Dan Bárta: Nesnáším blbiny
Zpěvák Dan Bárta vydá v březnu nové album Kráska a zvířený prach, které natočil s doprovodnou kapelou Illustratosphere.
PRAHA Zpěvák Dan Bárta popouští při rozhovoru uzdu své slovní ekvilibristiky. „Nemám potřebu se vůči něčemu vymezovat, vadí mi jen, když narazím na nesnesitelně triviální a úplně prázdnou blbinu, třeba když vám holka napíše text o dvanácti slovech, jak se milujete s cizí osobou a jak po ní toužíte, a vy to na tři akordy nahrajete, protože to lidi chtěééj, héééj.“
Co má vyjadřovat název vaší chystané desky?
Dá se to zobecnit, ale vychází to ze slovní hříčky, která v kostce popisuje možný vztah muže a ženy, kdy žena je kráskou a zvíře–ný prach kolem ní může být jednak chlápek, který se ji snaží nějak zaujmout, jednak člověk, který ze vztahu vystoupil tím nejfatálnějším možným způsobem. To znamená, že se v prach obrátil. Pak to taky může být kráska, které se narodí dítě, čili zmíněný prach se poskládá v nějaké prtě. Ke všem těmhle věcem potřebujete nějakou krásku. A tím, že jsem současně syn, otec dcery a manžel, vím minimálně o třech zvířených praších a o třech kráskách, bez kterých by můj život neměl váhu.
Je tohle základ alba?
Pár věcí z toho se nových písniček samozřejmě dotýká. Myslím si, že na světě není člověk, který by se nevyrovnával se svým dětstvím nebo se ho nedotklo narození jeho dítěte a s nímž by nepohnulo úmrtí otce. To vás zasáhne, aniž byste měli plán, že se o to s někým podělíte, i když se tím vlastně živíte. Taková emoce je silná, nechává otisk. Alespoň v mém případě to tak bylo a odrazilo se to i v textech k novému albu. Čili to chvílemi je dost osobní věc, ale já se snažím sám sobě nevyhýbat.
Což opravdu neděláte. Mám dojem, že jste pořád ve fázi nějakého hledání a snahy po naplňování. Alice, J.A.R. Jesus Christ Superstar, Illustratosphere. Pořád je to Bárta, pokaždé trochu jiný, ale vždycky ryzí, s touhou najít nějaký ucelený hudební tvar.
Děkuju. Tahle cesta nikdy nekončí. Považuju ji za nutnou součást písničkářství, přičemž je mi jasné, že slovo písničkář má u nás folkový nádech. Člověk si představí Jarka Nohavicu, Karla Plíhala, Radůzu, prostě pěvce s kytarou nebo harmonikou. Ale mně jde o anglický výraz songwriter, který je výstižnějším, širším pojmem, songwritery byli i Michael Jackson nebo David Bowie. Nedávno jsem se na tohle téma bavil s Dominikem Millerem, britským kytaristou, který spolupracoval se Stingem nebo Rickem Wrightem z Pink Floyd. Ptal se mě, jestli píšu v češtině, nebo v angličtině. Já na to, že v češtině, protože si myslím, že když už je někdo songwriter a jde mu o autenticitu, nezbývá mu než pracovat v prostředí, které zná a ve kterém je zakořeněn, což je skoro úděl. To znamená, že svět ke mně mluví česky, že vidím svět česky a také ho tak popisuju.
Co děláte, když si chcete odpočinout od hudby?
Omluvím se doma, jdu do hospody, dám si smažák s tatarkou a hranolky, malé pivo a koukám na fotbal. Jím, čumím, mlčím, piju pivo, sleduju mičudu a vůbec nic si nemyslím. Další super věc je fyzická práce. Něco někam přišroubovat, posekat dříví a tak. Ideálně bych to dělal každý den, ale nemám na to čas ani prostor. Nebo si něco přečtu, většinou věci, které se týkají biologie nebo vědy jako takové, ideální je MHD plus časopis Vesmír. Nebo si alespoň dám těsně před koncertem půlku cigára na vzduchu.
Nové album je chvílemi dost osobní, ale snažím se sám sobě nevyhýbat.
Dan Bárta, hudebník