Sportovní byznys v éře korony

Haly potemněly, sportoviště osiřela, také svět sportu zasáhl koronavirus. Lidstvo je nyní zcela koncentrováno na hledání toho správného algoritmu k přežití a zbavuje se logicky všeho zbytného.

Sport šel přes palubu jako první. A lidé možná někdy až s mírným překvapením zjišťují, že v konkurenci existenční hrozby není nikterak obtížné se těchto kratochvil zříci. Samozřejmě že dočasně. Ale bude to opravdu jenom dočasně? A co si pod tím představit? Češi tohle slovo z historie dobře znají a má pro nás značně hořkou pachuť.

Nejde o góly, jde o pojistky

Existuje naštěstí dostatek fundamentálních důvodů, které jsou příslibem, že v případě sportu tento výraz bezezbytku naplní svůj pravý význam. Snaha zachovat status quo bude stále silnější.

Kdyby se totiž kolos jménem vrcholový sport měl zastavit déle než na několik týdnů či měsíců, znamenalo by to zcela fatální dopad na miliony lidí po celém světě, na statisíce agentur a společností a potažmo také na rozpočty jednotlivých států, to jest finálně i na světovou ekonomiku, která ještě nezačala sčítat celkové ztráty způsobené koronavirem.

Globalizovaný sportovní byznys bojuje o čas. Každý další den nucené nečinnosti je pro všechny zainteresované vysoce ztrátový. Figurky se ale dají znovu do pohybu teprve na základě patřičného úředního razítka – optimálně od Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta však prozatím tápe a na termíny je značně skoupá, což roztáčí kolovrátek spekulací a casting nejroztodivnějších záchranných plánů.

Oficiální seznam sportovních akcí na tento rok se mezitím pozvolna přesunuje do oddělení sci-fi literatury. Kupříkladu květnové mistrovství světa v hokeji, které mělo hostit Švýcarsko. Mezinárodní hokejová federace (IIHF) se tři týdny tvářila, že snad na poslední chvíli vytáhne z klobouku nějaké geniální řešení, ale jednalo se pouze o vyplacení pojistky. Pojišťovna IIHF nakonec uznala pandemii koronaviru za „zásah vyšší moci“a pojistku proplatí. Mistrovství bylo zrušeno.

Po hokeji měl následovat fotbal – červnové mistrovství Evropy. Tentokrát ve zbrusu nové experimentální modifikaci s dvanácti pořadatelskými zeměmi. Evropská fotbalová unie (UEFA) se racionálně rozhodla šampionát přeložit. Na kdy? Samozřejmě na populární rok 2021, kam teď odkládáme vše, s čím si momentálně nevíme rady, vycházejíce z premisy, že když teď padají koronavirové trakaře, musí přece za rok svítit laskavé a ozdravné sluníčko.

Olympiáda mýtů zbavená

A jako skutečně zlatý hřeb roku tu máme letní olympijské hry v Tokiu, v první řadě svátek mohutného sportovního byznysu – přes veškeré proklamace Mezinárodního olympijského výboru (MOV) o skromných a úsporných hrách tradičně extrémně nákladný.

Tokijská olympiáda měla původně přijít na 3,3 miliardy dolarů, pak ji dodatečný audit přisoudil 7,3, posléze 12,6 miliardy a nyní se už otevřeně hovoří až o částce atakující 26 miliard dolarů (zahrnující i náklady na pořádání následné paralympiády), čímž by se Tokio zařadilo hned za Soči 2014 a Peking 2008 jako třetí nejdražší olympiáda v historii.

Řada těchto investic může však vinou pandemie koronaviru přijít zcela vniveč, i když samotní pořadatelé prozatím připomínají nechvalně známé piloty kamikadze. Prostě neslyší ani nevidí a pro velkou věc udělají vše. Olympiáda zkrátka bude, protože jakoukoliv jinou variantu si do svého světa odmítají vpustit.

Japonský premiér Šinzó Abe do tohoto megaprojektu vložil myšlenku národní hrdosti a souručenství, aby tak podpořil i svou vlastní politiku suverénního Japonska. Proto se s ním také nehodlá tak snadno rozloučit. „Jsem pro kompletní olympiádu, která se bude konat v řádném termínu za účasti diváků,“říká Abe a Mezinárodní olympijský výbor vytrvale přizvukuje.

Snad pouze ministryně pro olympijské a paralympijské hry Seiko Hašimotová přece jen naznačila, jak by mohl vypadat určitý alternativní postup. Zdůraznila, že ve smlouvě mezi MOV a Japonskem se počítá s tím, že „olympiáda se uskuteční během roku 2020“. Logicky dovozeno – za stále ještě řádný termín konání her lze považovat i podzim tohoto roku.

Sám předseda MOV Thomas Bach ale přiznává, že „olympijské hry není možné přeložit na další sobotu jako nějaký fotbalový zápas“. Žádný plán B jako odložení her či olympiáda bez diváků také oficiálně neexistuje a plán C, tedy zrušení her, je absolutním tabu.

Velká loterie

Apokalyptické vize zatím potírá tvrdý byznys a ekonomické zájmy. Jakékoliv odložení her by postihlo primárně japonskou ekonomiku, která by se o případné saldo podělila s MOV. Jen na národních sponzoringových právech přitom pořadatelé utržili už 3,3 miliardy dolarů a velký zájem byl a stále je i o vstupenky. Lístky na některé sporty se dokonce losují v loterii.

Velkou loterií je však samotná olympiáda. A sázkové kanceláře, kterým vinou zrušených či pozastavených sportovních akcí protékají mezi prsty miliony, ihned vycítily příležitost a na konání olympiády vypsaly kurz. Chcete-li si vsadit, pohybuje se zatím v nadějném rozmezí 1,5 až 2:1. Samozřejmě – jenom dočasně.

Sázkové kanceláře na konání olympiády vypsaly kurz. Pohybuje se zatím v rozmezí 1,5 až 2:1.