Zapomenutý soused, pilot RAF
Josef Čapka patřil k našim nejlepším válečným pilotům. MF DNES našla jeho bydliště a neteř.
OLOMOUC Po půlnoci vjíždí do klidné ulice v centru Olomouce dvě auta komunistické tajné policie.
Je 3. května 1948, z Československa se nedávno stal totalitní stát. Muži ve vozech se chystají zatknout Josefa Brykse a Josefa Čapku, piloty, kteří za druhé světové války bojovali v Britském královském letectvu a nedávno se jako hrdinové usadili v Olomouci. Shodou okolností žijí v jedné ulici a již v příštích minutách začne jejich strastiplná anabáze v komunistických žalářích plná bití, hladu a samoty.
Bryks coby legendární útěkář ze spárů komunistů již nevyvázne, po práci v uranových dolech mu těžký infarkt v roce 1957 doslova roztrhá srdce. Čapka bude mít štěstí. Po víc než šesti letech se dostane na svobodu a posléze i do Anglie za svojí milovanou ženou. Do Československa se nikdy nevrátí, i on podlehne těžkému infarktu. Umírá v roce 1973.
A zatímco Bryksovo poválečné bydliště v Olomouci v ulici Hanáckého pluku připomíná pamětní deska, na jeho spolubojovníka a souseda se tady zapomnělo. MF DNES teď jeho příběh doplnila o nová fakta, našla i jeho příbuznou.
Bryks i Čapka si do Olomouce přivedli anglické manželky. „Našli jsme si byt. Byly to dva pokoje s kuchyní a Rhoda z něj pro mě brzy vytvořila opravdový domov,“popsal později Čapka ve vzpomínkové knize Oblaka v ohni, kterou s ním v Británii sepsal Kendall McDonald.
Kde konkrétně se jeden z nejúspěšnějších československých pilotů cítil jako doma, neuvádí. Určitou nápovědou je jeho poznámka, že blízko žil právě dnes mnohem známější hrdina z RAF Bryks. Jeho pamětní deska visí na bytovém domě na adrese Hanáckého pluku číslo 15. To, že nedaleko žil další válečný letec, upadlo v zapomnění.
Důkaz k tomu vydal Státní okresní archiv v Olomouci. Zástupce ředitele Miroslav Koudela na žádost MF DNES našel Čapkovu policejní přihlášku. „Druhého února 1946 se přihlásil k pobytu na adrese Musejní ulice 19, dnes ulice Hanáckého pluku. Na přihlášce je s ním zapsána i manželka Rhoda,“upřesnil Koudela. Bydliště Čapkových a Bryksových tak dělil jediný dům.
Unikátní svědectví spojené s Čapkovým bytem pak do své knihy Naděje a beznaděje zapsala Bryksova žena Trudie. Vztahuje se právě k osudné noci plné zatýkání.
„Když Pepu odvedli z domu, spěchala jsem za ním. Venku parkovaly dva sedany, strčili ho dozadu do jednoho vozu, po každé straně seděl jeden člen tajné policie. Před domem Joea (Čapkova přezdívka za války byla Smiling Joe – pozn. red.) a Rhody stála skupina policistů. Běžela jsem tam, prodrala jsem se přes ně, chtěli mi zabránit ve vstupu do domu. Dveře Rhodina bytu v přízemí byly otevřené, proběhla jsem kolem hlídkujícího policisty do předsíně. V kuchyni seděla Rhoda a čekala, až se manžel obleče. Joe se vynořil z ložnice, políbil Rhodu na rozloučenou a v doprovodu dvou tajných policistů opustil byt,“vybavila si Trudie. O něco později se stejně jako Rhoda vrátila do Anglie.
Na ulici Hanáckého pluku vzpomíná i čtyřiasedmdesátiletá letcova neteř Alexandra Hrbáčková, kterou se MF DNES podařilo najít. Rodina na této adrese žila už před válkou. „Bydlela tam moje maminka, čili sestra Josefa Čapky, a také já tehdy jako malé dítě. Byl to byt v patře. Strýc s Rhodou pak měli svůj vlastní byt,“vybavuje si.
V padesátých letech se v Olomouci přestěhovali do Hněvotínské ulice, kde Čapka bydlel necelé tři roky po návratu z vězení v roce 1954. Hrbáčkové tehdy bylo devět. „Byl to ohromný člověk. Nikoho nezarmoutil. Zlobíval se na nás, že jsme pesimisté. Sám byl i po tom, čím si musel projít, optimista,“říká Hrbáčková. V roce 1957 pak Čapka odjel za ženou do Anglie, s neteří a ani s maminkou se už nikdy neviděl.