Evropu opouští 66 milionů lidí
Velká Británie dnes odchází z EU. Brexit je varování, které Brusel nebral vážně
BRUSEL V proluce mezi bloky masivních budov evropských institucí se prohání ledový vítr. V malé bruselské kavárně na rohu je živo.
Opodál září na starém domě velké graffiti hlásající, že ve společné Evropě je naše budoucnost. Na pohled to vypadá, jako by se nic výjimečného nedělo. Jenže se děje.
Do rozluky Evropské unie s Velkou Británií zbývají už jen hodiny. Evropu opustí 66 milionů Britů.
Brexit se celou dobu líčí jako britský problém. Tím se vlastně zastírá, že to je problém Evropské unie.
Něco je špatně.
Sjednocená Evropa se vůbec poprvé zmenší. Ztrácí po 47 letech jednu z klíčových zemí. Druhou největší ekonomiku po Německu a také diplomatickou a vojenskou velmoc.
Pokud se přičte výrazná úloha angličtiny či třeba londýnské bankovní City ve světě, je globální otisk Británie ještě větší.
„Je to asi stejné, jako by Spojené státy přišly o bohatý Texas,“nabízí srovnání Rosa Balfourová, bruselská analytička nadace German Marshall Fond. „Brexit znamená velkou porážku,“zdůrazňuje Balfourová s tím, že je zpochybněn celý koncept jednotné Evropy a jejího dalšího rozšiřování.
Loňský audit respektovaného think-tanku Henry Jackson Society přiřadil Británii ve světě druhou příčku, za dominantními Spojenými státy a těsně před třetí Čínou. Počtem obyvatel jsou obě mocnosti nesrovnatelné. Ale Británie nabízí světu mnoho dalších věcí.
Britský konzervativní týdeník Spectator, který ze zprávy citoval, to vysvětluje britskou „měkkou silou“. Ostrovy stále dokážou přitahovat svým kulturním modelem.
Kde je sebeočistná debata?
Postavení Británie je nejlépe patrné při pohledu na středověké rytiny. Mapa Evropy je v grafikách ze šestnáctého století zobrazena jako dáma, kde Británie je nedělitelnou částí geografického prostoru. Celý kontinent ovládali Habsburkové, ať ve Španělsku, či ve střední Evropě. Ale Británie byla nepřehlédnutelnou alternativou.
Tou byla až donedávna i v Evropské unii. „Měla roli blízkého partnera pro severské země i třeba pro Nizozemsko,“vypočítává berlínská politoložka Ulrike Guérotová roli Spojeného království jako zastánce liberálních ekonomik.
Teď tyto země, někdy označované jako „nový hanzovní spolek“, o svého zastánce přijdou. Podle ní je brexit jakýmsi symbolickým políčkem do tváře celé EU.
S brexitem ale ztrácí zbytek Evropy ještě mnohem víc. Zdá se, že s odchodem Británie promarnila celá Unie příležitost k sebeočistné debatě.
Tak nějak až příliš se řešily technické detaily rozchodu s Británií, že už nebyl prostor zeptat se, co těm Britům vlastně tolik vadilo.
A bylo o čem debatovat. „Celá krize okolo brexitu byla krizí zastupitelské demokracie,“soudí britský politolog Lee Jones, který působí na londýnské Queen Mary University. „V případě Británie nebyli politici dlouho schopni přetavit vůli voličů o rozluce s EU do praktické roviny,“soudí Jones. V případě Evropy to zase bylo tak, že z varovného vzkazu britských voličů se nikdo z politiků nepoučil.
A varovné náznaky poslouchaly evropské elity už dlouho.
Přinejmenším od roku 2005, kdy Britové i Nizozemci odmítli v referendu návrh euroústavy. Od té chvíle se začalo mluvit o rozkolu mezi evropskými elitami a voliči, pozdější dluhová krize eurozóny tento trend jen prohloubila.
Letité jistoty jsou pryč
Peter Delvaux, mladý Belgičan, který pracuje na velké stavbě uprostřed bruselského centra, se o politiku příliš nezajímá. Když ale přijde řeč na budoucí vyhlídky ekonomiky, hned zpozorní. Cítí, že lépe než jeho rodiče se mít nebude. V tom je ten problém.
V Evropě se vytrácejí letité sociální jistoty. Velkorysý sociální systém není dlouhodobě udržitelný. Jak upozornil před časem zesnulý respektovaný sociolog Zygmunt Bauman, evropské počínání v ekonomice občas připomínalo iracionalitu sovětského plánování. Evropské ekonomiky ztrácejí ve srovnání s asijskými, což se lidí bezprostředně dotýká.
Politikům přerůstají přes hlavu i další problémy, od teroristických hrozeb přes narůstající imigraci až po selhávání penzijních systémů.
To vyvolává amorfní hněv, bobtnající na všechny strany.
„Jsme svědky toho, že se občané neobracejí jen proti některé politické straně, ale svou nevoli obracejí vůči celému establishmentu,“řekl při jednom ze svých posledních vystoupení Bauman.
Tak jako někdy na konci devatenáctého století skončila obdivovaná éra „Belle Epoque“, tak se nenadále vytratila spokojenost, kterou cítili Evropané ještě někdy před 15 lety, kdy se Unie zvětšovala a vzbuzovala u nováčků, jako bylo Česko, jen samé naděje.
Dokud se Evropská unie věnovala jen plánům na rozmařilé zemědělské dotace, bylo to udržitelné. Nyní je to jiné. Nová Evropská komise chce změnit celou evropskou ekonomiku. Ambiciózní klimatické plány Bruselu si vyžádají velké balíky peněz, o kterých nikdo neví, odkud přijdou.
Rozhodně to nevypadá, že by Evropany v příštích pár letech čekala nějaká opulentní hostina.
„Abychom jednou nevzpomínali na brexit podobně jako na nové dohody z Versailles,“připomněl web EUObserver smlouvu, která Evropanům utnula po první světové válce sladké rozjímání nad „Belle Epoque“a předjala pozdější konflikty.
Europoslanci, kteří schválili rozluku s Británií ve středu, už ale byli s oslabením evropského společenství smířeni. Padala jen smířlivá slova. Bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt mluvil o tom, že ostrovní království se jednou určitě do evropské náruče vrátí.
Do kamer ale promluvil i britský europoslanec Nigel Farage, který se na brexitu významně podílel. Předpověděl, že Evropu čekají těžké časy a příkladu Británie mohou brzy následovat další země, třeba Bruselem často kritizované Polsko.