Záškoláctví neskončí sebráním příspěvku
Jestli má někdo lepší nápad, sem s ním, řekla před pár dny v rozhovoru ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Odkazovala tak na zákon o příspěvku na bydlení z dílny jejího ministerstva, který počítá s odebíráním dávek na bydlení za sto zameškaných hodin ve škole – a je odbornou veřejností značně kritizován. Nemůže totiž fungovat. Proto jí nabízím pár nápadů a postřehů, které může libovolně využít.
Záškoláctví a nedokončené vzdělání je reálný problém. Neodstraníme je ale mávnutím kouzelného proutku ani rozšířením možnosti odebrání dávek. Pomoc v hmotné nouzi za nedostatečnou školní docházku totiž už roky odebírat lze, a přitom počty předčasných odchodů ze škol rostou. Je exaktně prokázáno, že účinná v této oblasti je především prevence a okamžité řešení záškoláctví při prvním výskytu či při podezření.
Návrh zákona navíc nebere v potaz individuální situace. Představte si rodinu samoživitelky, kdy maminka se čtrnáctiletou dcerou žije v krajském městě, a aby vše utáhla, přibere si k práci brigádu. A její puberťačka začne trávit hodiny za školou, až dojde k zapojení sociálky. Pokud matka nesežene zpětně omluvenku od doktora, mimochodem velmi často placenou, přijde podle návrhu ministryně Maláčové o přídavek na bydlení.
Na druhou stranu je obrovský rozdíl pracovat s jednou sociálně slabou rodinou v běžné společnosti a s rozsáhlým patologickým prostředím ghett, v nichž žijí až stovky rodin. Přesto má smysl vedle sociální práce se všemi vyhledávat zejména rodiny s dětmi a jedince, kteří jsou motivováni ke změně – a dostávat je z nezdravého prostředí pryč. Všechny obce, které se o toto navzdory špatně nastavenému systému snaží, si zaslouží velký obdiv.
V ideálním světě však nežijeme. I tak existují případy dobré praxe, například v Přerově je sociální pedagog členem týmu na základní škole. Řeší tam totiž prevenci záškoláctví na škole, v jejíž spádové oblasti se nachází vyloučená lokalita. Hlavní přínos je, že spolupracuje se všemi zaměstnanci školy, rodiči i odpovědnými úřady a veřejnými orgány. Navazuje především kontakt s rodinami a pomáhá jim i radí v oblasti vzdělávání. Přerovský příklad je popsaný v publikaci ministerstva práce s názvem Inovace v práci s ohroženými dětmi a rodinami. Proč se ministerstvo neseznámí s vlastními výzkumy a neaplikuje je do praxe?
Na rozdíl od nevelkých úspor na plánovaném přídavku na bydlení by taková řešení mohla mít miliardové dopady na státní rozpočet. Akorát v budoucnosti. A samozřejmě téma souvisí úzce s bydlením, a to na systémové úrovni – učit se a odpočívat v nevyhovujících podmínkách prospěchu a docházce ve škole také neprospívá.