Mysleli na finále
Ač je šampionát zrušen, Říha a Reichel mohou zůstat parťáky Místo horlivých příprav na obří akci trčí Robert Reichel doma. Chuť do trénování ale neztrácí.
Ti dva si náramně kápli do noty. Hokejoví trenéři Miloš Říha a Robert Reichel se těšili na mistrovství světa do Švýcarska jako malí kluci. Osnovali útok na dlouho unikající medaili. Loni k ní národnímu týmu chyběl jediný gól. Letos se chystali naverbovat ještě silnější mužstvo. Jenže v sobotu se jejich plány a sny nadobro rozpadly.
„Přišli jsme o devatenáct zápasů,“posteskl si Reichel, kapitán zlaté generace z přelomu tisíciletí a Říhův asistent. Na mysli měl přípravné partie i mače na šampionátu až do finále. Skutečně nemířil nízko.
„Mrzí mě, že nemůžeme vrátit český hokej na úplnou špičku, ale beru to jako realitu. Samozřejmě vím, že jsou teď mnohem důležitější věci,“řekl do telefonu.
Před necelými dvěma týdny jste v Torontu seděl na utkání Maple Leafs s Tampou. Teď je skoro v celé hokejové říši mrtvo. Virus udeřil bleskově, že?
Ano. Docela mě to překvapilo. S Milošem jsme cestovali po Americe, na Floridě jsme se potkali s (manažerem) Petrem Nedvědem. Já se pak ještě přesunul do Kanady. Snažili jsme se udělat si co největší přehled o hráčích z NHL.
Zaznamenal jste náznaky, že se NHL tak náhle zastaví?
Ani ne. Zvlášť v Kanadě se nic moc nedělo. Až právě při zápase Toronta s Tampou běžely na kostce vzkazy, jak se diváci mají chovat. Pořád jsem si myslel, že liga pojede dál. Jenže zvýšený výskyt nakažených v Americe a zejména v Kalifornii asi stopku uspíšil.
Mluvili jste taky s Jakubem Vránou, jenž se loni na Slovensku propadal sestavou. A s Pavlem Zachou, který za národní tým dospělých ještě nenastoupil. Vylepšili jste vztahy?
Žádný problém jsme neměli. Když něco nafouknou noviny, nic s tím nenaděláme. Vránič byl nadšený, když nás viděl. Pavla jsem trénoval v šestnáctce, je úplně normální. Nejdřív koukal, že jsme za ním přišli, ale pak jsme se bavili v pohodě. Komunikace byla perfektní. Bohužel se pak sezona zastavila.
Čechů v NHL ubylo. Škoda každého hokejisty, který by zmizel z hledáčku národního mužstva. Snažili jste se i do budoucna pěstovat vztahy s jeho kandidáty?
To určitě. Sám jsem byl kdysi rád, když za mnou přiletěl reprezentační trenér a na chvíli jsme se sešli. Hronek, Frolík, Zadina nebo Gudas teď zrovna nehráli a při zápasech za námi sami přišli do press boxu na kus řeči.
Poprvé s vámi na výpravu přes Atlantik vyrazil Miloš Říha. Jak vaše pánská jízda vypadala?
Měli jsme dost času na debaty o hokeji, což bylo bezva. Ukazoval jsem mu, jak kluby fungují. Pořád se orientuju na stadionech, třeba v Torontu ještě znám maséry. Miloš se divil, že můžeme jít s novináři hned po zápase do kabiny. Takhle jsme šli pozdravit třeba Simona z Pittsburghu. Kuba Voráček nás ve Philadephii vzal na trénink Flyers. Miloš už taky ví, že nemá šanci se do arény dostat bez akreditace.
Takže jste mu dělal průvodce?
No, trochu. Věděl jsem, kde je lepší se ubytovat na letišti, protože jsme se druhý den přesouvali jinam. A kde je zase vhodnější najít hotel u haly. V New Yorku jsme se usídlili na Manhattanu, odkud jsme měli kousíček na Rangers a zároveň zhruba stejně daleko na Islanders i na Devils.
Během reprezentačního angažmá jste působili jako sehraná dvojice. Prohloubil se za mořem váš vztah?
Asi jo. Bavili jsme se o všem možném. Hlavně o šampionátu, o hráčích z Evropy i z NHL. O správné směsi. Po zkušenostech z Bratislavy už jsme věděli, do čeho jdeme. Věděli jsme, že nám končí smlouva, a chtěli jsme se rozloučit úspěchem. Věřili jsme, že můžeme jít až do finále a že vrátíme český hokej, kam dřív patřil.
Objevují se názory, že byste si zasloužili prodloužení smlouvy, další příležitost, když je mistrovství zrušeno. Co vy na to?
Určitě bychom neváhali. Mě práce u reprezentace neskutečně bavila. Vždycky jsem k ní cítil zvláštní pouto, znamenala pro mě velkou výzvu. Všichni okolo nás dělali maximum. Škoda, že jsme dílo nemohli dokončit ve Švýcarsku. O případné další šanci by musel rozhodnout svaz. A kdyby naše štace u nároďáku nepokračovala, máme další nabídky – já s Milošem společně i každý zvlášť.
Kam vás vábí?
Zatím to neřešíme. Hokej je momentálně až na druhé koleji. Zdraví je přednější. Nejdůležitější je, aby se svět dal do kupy. Aby všichni mohli žít, pracovat a sportovat jako dřív.
Až tedy nebezpečí poleví, hodláte vy osobně zůstat u trenérského řemesla?
Myslím, že jo. V minulém roce a půl jsem poznal spoustu nových věcí. Sledoval jsem hodně zápasů i tréninků. Práce u reprezentace mě hodně obohatila. Pořád se učím. Vidím, kudy se hokej ubírá... Ale zatím jsme nic nepodepsali. Ani já, ani Miloš.
Připouštíte, že by se dvojice Říha, Reichel v sezoně 2020/21 mohla sejít třeba v KHL?
Je to jedna z variant.
Lákalo by vás Rusko?
Lákalo. Mohl bych poznat zase jiný hokejový svět. Ruštinu nějak ovládám, jen bych se musel dostat do hokejové terminologie a rozkoukat se v novém prostředí.
Hokejová odstávka zasáhla i vašeho syna Kristiana, jenž se druhý rok protloukal na farmě Winnipegu. V poslední době se mu vedlo lépe, že?
Na tuhle sezonu se výborně připravil. Jenže ve čtvrtém zápase blokoval střelu a puk mu zlomil nohu, takže dva měsíce nehrál. Od prosince byl pak nejlepším střelcem týmu (12 gólů ve 35 utkáních). Posílali ho na oslabení i přesilovky, dostal se do první lajny.
Proč se sestavou prokousával spíš pozvolna?
Farmy sází hlavně na kluky z prvního a druhého kola draftu. Ti ostatní musí ukázat, že jsou o kus lepší, aby si vysloužili pořádnou šanci. Kristian draftovaný nebyl, takže se postupně propracovává nahoru. Bohužel ho zdrželo zranění. Ale jde správným směrem a věřím, že v něm bude pokračovat.
Pandemie ho zastavila v rozletu. Další sportovní pech pro Reichlovic rodinu?
Tak to prostě je. Nic nenaděláte. Stejně jako se zraněním. I když Kristian loni na podzim po úrazu poctivě cvičil. Mohl využívat bazény a další zařízení hlavního týmu Winnipeg Jets, se kterým farma Manitoba Moose sdílí zázemí v aréně. A vrátil se v plné síle.
Co jeho vzepětí znamená do budoucna? Zůstane v Manitobě?
Vylepšil si pozici, ale ještě uvidíme, jak se všechno vyvine. Doufám, že podepíše další smlouvu, ale bylo by fajn, kdyby už nebyla jen s farmou, ale dvojcestná s Winnipegem. Aby měl zase blíž ke splnění snu.
V extralize by o něj patrně měla zájem řada klubů. Co říkáte na jeho zarputilost v boji o NHL?
Znám ho od narození, takže mě nepřekvapuje. Vychovali jsme ho tak, aby se nevzdával. Je mu jedenadvacet let. V AHL už se to zdaleka jen neřeže jako kdysi. Soutěž je rychlá, stylem kopíruje NHL. Kristianovu vývoji prospívá, že je pod tlakem, v týmu panuje obrovská konkurence, pořád přicházejí noví mladíci.
A kdyby se do NHL neprodral?
Na návrat do Evropy má dost času. Podívejte se na hráče, jako jsou Lukáš Sedlák nebo Tomáš Hyka. Taky díky času strávenému na farmě teď vynikají v KHL a jsou v reprezentaci.
Dělali jsme maximum. Škoda, že jsme dílo nemohli dokončit ve Švýcarsku.