Už vás nechceme poslouchat
Proč chtěli brexit? Reportáž MF DNES z „nejnormálnějšího města Británie“– Suttonu.
SUTTON „Vy nám všechno diktujete, proč bychom vás měli poslouchat? Máme tady třeba černé sloupy, jsme na ně zvyklí, a vy v Bruselu nám řeknete, že je musíme přemalovat? Tak to teda ne!“rozčiluje se 59letý Roy.
Jsme v Suttonu, na jižním londýnském předměstí asi hodinu jízdy vlakem z centra. Na místě, o němž se říká, že je tím „nejnormálnějším v Británii“. Snažím se zjistit, proč zrovna tady lidé před téměř čtyřmi lety v referendu hlasovali pro brexit a nedávno svůj názor potvrdili i v parlamentních volbách, když většina z nich volila Borise Johnsona. A právě tahle otázka Roye tak rozčílila.
Je to vcelku komická situace. Stojíme asi půl metru od sebe, odděluje nás ohmatané zvukotěsné sklo a mluvíme na sebe přes praskající mikrofon. Nejsme ve věznici, ale u zaprášené přepážky půjčovny aut, která na svém štítu nese zašlý zelenožlutý nápis Melville Cars.
„Proč vás máme poslouchat, když jsme si vás nezvolili?“zvyšuje hlas a oslovuje mě, jako by mluvil přímo se zosobněním Evropské unie. Namítám, že ve volbách do Evropského parlamentu volí své poslance občané všech členských států, tedy i Britové. „To říkáte vy. Já si to ale nemyslím!“vypálí Roy.
Jeho slova jsou přesto v tu chvíli téměř balzámem pro duši. Je totiž jediný, kdo dokázal jasně popsat důvody a frustraci, které vedly až k tomu, že Británie po 47 letech členství dnes o půlnoci vystoupí z Evropské unie.
Trochu jiný Londýn
Když se v červnu 2016 sečetly výsledky referenda, byl Londýn jednoznačně na straně setrvání v EU. Až na pět z jeho celkem 32 distriktů. Jedním z nich byl právě Sutton.
„Byl to obrovský šok, nikdo to nechápal. Proč zrovna tady v referendu vyhrál brexit?“ptá se 56letá Felicity.
Sutton totiž na první pohled odporuje všem klasickým poznatkům o brexitu. Tedy těm, že pro vystoupení země z EU hlasovali zejména lidé v chudších oblastech, že je odrazem vysoké nezaměstnanosti, sociálních problémů a chudoby, nebo že souvisí s množstvím přistěhovalců a nižší úrovní vzdělání.
To tady neplatí. Sutton je relativně bohatou oblastí a život tu plyne klidně a bez větších problémů, což potvrzují místní i celostátní statistiky. Stěhuje se sem střední třída, ze tří čtvrtin tu žijí Britové, deset procent tvoří Asiaté. Také míra kriminality je tu velmi nízká.
O tom všem se s Felicity bavíme. Ze svého okolí prý nezná nikoho, kdo hlasoval pro brexit. „Ale stalo se, musíme se s tím už smířit,“říká odevzdaně. Stejně jako ostatní Britové je i ona unavena z neustálého proudu informací z britského parlamentu, který se poslední téměř čtyři roky v podstatě nezabývá ničím jiným. „Jak je možné, že jsme se dostali až sem?“zjevně nechápe.
Problém zvaný Evropa
Pro téměř polovinu Britů byla tím hlavním důvodem, proč hlasovali pro brexit, imigrace. Potvrzují to četné průzkumy včetně těch ze dnů, které referendu v červnu 2016 bezprostředně předcházely. Průzkum agentury Ipsos Mori ukázal, že obavy z příliš vysokého počtu cizinců v té době mělo 48 procent Britů. Byli to zejména voliči konzervativců, ale v menší míře i labouristů, lidé starší 65 let a ti, kdo pracují v manuálních profesích.
Jako druhý nejpalčivější problém Britové viděli pokulhávající státní zdravotní systém (37 procent). A hned poté – Evropu. Třetina lidí (32 procent) se domnívala, že za jejich problémy může EU, která Británii údajně sebrala její nezávislost.
„Chceme zpět kontrolu,“byla ostatně i slova výše zmíněného Roye, když mluvil o tom, co všechno mu na Unii vadí. Použil tak mimoděk geniálně jednoduchý marketingový slogan brexitové kampaně „Take back control“, který výrazně přispěl k vítězství zastánců brexitu.
„Byl to sice vágní a nepřesný slogan, ale byl všude vidět a slyšet. Tato slova navíc pomohla mobilizovat tu část společnosti, která se cítila podvedena politiky. Jejich hlas byl protestem proti stávající politické třídě,“soudí politolog z univerzity v Birminghamu Tim Haughton.
Právě voliči z ekonomicky slabých oblastí, kteří mají pocit, že „zůstali vzadu“, svou nespokojenost často vyjádřili hlasem pro brexit. Byl hlasem proti britské i evropské liberální elitě univerzitních absolventů a jejich světu, daleko vzdálenému bývalým průmyslovým oblastem, které v globalizovaném světě živoří na okraji zájmu.
Je paradoxní, že mnohé z těchto oblastí Evropská unie dlouhodobě finančně podporovala. Jen k tomu neměla ten správný slogan.