Jak se z výletní lodi stal „malý Wu-chan“
TOKIO Alan a Wendy Steelovi, starší britští novomanželé, plánovali, že cestou po asijských přístavech stráví na výletní lodi Diamond Princess líbánky. Teď svého nápadu nejspíš litují.
„Něco“jim do toho vlezlo. Slibovaný romantický výlet na obřím plavidle se pro turisty z celého světa proměnil v těžkou noční můru. Být tam je nyní za trest.
Loď, na níž se za normálních okolností tančí a šampaňské teče proudem, se totiž stala „miniaturním Wu-chanem“. Dosti nepříjemnou pastí.
Stejně jako v jedenáctimilionovém čínském megaměstě si tam o pozornost řekl nový nebezpečný koronavirus. A to dost hlasitě. Jistý muž z Hongkongu, který mezitím už vystoupil, ho na loď zavlekl a počet nakažených na palubě „Diamantové princezny“se včera zvýšil už na dvacet. Dalších 171 pasažérů s příznaky onemocnění ještě čekalo na výsledky testů.
Řešení je na Japoncích, neboť obří plovoucí hotel se právě nachází v jejich vodách. Nyní kotví v přístavu Jokohama v Tokijském zálivu. Tamní úřady rozhodly – a jinak ani nemohly – že všech 3 711 cestujících a členů posádky zůstane čtrnáct dnů v karanténě. Na lodi.
Zavládla nuda a „blbá nálada“. Byť se lidé snaží udržet dekorum, psychika chtě nechtě pracuje a úsměv se mnohdy promění v křeč. „Není teď řada na mně?“napadne nejspíš každého.
Není divu, s rostoucím počtem případů se šíří strach a panika po celém světě.
Manželé Steelovi navenek žertují, že je to vlastně docela fajn, neboť si dobrodružství na lodi zdarma prodlouží o čtrnáct dnů. Je to však spíš šibeniční humor.
Nuda v karanténě
Z pobytu se zákonitě brzy stane nuda. Není co na práci, jen posedávat nebo polehávat v kajutách, z nichž jen ty dražší mají venkovní balkonky, čekat na jídlo, sledovat televizi nebo některý z omezeného výběru filmů. I zírání na stále stejný oceán brzy omrzí a také zásoba historek probíraných se sousedy časem dojde. Náladu nepřidá ani všudypřítomný pach dezinfekce.
Jedenašedesátiletá Masako Išidová, jedna z „uvězněných“, si na Facebooku stěžovala na špatnou informovanost a zmatky. „O čtrnáctidenní karanténě nás neinformoval někdo z posádky, dozvěděla jsem se to z internetu,“líčila.
Jindy lákavé bazény na lodi teď zejí prázdnotou. Stejně jako zavřené kasino. Pohyb po tamních třinácti palubách je omezen.
Paní Išidová tráví čas hraním her na tabletu, čtením a klábosením s přáteli přes internet. Mnohým jiným povážlivě narůstá barový účet.
Pro čtyřiasedmdesátiletého Davida Abela je nynější karanténa dosud nepoznanou zkušeností. Výletní plavby velkými loděmi miluje, spolu s manželkou jich prý už absolvoval nejméně dvacet. „Tenhle zážitek, byť bych si ho rád odpustil, mě rozhodně neodradí,“nechal se slyšet. Ještě letos chce stihnout další tři plavby. Vždyť slavíme padesáté výročí,“tvrdil optimisticky.