Jeden z posledních vorařů: Do Prahy se plulo tři dny
Po 60 letech se mohl jeden z posledních žijících vorařů Václav Husa podívat na místa, která zmizela pod hladinou nyní na minimum napuštěné Orlické přehrady. Tudy totiž muž z jižních Čech plul na svém voru mnohokrát za život až do Prahy, kam jeho rodina po generace vozila dřevo.
„No tady to vypadá,“zděsil se Václav Husa při pohledu na místa, která naposledy spatřil před šedesáti lety, než je zalila voda. Z elektrárny zbylo jen torzo, ale jez vypadá stále zachovale, a to bez ohledu na to, že byl zaplavený. „Támhle jsem jako kluk pásal krávy,“ukazoval Husa holí směrem proti proudu řeky.
Hladná je místo, k němuž má silný vztah. Nejenže tudy plavil dřevo, ale ze stejné oblasti pochází. Potom,
co řeka a s ní také okolní vesničky zmizely pod hladinou Orlíku, se Husa přestěhoval do nedaleké Bechyně, kde žije dodnes.
Svatojánské proudy ve třinácti
Plavením dřeva se živil od 14 let. „Nejčastěji to bylo na trase mezi Týnem nad Vltavou a Prahou,“připomněl si plavec, který prý ani neměl, co se týče profese, jinou volbu. Vorařem byl jeho dědeček, otec i strýc. „Mám na to hodně vzpomínek. Třeba se strejdou jsme jednou v noci plavili dřevo přes Svatojánské proudy (úsek Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy, kde řeka tekla hlubokým údolím a tvořila peřeje. Dnes je území zatopené štěchovickou vodní nádrží – pozn. red.) . A to mi bylo teprve 13 let,“zavzpomínal.
Cestu z Týna nad Vltavou do Prahy
zvládli voraři po řece v průměru za tři dny. Ale záleželo na stavu vody. Nebylo výjimkou, že jim stejná cesta trvala i pět dní. Délka přepravovaného dřeva byla také různá. „Bylo to třeba tři, pět nebo sedm vorů. Dosahovaly délky až 150 metrů,“řekl.
Sezona pro plavce začínala v druhé půlce března. Dřevo se plavilo většinou až do listopadu. „Už sněžilo a my jsme ještě byli na řece,“připomněl Husa s tím, že práce voraře mu vydržela šestnáct let. V roce 1960 se stavbou vltavské kaskády plavení dřeva skončilo. Václavu Husovi bylo tehdy 30 let, ale u dřeva zůstal, pracoval totiž v lese. „Plavení byla těžká práce, ale moc rád na ni vzpomínám,“řekl možná poslední žijící vorař, který v srpnu oslaví 90. narozeniny. (ČTK)