Drama a groteska jménem ODS

Občanští demokraté si ze svého volebního kongresu udělali nejprve drama, pak grotesku. Petr Fiala zjistil, že svoji stranu nemá až tak pevně v ruce. Alexandr Vondra se vrátil ve velkém stylu. Vše ale přebila exhibice „Řeporyjce“Pavla Novotného.

Zatímco se v sále tleskalo jednomu z lepších projevů Petra Fialy o „vítězné DNA“či o tom, že „zápas o naši republiku vyhrajeme“, v kuloárech sobotního volebního kongresu ODS byste stěží našli někoho, kdo by mimo mikrofony řekl, že ve vítězství ve volbách do Sněmovny za dva roky upřímně věří. Namísto toho se na chodbách víceméně diskutovalo jen o dvou možných budoucích scénářích. Přičemž oba počítaly s tím, že vítězem voleb do Sněmovny bude s velkým náskokem opět hnutí ANO a premiérem Andrej Babiš. Obě skupiny se shodovaly, že by občanští demokraté neměli zůstat třetí volební období po sobě v opozici. Jejich pohled se však lišil v tom, kdo by to s Babišem dojednával.

Podle prvního scénáře by to byl konec stávajícího vedení v čele s Fialou. Příští volební kongres ODS se totiž uskuteční zhruba dva a půl měsíce po volbách do Sněmovny a vzhledem k tomu, jak se předseda ODS a jeho tým vůči šéfovi ANO vymezují, je obtížně představitelné, že by s ním pak bez mrknutí oka dokázali udělat koalici.

Druhá teorie naopak kalkuluje s tezí, že se u šéfa ODS a jeho místopředsedů projeví touha být po letech v opozici u toho. Takže se po volbách s Babišem zkusí rychle dohodnout s tím, že ostatní varianty vlády by byly horší. Když pak na kongres přijedou, že vyjednali třeba pět ministerstev a další ústupky, delegáti jim to bez větších problémů odmávají a potvrdí je ve funkcích na další dva roky.

Toho, že takové nálady ve straně panují, si zjevně všiml i sám Fiala. Ostatně, o možnosti vlády se šéfem ANO mluvili v týdnu před kongresem veřejně třeba exministr Pavel Blažek či tehdejší první místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija. Šéf Senátu Jaroslav Kubera zase pronesl, že příštím premiérem bude Babiš.

Zřejmě proto Fiala začal zmiňovat, že jejich největším problémem je „malověrnost, malomyslnost a defétismus“. Ovšem řečeno s náčelníkem z Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu: „Vidíte, kdybychom měli míč, pinkli bychom si, a hned by byla nálada. To není sranda! Chci to vidět! Bez míče...“

Případ Udženija

Na kongres tak většina delegátů přijížděla s tím, že si zvolí staronové vedení, ve kterém nejspíš jen Alexandr Vondra vystřídá ve funkci místopředsedy Evžena Tošenovského, jenž už nechtěl kandidovat. Otazníky panovaly pouze u první místopředsedkyně Alexandry Udženiji, která nepatří k nejpopulárnějším na veřejnosti ani ve straně.

Ještě kolem oběda ale i ti, kteří „Sandru“nemusí, ujišťovali, že nakonec nejspíš projde. V ODS totiž stále fungují dohody regionů o dělbě moci a nepsaná pravidla. Podle nich jedno místo náleží silné pražské organizaci a zároveň aspoň jedno ženě. Fiala si loajální Udženiju ve vedení přál i s ohledem na to, že kdyby nebyla zvolena, může se i hlasování o dalších místopředsedech zvrhnout v divoké a nekontrolovatelné.

Jenže jak se všichni ujišťovali, že „Sandra“projde, nejspíš si řada delegátů řekla, že tedy může hlasovat po svém. Ačkoli Udženija neměla protikandidáta, dostala pouhých 42 procent hlasů. Jak MF DNES řekl jeden ze členů sčítací komise, „řada lístků zůstala prázdná, zhruba na osmdesáti pak byly různé vzkazy, obrázky či geometrické tvary“. Některé z nich malovala i část pražských delegátů.

Udženija si nebyla ochotna připustit, že delegáti nemají rádi ji osobně, ale označila to za útok na Prahu. Jak v tu chvíli řekl jeden z matadorů ODS, byla to přesně chvíle, „kdy Fiala musí ukázat leadership“. Šéf ODS si svolal poradu regionů. Alexandr Vondra, jenž by nejspíš bez potíží uspěl, post druhého muže strany odmítl s tím, že by to s funkcí europoslance nestíhal. Petr Fiala navrhl Martina Kupku. To ale u regionálních předsedů neprošlo.

Při tom všem se ukázalo, že ODS ani nemá lidi, kteří by na funkce ve vedení jednak měli, jednak je chtěli. Nakonec tedy „vygenerovali“Zbyňka Stanjuru. Inteligentního,

schopného a pragmatického šéfa poslanců, který však má – trochu nespravedlivě – image nezajímavého uspávače hadů. Do toho Udženija v rámci odvety vypustila do arény řeporyjského starostu Pavla Novotného a za Prahu se o funkci sama přihlásila i neznámá Marie Kubíková.

Pak už přišel Novotného vyčítací projev plný opakování stejných vět, proložený sem tam vulgaritou. Jeden z dlouholetých členů ODS při něm nevěřícně poznamenal: „Nejdřív to byl nudný kongres, pak drama a teď z toho máme grotesku.“

Byť se Novotnému tleskalo na sociálních sítích, řadě lidí utkví z kongresu v paměti hlavně to, že ODS do druhé nejvyšší stranické funkce navrhuje klauna z Řeporyj s nahým zadkem na multikáře. Lze přitom směle odhadovat, že Novotného fanoušci by ODS na centrální úrovni nejspíš nevolili, ani kdyby se tím místopředsedou stal. A těm konzervativnějším obrázek z kongresu stačil.

Po této epizodě to nakonec Fiala a spol. nějak ukočírovali ke zdárnému konci pro ně. Šanci vyniknout dostal Alexandr Vondra, jehož projev byl takřka předsednický a oprávněně sklidil nejbouřlivější potlesk z celého kongresu. Leckoho při tom muselo napadnout, že si možná mohl ty dva roky počkat na kongres po volbách...

Nicméně abychom se vrátili na začátek. Zastánci obou teorií vstupu ODS do vlády i přes případnou volební porážku jako by si ani nepřipouštěli možnost, že jestli se přes pětiprocentní hranici opět dostanou socialisté a komunisté, nebo pokud uspěje třeba Trikolóra Václava Klause mladšího, budou to pro Andreje Babiše mnohem „levnější“partneři než celá ODS. Ať už v tu dobu bude v jejím čele kdokoli.

Udženija nebyla ochotna připustit, že delegáti nemají rádi ji osobně. Byl to prý útok na Prahu.