Přírodopis učíme najednou česky i anglicky
Roční školné je sice 142 tisíc korun, ale pro dítě je cennější, když mu ty peníze dáte na vzdělání, než když mu spoříte na bydlení, říká ředitel Jan Voda
Takhle nějak by mohla vypadat škola budoucnosti. Osmnáct žáků ve třídě, angličtina už od prvního ročníku, spokojený, vlídný a dobře motivovaný učitel. Taková „základka“je k vidění už dnes, jenomže není zadarmo. Rodiče žáků pražské soukromé Wonderland Academy nicméně vědí, do čeho investují. O 134 žáků se tam stará kolem dvaceti pedagogů, v některých hodinách jsou dokonce dva najednou. Podle ředitele Jana Vody zaměstnává škola šest rodilých mluvčích s pedagogickou kvalifikací, z poloviny Britů, což dětem rozšiřuje nejen jazykové, ale i kulturní obzory.
Nějak si neumím představit, jak spolu v jedné hodině fungují dva učitelé.
Na češtinu a angličtinu mají žáci jen jednoho. Dvojjazyčné vyučování se týká předmětů, jako je prvouka, později přírodopis nebo matematika. Český učitel obvykle vyloží novou látku a rodilý mluvčí žáky vtahuje do konverzace o tématu, doplňuje jim anglickou slovní zásobu. Děti se mohou obracet s dotazy na jednoho i na druhého.
Na jaké jazykové úrovni jsou děti po absolvování prvního stupně?
Výuka je intenzivní, takže už na prvním stupni skládají mezinárodní zkoušky Cambridge. A samozřejmě se plynně domluví. Některé děti k nám přicházejí už s předchozí zkušeností, třeba z mateřské školy, jiné úplně začínají. Od druhé třídy pak nabízíme ještě volitelný druhý jazyk. Po devíti letech by tak od nás žáci měli odcházet i se zkouškou z němčiny nebo španělštiny.
Je to jiné řídit mezinárodní pedagogický sbor, pokud můžete porovnat?
Pro všechny je to velmi obohacující. Naši rodilí mluvčí pocházejí z Británie, ale i z USA nebo Kanady. Pro vyšší ročníky máme rodilé mluvčí ze Španělska a Německa. Pedagogický sbor je tedy skutečně mezinárodní a je třeba respektovat určité kulturní odlišnosti.
Čím ještě se vaše škola odlišuje od těch veřejných, kromě toho, že je bilingvní?
Když žáci vyrůstají ve dvojjazyčném prostředí, vnímají různost jako přirozenou a obohacující. Rodilí mluvčí přinášejí žákům vedle jazyka zároveň model jiného životního stylu. Děti soužitím s nimi ve školní komunitě získávají novou zkušenost, rozšiřují si obzor. Stejně tak je každé dítě ve škole oceňováno pro svou jedinečnost. Každé má jiné vlohy a povahové rysy, a tím může být inspirací pro ostatní. Dobré mezilidské vztahy ve škole vyplývají právě z onoho vzájemného respektu a uznání. Všichni jsou tu přijímáni a chodí do školy rádi.
Vážně? Jak to zjišťujete?
Žáci u nás opravdu zažívají radost z práce a z jejích výsledků. Přijďte se podívat do školy v pátek odpoledne. I když by většina dětí už mohla být doma, pořád je tady živo. Když si je rodiče přijdou vyzvednout, kolikrát se je snaží uprosit, aby ještě mohly zůstat. To je pro mě známka, že se tu cítí dobře.
Na vašich webových stránkách máte hezkou větu, že učení není jediným důvodem, proč děti chodí do školy. Jaké jsou ty další?
Chceme žáky nejen hodně naučit, ale i vychovávat k hodnotám. Snažíme se, aby z nich vyrostli samostatní a zodpovědní lidé, kteří dokážou čelit překážkám a neváhají pomáhat druhým.
To zní až idylicky, jenomže na vaší škole musejí rodiče platit školné. Vnímáte se jako zařízení pro elitu?
Nepopírám, že finanční spoluúčast rodičů je vysoká, ale mluvil bych spíš o elitě intelektuální. Pravda je, že si nás vybírají rodiče z vyšší společenské vrstvy. Jsou to však lidé, kteří v investici do vzdělání vidí ten nejlepší vklad pro své dítě. A za své peníze obdrží odpovídající kvalitu včetně zmíněného bilingvního vyučování.
Za školní rok u vás rodiče zaplatí 142 tisíc korun. To si každý dovolit nemůže.
Vím, že to není málo, ale zkuste si položit otázku, co je cennější? Když dítěti spoříte na bydlení, nebo stejnou částku věnujete na jeho vzdělání? Mladý člověk znalý jazyků v dospělosti třeba ani nevyužije bydlení, které ho ukotví hypotékou na jednom místě. Otevře se mu svět.
Myslíte, že jednou může být u nás vyšší standard kvality vzdělávání dostupný všem dětem?
Zatím máme dopad jen na malou část dětské populace. Uvádí se, že soukromých základních škol jsou asi dvě procenta. V Česku se teď hledají cesty, jak učit lépe. Řeší se, kterým směrem se české školství vydá, jak se změní jeho obsah. Pracuje se na strategii, existuje řada výzkumů. I když pro to dosud chybí veřejné prostředky, my máme model kvalitního vzdělávání ověřený a rádi se o něj podělíme.
Co čeká dítě, které rodiče přihlásí na vaši školu?
Dodržujeme zásadu rovných příležitostí, všichni musí mít stejnou šanci na přijetí. Pokud jde o zápis do prvních tříd, forma je předepsaná školským zákonem. Stejně jako jinde zjišťujeme školní zralost. Zajímají nás ale také předpoklady dítěte pro bilingvní studium a sociální zdatnost. Poctivě rodiče upozorňujeme na to, že v našem vzdělávacím programu budou děti od 1. třídy více zatěžované. Musí se učit to, co ostatní, ale ve dvou jazycích.
Přijímáte i děti do jiné než první třídy?
Ano, ale nově příchozí musí zvládnout přestupní zkoušky. Tím se ujišťujeme, že dítě má šanci uspět a srovnat tempo s ostatními.
Občas slýcháme, že jsou dnešní děti přetěžované. Uplatňujete ve škole nějaké postupy, jak tomu čelit?
Dbáme na to, aby děti poznávaly svět zábavnou formou a učily se přirozeně. Jak se jejich obzor postupně rozšiřuje, snažíme se jim nabízet stále nové příležitosti. Školní práci je ale nutné slaďovat s volným časem dítěte. Vedle zájmových kroužků musí mít, zejména v mladším věku, šanci si doma v klidu pohrát a dočerpat sílu.
Zaujalo mě, že vaši žáci nosí uniformy.
Všichni si na ně bez problémů zvykli a jednotný oděv berou jako samozřejmost. Mnozí rodiče nám říkají, jak je úlevné, že nemusejí přemýšlet, v čem dítě pošlou do školy. Máme tři kategorie uniforem, slavnostní, denní a sportovní na tělocvik.
Také z názvu vaší školy lze vyčíst inspiraci anglickým prostředím. Jak konkrétně?
Název „Wonderland“je symbolický. V překladu znamená „zemi zázraků“. Když se nad tím zamyslíte, období dětství je plné fantazie a údivů a každé dítě je samo o sobě zázrakem pro svého rodiče. Proto naši noví prvňáci vcházejí na začátku roku do školy portálem symbolizujícím zrcadlo podle knížky Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Chceme děti překvapovat. Ukazovat jim kouzla přírody i zázraky lidského života a provádět je světem. Obracíme se však i k naší národní tradici, ke Komenského idejím v knize Orbis pictus – Svět v obrazech. I my se snažíme dětem všechno ukázat a pojmenovat.
Máte nějakou osobní vizi, jak školu dál rozvíjet?
Pokračuji ve směru, který nastavila před šesti lety zřizovatelka Pavla Hajian. Já vidím svůj úkol v dobudování kvalitního 2. stupně. Ve Wonderland Academy totiž zatím máme nejvyšší šestou třídu. Za čtyři roky bychom měli mít kompletní druhý stupeň s propracovaným učebním plánem jako plnohodnotnou variantu ke studiu na víceletých gymnáziích.
Myslíte, že vám děti nebudou po páté třídě odcházet?
Jistě budou, všechny školy zažívají, že jim část dětí na konci 1. stupně odejde. Zbylí žáci jsou často bez dostatečné motivace. Právě to je největší výzvou pro učitele, kteří pracují s dětmi na 2. stupních. U nás máme ambici nabídnout žákům takový vzdělávací obsah a takové metody, aby se jim odtud na víceletá gymnázia odcházet nechtělo.
Proč jste se rozhodl pro práci ve školství?
Zajímala mě od doby, kdy jsem s dětmi pracoval ve vodáckém oddíle. Učím přes pětadvacet let. Přitom jsem nejprve absolvoval strojírenské učiliště, teprve pak mě zlákala pedagogická fakulta, kde jsem vystudoval učitelství pro 1. stupeň. Při učitelské praxi jsem pak na Karlově univerzitě osm let pedagogiku vyučoval. Ve třiceti jsem se stal ředitelem Základní školy v Roztokách u Prahy a dalších 12 let jsem byl ředitelem soukromé ZŠ v Říčanech.
Co je podle vás klíčové pro kvalitu veřejných základních škol?
Pokud mám uvést jediný prvek, tak jsou to nepochybně sami učitelé. Pro změnu vzdělávacího systému je nejdůležitější, aby pedagogové dělali svou práci rádi. Šťastnými udělají své žáky jedině šťastní učitelé.
Vašich učitelů se to jistě netýká, ale odkud mají brát nadšení pro práci ti nedostatečně zaplacení?
Souhlasím, to je problém. Nicméně mnohým učitelům chybějí nejen peníze, ale především uznání. Prostor pro seberealizaci. A příležitost se rozvíjet. Tohle jim může poskytnout i ředitel veřejné školy. Dobré pracovní podmínky nejsou jen o penězích. Já se snažím přistupovat k učitelům individuálně, podporovat je, všímat si jejich úspěchů a nikdy nepromarnit příležitost je ocenit.
Myslíte, že tam, kde se nedostává k ocenění peněz, motivuje alespoň pochvala?
Dobrého učitele vždy povzbudí pozitivní zpětná vazba. Každý se dopouštíme chyb, i když se snažíme dělat svoji práci co nejlépe. Také učitelé se učí a musejí se učit celý život. Vědět, v čem jsem dobrý a co dělám správně, je určitě důležitým zdrojem motivace.