Jak komora osobností pátrá po osobnosti
Asi by si člověk ukroutil hlavu, kdyby trenér fotbalové reprezentace postavil na hrot útoku stopera. Nebo v hokeji centra první lajny do branky. Ve sportu i jinde jsou role jasné, jenom v politice to pořád drhne. Přitom je to docela jednoduché.
Ve středu dění musí být charizmatická ústřední hvězda, která sklízí úspěchy i karamboly celého týmu. Za ní má stát rafan, který se nebojí ušpinit tam, kde to není pro předsedu vhodné. S ním celá garda pretoriánů. Enfant terrible, který roztomile zlobí a poutá pozornost. Regionální hvězdičky. No a pak samozřejmě spousta dělníků, pěšáků.
Platí to obecně, jen s drobnými nuancemi pro stranu, kde lidé – alespoň občas – táhnou za jeden provaz, pro vládu, kde se partneři hlídají, či pro parlamentní komoru, kde si jdou konkurenti úplně po krku.
Teď se hledá nějaká ústřední hvězda do čela Senátu po zemřelém Jaroslavu Kuberovi. ODS už nominovala Miloše Vystrčila a vše nasvědčuje tomu, že ho do funkce protlačí, tyhle personální šarády modří ptáci umějí. A Vystrčil je právě takový dobrý stoper, nominovaný na hrot útoku. Kdysi viditelný hejtman na Vysočině, teď už deset let senátor. Poctivý pracant, dokáže erudovaně (ale někdy nekonečně dlouze) vystoupit ke každému druhému zákonu. Prostě takový senátní Marek Benda. Nepostradatelný týmový hráč, ale z jeho projevu vám toho v paměti moc neuvázne. A hodinu po skončení Událostí, komentářů řeknete: „Byl tam i někdo za ODS, ale už si nevzpomenu kdo...“
To není negativní zpráva o Miloši Vystrčilovi, pro mnohé je jeho laťka nedostižná. To je zpráva o Senátu, jenž byl projektován jako komora osobností. Volebním systémem, věkovou hranicí, volnějším režimem práce. Přitom když má komora osobností vybrat svou hvězdu, ocitá se v úzkých.
Má-li uvolněné křeslo zůstat ODS, projděte si seznam jejích 18 senátorů a upřímně si odpovězte na otázku, koho z nich si dovedete představit v roli protokolárně druhého nejvyššího činovníka státu. Pak prolétněte zbylé strany a zjistíte, že to není jen nějaká modrá personální nemoc. Vystrčilův protikandidát Jiří Růžička z TOP 09 je o něco výraznějším typem, ale že by za ním byla viditelnější politická stopa, se říci nedá. A u které senátní osobnosti tomu tak je? (Pozor, neplést si politickou stopu s tím, že někdo jen dokázal oslovit dost lidí, kteří nesnášejí Miloše Zemana.)
Mezi námi, teď už snad není nevhodné to připomenout – ani Kubera nebyl obrovskou politickou autoritou, nejlépe s filozofickým přesahem. Ale umně to nahrazoval tím, jak dokázal vyčnívat, vystupovat z davu. Z dosavadních předsedů Senátu (Pithart, Benešová, Sobotka, Štěch a Kubera) byl takovou hvězdou jen ten první, jakkoli člověk nemusí se sto jeho názory souhlasit. Proto se stalo pro český parlamentarismus smutnou tradicí, že ve čtyřce nejvyšších ústavních potentátů oba parlamentní šéfové (protože Sněmovna na tom není o nic lépe) tradičně hrávají jen třetí a čtvrté housle.
U premiéra se snad o něco víc snese, když je jen manažerský technokrat. Ale Senát by měl mít na svého předsedu větší nároky. Vždyť se setkává s prezidenty, premiéry, králi, má spoustu projevů, teď i novoroční, při rozpuštěné Sněmovně může podle ústavy suplovat prezidenta...
Bylo by na dlouhou úvahu, proč Senát plodí tak málo politických superstar. Ale stačí si uvědomit, jak často až úsměvně dohrává prohrané sněmovní zápasy, jak plodí huráakce s žalobou na prezidenta nebo vyšetřovací komisí k Babišovým auditům, jak se zesměšňuje dopisem 19 senátorských „pragováků“proti ekonomce Lipovské. Moc, opravdu moc by Senát potřeboval do čela osobnost, která by svou autoritou učinila přítrž upadajícímu respektu horní komory.