SK Slezská z hornického města
Včera začala jarní část fotbalové ligy. V ostravské redakci vystihují pohled na svět slova našeho fotografa Saši: „Já moc rád chodím na Šoupalku (tak trochu baníkovská základní škola). Je tam výborný ředitel, který mi pokaždé vyjde vstříc, všechno zařídí, zajistí. Ale tam hlavně přijdeš, na zemi ve vestibulu mají obrovský baníkovský znak, na chodbě jsou dresy legend... Já si tam připadám jako v nebi.“
Baník Ostrava, nejlepší u nás, potřebuje zvláštní péči. V našem případě až rituální, dá se říci. Ano, něco z následujících řádků je samozřejmě nadsázka, nicméně třeba baníkovský oltář se svatým Milanem (Barošem) stojící v newsroomu je reálný až až.
V zimní přípravě jsme také nelenili a dál pátrali po šému, který by rozhýbal našeho modrobílého golema k vítěznému tažení. Loni jsme třeba zjistili, že Baník vyhrává, když ke stadionu pošleme našeho redakčního kolegu Petra. Když na něj vyjde víkendová služba, nasměrujeme ho ke stadionu, aby situaci, jak se říká, jistil. Nejde na zápas, jen obchází okolo a jistí „to“. Finta je v tom, že fandí Karviné, takže to je tak trochu kamufláž – Petr je a není fanoušek, je na zápase a přitom na něm není – tři body jsou doma.
Hodně jsme v zimní přestávce zapracovali také na našem sportovním redaktorovi Jiřím, který dělá z domácích zápasů Baníku online přenosy. Jiří je, jako poctivý sporťák, při zpravodajství nestranný, v našem vítkovickém vyhnanství, kde hrajeme do doby, než svatý Václav (Brabec, majitel klubu) postaví nové Bazaly, si ale takovou demokracii dovolit nemůžeme. Jirka některé onliny zbytečně hrotí – Baník se motá kolem velkého vápna soupeře, ne a ne dát gól, pak soupeř pláchne a máme problém. Na takové přenosy nemáme nervy ani náladu, takže před jarní částí ligy Jirka dostal posvátnou igelitku z baníkovského fanshopu. Nasadí si ji na hlavu, nic neuvidí a bude psát podle připraveného vítězného scénáře. Bude také celé jaro chodit po městě s průvodem buddhistů a zpívat vítězné mantry, v redakci vysypávat oslavné mandaly a na zelený čtvrtek jde do katedrály Božského Spasitele mýt nohy realizačnímu týmu, hráčům a tvrdému jádru.
Záchranná brzda online přenosů se jmenuje skartovačka. Stojí vedle Jirkova stolu. Jiří ví, že když online zmastí (remíza, prohra), obětuje posvátnému přístroji své neomalené prsty. Ještě zvažuji, že bychom skartovačku vozili na stadion a někdo prověřený by ji při nepříznivém skóre vedle Jirky pro výstrahu zapnul – uvidím.
Co neuvidím, jsou venkovní zápasy Baníku. Mám na ně zákaz vstupu. Kam jsem totiž vlezl, tam Baník prohrál. Krom toho, že mi to pak nedělá dobře, tak to nedělá dobře ani klubu. Zkusil jsem, jestli to pravidlo ještě platí, když hrál Baník vloni finále poháru v Olomouci se Slavií. Platí...
Pak už jsou tady jen drobnosti. V lednu, kdy Baník oznámil nového trenéra, jsme všichni v redakci slavnostně přijali jeho jméno Kozel. Skartovačka se spustí, i když někdo zapomene „vypnout“naši posvátnou baníkovskou propisku používanou na všechnu byrokracii, takže ji vystaví tomu, že vyschne. Fotograf Saša se při své jarní dovolené v Itálii staví s ostravským plátnem (dres s otiskem siluety legendy legend – trenéra Evžena Hadamczika) za papežem, a co jsem kolegům ještě nenadhodil: v den zápasu si vždy ráno zaběhneme 19,22 kilometru. V roce 1922 Baník vznikl. Napřesrok tedy slaví sto let svého vzniku. SK Slezská z hornického města. Bude to rok, kdy jistojistě pojede na titul. Kdy taky jindy, že jo. Čekání nám zkrátí třeba právě nadcházející fotbalové jaro. Mějte to podobně jako my – užijte si ho!