Srovnala si hlavu i střelbu. Tiril Eckhoffová vládne biatlonu.

Její cestu k biatlonu nasměroval o jedenáct let starší bratr Stian, jenž v letech 2004 a 2005 vyhrál dva sprinty Světového poháru. Starší sestra Kaja se pro změnu stala mistryní světa v kategorii do osmnácti let.

„Inspirovali mě.

Chtěla jsem být lepší než oni. Jsem hodně soutěživá,“říká Tiril Eckhoffová. Štve ji, že stále nedokáže porazit dědečka v tenise. „To jeho podání má totiž děsnou faleš!“

Zato na biatlonovém kolbišti oba sourozence dávno překonala.

Právě teď je nejlepší na světě. Dominuje. Působí nedotknutelně. Sebejistě.

Jaká to změna!

Už když při svém olympijském debutu v Soči 2014 získala coby třiadvacetiletá bronz z hromadného závodu a dvě štafetové medaile, věštili jí velikou budoucnost.

Pak? Střídala záblesky geniality (jako při titulu mistryně světa ve sprintu v Oslu 2016) s obdobími tápání a trápení.

„Často jsem brečela. Jenže vždycky, když spadnete dolů, něco si z toho vezmete,“povídá.

Což o to, vždy byla rychlá. Lehká, rtuťovitá žena, jen 163 centimetrů měřící, přezdívaná Motorová myš. Ale ta labilní psychika.

A ta střelba. Položky za čtyři vestoje? Nic výjimečného.

Nyní se cosi změnilo. Nejen že kraluje běžecky, navrch našla i obdivuhodnou střeleckou stabilitu.

S dvojitým viděním

„Dřív závody často nezvládala v hlavě,“říká Egil Gjelland, kdysi trenér Norek a v současnosti Češek. „Teď se srovnala, podařilo se jí všechno propojit, je klidnější.“

Při úvodním pohárovém kole v Östersundu se teprve rozjížděla. Zato z těch dalších má průměr 54 bodů na závod, na úrovni Johannese Böa mezi muži, a střeleckou úspěšnost 88 procent. Tedy o 12 procent lepší, než byl její průměr posledních tří sezon.

„Roky dřela,“říká Gjelland. „Teď možná zmáčkla nějaká dobrá tlačítka a najednou jí připadá mnohem jednodušší jezdit dobře.“

Jaká tlačítka? Čím si takovou proměnu