Umlčený sport. Ticho sílí
Odložení olympiády? Už se tolik neřeší jestli, ale Spíše kdy.
Ve válce mlčí múzy, při pandemii koronaviru zase sport. A ticho, které se nad stadiony rozprostřelo, začíná být ohlušující. Škrty, škrty, samé škrty! Globální akce, jejichž existence se ještě nedávno jevila jako zcela neotřesitelná, skomírají. Z kalendáře roku 2020 již zmizely hokejové mistrovství světa (o víkendu zrušeno), fotbalové Euro (přesunuto na příští rok), cyklistické Giro (odloženo na neznámo kdy), tenisový Roland Garros (odsunuto na konec září).
Ani osud dalších titánů nevypadá dobře, pojďme na ně postupně.
Wimbledon? Začít má 29. června a kupecké počty nenabízejí optimismus, tak jako zprávy z Londýna: dle premiéra Borise Johnsona by dobrým scénářem bylo překonání nejhoršího za příštích 12 týdnů, přibližně do poloviny června. Že by se pak rovnou začalo hrát?
Tour de France? „Sport je úžasný a Tour je jedna velká párty, ale život je přednější. Pokud má být zrušena, neměli bychom s ohlášením váhat. Teď jsou tu důležitější věci,“uvedl pro list Le Parisien její pětinásobný šampion Bernard Hinault; nejslavnější cyklistický závod si start naplánoval na 27. června, ještě před Wimbledonem.
A olympiáda?
Svět nemá čas na nemožné
Vypovídající je obsahový posun ve vyjádřeních představitelů MOV. Kategorické a sebejisté výroky už vystřídala dílčí přiznání a náznaky. „Samozřejmě, že zvažujeme různé scénáře,“řekl pán olympijských kruhů Thomas Bach pro New York
Times a Reuters cituje nejmenovaný zdroj: „Konečně nás požádali o simulace toho, jak by všechno vypadalo v případě odložení her.“
Kromě faktického tlaku – počtu nakažených sportovců a těch, kteří se v podmínkách omezujících konání více než miliardy obyvatel planety logicky nemůžou plnohodnotně připravit – totiž roste i ten symbolický. Jednotlivci i národní svazy stupňují kritiku. „Říkáte, že je na rozhodnutí moc brzy – my si myslíme opak. Uspořádat hry letos v červenci je nemožné a svět není šílený, aby zkoušel nemožné věci,“uvedl třeba za Slovinský olympijský výbor jeho šéf Bogdan Gabrovec. Je pro rok 2021: „Tou dobou by se měla situace uklidnit. A pokud ne, stejně by to znamenalo, že ani olympiáda už není důležitá, že už nám zbude jen boj o přežití.“
Mrazivým svědectvím jsou slova Gianniho Merla, šéfa celosvětového sdružení sportovních novinářů (AIPS), tou dobou uzamčeného v izolaci svého domovského Vigevana. Situaci na severu Itálie popisuje apokalyptickým tónem, kdy ticho protínají jen sirény sanitek a lidé nemohou ani pohřbít své zesnulé nejbližší. „V srdci dál sním o tom, že se olympiáda uskuteční,“píše Merlo. „Ale jelikož žiju v červené koronavirové zóně, realita naznačuje, že nás bohužel čeká jiná budoucnost.“
Symbolickým momentem se stal přílet olympijského ohně do Japonska: bez diváků, bez fanfár, bez dobrých vyhlídek.
I šéf světové dolarů jsou odhadované náklady na hry v Tokiu. Začít mají
24. července. atletiky lord Coe ostatně pronesl: „Řešíme to již ne den po dni, ale hodinu po hodině. Není nutné uspořádat olympiádu za každou cenu. Další dny či týdny můžou o budoucnosti her mnohem rychle přinést jasnější zprávy.“
Nejistota nás rve na kusy
Teoreticky se mohou postupně oživovat národní soutěže, pokud jednotlivé země budou situaci zvládat. Bez diváků? Bez cizinců v případě stále zavřených hranic? Kdo ví.
Třeba hokejová NHL stále nevzdává myšlenku na udělení Stanley Cupu v pozdnějším létě. Kdo ale ví, co všechno čeká Spojené státy?
Celková nejistota je v již tak nejisté době nepříjemná.
„Nás sportovce to rve na kusy,“pronesla americká atletka Lolo Jonesová a rovněž tím apelovala na co nejrychlejší rozhodnutí ohledně olympiády.
Ona i všichni ostatní se ho nejspíš dočkají dříve, než očekávali.
Uspořádat hry letos v červenci je nemožné a svět není šílený.