Pálac múz i místo parlamentních bitek
Umělci i politici na vltavském nábřeží před 135 lety vystřídali robotárnu a výrobnu sanytru. Tuto část Starého Města ozdobila neorenesanční dominanta – budova Rudolfina. Pojmenování získala od korunního prince Rudolfa.
STARÉ MĚSTO Velká sláva se odehrávala v sobotu 7. února před 135 lety na nedávno dokončeném nábřeží Korunního prince Rudolfa (nyní Alšovo). Pražský purkmistr Tomáš Černý, zástupci místodržitelství, vojenské posádky, spolků a korporací i „řadoví“Pražané si premiérově mohli prohlédnout elegantní Rudolfinum – místo zasvěcené múzám.
„Jest to stavba vynikající bohatostí výzdoby a ušlechtilostí rozměrů. Rozdělena jest ve dvě části, jižní, věnovanou hudbě, a severní, zasvěcenou umění výtvarnému,“neskrývala nadšení dobová média. Jednu drobnou vadu na kráse však tisk nalezl – nedostavil se korunní princ. Kvůli Rudolfově nemoci se otevření odkládalo již v lednu, novostavbu si nakonec prohlédl až v dubnu. Mezi Pražany náležel Rudolf, syn Františka Josefa I., k populárním osobnostem panovnického domu. I proto, že v české metropoli si odbýval vojnu u c. a k. 36. pluku, velel zde i 18. pěší brigádě.
Národní shromáždění sídlilo nejprve v malostranské budově bývalého sněmu Království českého,“uvedl historik Antonín Klimek. Uvažovalo se o novostavbě na Letné. Po roce 1919 ale museli poslanci vzít za vděk Rudolfinem. Vejít se do budovy muselo 300 zákonodárců a další personál.
Projekt adaptace vznikl na rýsovacím prkně architekta Václava Roštlapila, tvůrce mimo jiné Strakovy akademie či bohnické psychiatrické nemocnice. Z Rudolfina postupně mizelo pódium i varhany, přibývalo příček i nižších stropů tak, aby se do objektu vešly poslanecké kluby a restaurace.
Dvořákova síň se změnila na jednací sál Národního shromáždění. Ten se stal svědkem pozoruhodných událostí, před sto lety zde byla schválena ústava či zákon o Velké Praze. V roce 1923 zde bezprostředně po atentátu na Aloise
„špinhaus“
Jest to stavba vynikající bohatostí výzdoby a ušlechtilostí rozměrů s jižní částí věnovanou hudbě a severní zasvěcenou umění výtvarnému.
Ludwiga van Beethovena.
– V Rudolfinu se premiérově odehrál koncert České filharmonie. Za dirigentským pultíkem stál Antonín Dvořák, uvedl svou Slovanskou rapsodii i Biblické písně.
– Po vzniku republiky se do Rudolfina stěhuje Národní shromáždění. Měnily se i názvy okolních prostranství, Rudolfovo nábřeží se stalo Alšovým, náměstí císařovny Zity náměstím Smetanovým (nyní Jana Palacha).
– Do Rudolfina se vrací Česká filharmonie. Na Pražském jaru vystoupil klavírista Rudolf Firkušný.
– Rudolfinum prošlo rozsáhlou rekonstrukcí.
Rašína poslanci schválili zákon na ochranu republiky. Sněmovna se stala i místem řady znamenitých scén, obstrukcí a kraválů. Třeba v létě 1926 při schvalování balíku celních zákonů. „Vypadalo to, jako když se dobytek utrhá ve stájích,“popsal tehdejší atmosféru lidovecký poslanec Jan Jiří Krejčí, rolník ze Sedlčanska.
Den hrdinů v Rudolfinu
Okupované Čechy a Morava nepotřebovaly po roce 1939 parlament. Budova opět zčásti sloužila umění. Hrála zde německá filharmonie, okupační úřady v sálech slavily i Hitlerovy narozeniny anebo Den hrdinů, pochopitelně říšských.
Rok po osvobození se na nábřeží vrátila Česká filharmonie, novinkou od roku 1946 se v Rudolfinu stalo Pražské jaro. Inicioval jej proslulý dirigent Rafael Kubelík, záštitu převzal Edvard Beneš.