Nezmar: Jak zachránit fotbal
Slávistický boss Jan Nezmar o výpovědi, milionech, ztracených iluzích a budoucnosti
Šéf fotbalové ligy tvrdí: Měli bychom sezonu dohrát, pokud to jen trochu půjde. Šéf nejsilnějšího klubu oponuje: Nadstavbu odpískejme, ať jsme co nejlépe připraveni na léto.
Proč? „Jestli český fotbal na něčem stojí, nejsou to bonusy z televizních a markentingových práv. Klíčové jsou pro nás peníze majitelů, dobrá práce managementů a zejména jsou důležité peníze z evropských pohárů a přestupů. Tak to bylo, je a bude,“zdůrazní Jan Nezmar.
Sportovní ředitel Slavie prožívá turbulentní časy. Na podzim si vychutnával milionářskou Ligu mistrů, vymýšlel posily a plánoval, jak co nejrychleji obhájit titul. V prosinci dal výpověď.
A teď kromě jiného přiznává: „Nejradši bych si nafackoval.“
Za co?
Že jsem jako člen ligového výboru zvedl ruku pro zřízení nadstavbové části. Byl jsem funkcionářský janek, který si naivně myslel, že to klubům přinese veliké peníze.
Dva miliony korun je málo?
Strašně málo. Navíc ty peníze byly spíš za prodloužení smlouvy o prodeji televizních a marketingových práv než za nadstavbu. Všichni jsme si začali hrát na obchodníky a jediné, co nadstavba přinesla, jsou problémy s termínovkou a peníze navíc téměř žádné.
Tolik vás straší pandemie?
Nadstavba je neobhajitelná myšlenka a koronavirem se všechno jen násobí. Český fotbal potřebuje, aby byl v nejlepší formě na začátku sezony, kdy se bojuje o poháry. Jakmile v Evropě nebudeme, neudýcháme to. Přitom zrovna teď plánujeme, jak chceme s jazykem na vestě dohrát zbylých jedenáct zápasů v sezoně. Proč? Abychom hráče uvařili? Devadesát procent klubů na to nemá připravený kádr.
Aby byla sezona regulérní, jak říká šéf ligy Dušan Svoboda.
Tahle sezona už nemůže být regulérní, protože je přerušená. A jestli se vůbec znovu zahájí, o čemž silně pochybuju, bude na 99 procent bez diváků. Co je na tom férového? Navíc jediný férový a spravedlivý fotbalový model je doma-venku, se všemi soupeři stejně.
Nadstavba je...
Paskvil. Nehledě na to, že pořádání zápasů u nás je téměř vždy ztrátová záležitost. Náš fotbal opravdu nestojí na příjmech ze vstupného. Jeden domácí zápas v nadstavbě nás jen na bezpečnostních opatřeních stojí přibližně 750 tisíc korun plus další výdaje za organizaci zápasu. A když nevyprodáte stadion, moc peněz vám nezůstane.
Každý klub přece od Ligové asociace dostane plus minus jedenáct milionů.
Ale v rámci smlouvy musí zároveň poskytnout plnění v podobě lístků, VIP lístků nebo reklamních prostor. Kdyby Sparta, Slavia nebo Plzeň takový prostor využily po svém, utrží třeba třikrát tolik. A to nemluvím o tom, kdybychom si televizní práva prodávali sami... Ti nejsilnější tratí, což je v pořádku, protože v tom spočívá princip solidarity, který musí fungovat.
Tak o co jde?
Je v pořádku, že se dělíme. Ale i ty nejméně movité kluby pracují s rozpočtem zhruba 50 milionů na rok, takže od Ligové asociace dostanou pětinu rozpočtu, zbytek musí získat jinde. A selským rozumem se ptám: Kde sháníte ten zbytek?
Odbočujete.
Úmyslně. Představte si, že máte firmu, do které celý rok jen investujete. Děláte maximum, abyste byl lepší než ostatní a dostal se na veletrh, nejlépe ten evropský, a tam své zboží prodal. Přesně na tom je postavený český fotbal. Jsme malí a potřebujeme se prodat, abychom mohli žít. Ať už v Evropě, nebo na domácím přestupovém trhu.
I Slavia?
Za poslední měsíce jsme Slovácku, Olomouci, Zlínu, Boleslavi, Jablonci, Příbrami, Liberci, Bohemce, Jihlavě, a dokonce i Plzni poslali víc peněz za hráče, než jim podle smlouvy dává Ligová asociace. A to hlavně proto, že jsme hráli Evropu, a mohli tudíž prodat hráče za více peněz. Podobně už nějakou dobu pracuje i Plzeň. Tohle je jediná cesta, jak může český fotbal dlouhodobě přežít.
Stejně mám pocit, že z vás mluví naštvání. I když suverénně vedete ligu, můžete přijít o titul.
To se klidně může stát. Buď sportovní cestou, že ztratíme náskok, nebo se anuluje sezona. Na druhou stranu: vymažete z historie body, nastřílené góly, vezmete hráčům rozdané plakety za jubilea, prémie za vyhrané zápasy? Vrátíte partnerům peníze, které investovali do sezony, která nebyla? Pokud sezonu nepůjde dohrát, osobně bych ji ukončil ve stavu, v jakém je. Na druhou stranu chápu partnery asociace, že chtějí sezonu dohrát, aby mohli prezentovat svoje jméno. Nicméně jsem přesvědčený, že i oni chtějí především to, aby se fotbal u nás hrál na kvalitní úrovni i v dalších letech. Nemusíte udělit Slavii titul, protože je to druhořadé. Důležitá je budoucnost.
Jaká?
Evropské poháry, transfery, fungující fotbal. Přece na oltář jedné koronavirové sezony nepoložíme takovou oběť, že příští sezonu nebudou hrát české kluby poháry. Bude-li boj s pandemií pozitivní, začneme v červnu hrát systémem středa-sobota? To chceme? Na konci června nebo v polovině července skončíme a bez odpočinku a tréninku rovnou půjdeme do předkol a další sezony? To je přece sebevražda.
Vaše řešení?
Rozpustil bych to. Dal hráčům dovolenou. Stejně se nedá pořádně trénovat. Odpočinou si, pokud to půjde, od druhé poloviny května a v červnu pořádně potrénujeme, na konci června a v červenci – pokud to situace dovolí – dohrajeme zbylých šest zápasů základní části (třeba dokonce i s fanoušky) a plynule se v srpnu pustíme do kvalifikace o Evropu a do další sezony.
Zase kopete za Slavii, viďte?
Omyl, kopu za český fotbal, který může přežít jedině tak, že mu nejsilnější kluby budou přinášet peníze z Evropy a přestupů. Náš fotbal je postavený na prodeji hráčů. Ty nejbohatší kluby nevyjímaje. Řeknu příklad: když jsem ještě pracoval pro Liberec, mohli jsme získat Tomáše Součka. Na roční hostování, s opcí na dvacet milionů. Pan Karl, majitel klubu, povídá: To za hráče nikdy nedám, to se nám nevyplatí!
Co z toho plyne?
Že Liberec by Součka, pokud by se zadařilo, prodal do světa maximálně třeba za třicet milionů korun. Liberec by si pomohl, ale co by z toho šlo do fotbalu? Teď Tomáš stojí půl miliardy, prioritně samozřejmě vydělá Slavia, ale velké sumy se zároveň rozpustí do celého prostoru. Za Hellebrandy, za Zimy a další šikovné kluky.
Vy, vystudovaný inženýr ekonomie, určitě řešíte, jak ta pauza pohne trhem.
Výrazně a celosvětově. Všude se bude šetřit. Až si říkám, jestli jsme v lednu, kromě Součka, neměli prodat taky Ondru Koláře. Ve hře byla nabídka na deset milionů eur a klidně jsme mohli licitovat dál. Nakonec jsme vsadili na to, že do branky nemáme adekvátní náhradu a nebudeme bortit osu mužstva, ale teď víme, že tolik peněz už nám zřejmě nikdo nenabídne. Trh se změní.
Ponížíte hráčům platy?
Současná sezona není problém. Ani u nás, ani jinde. Kacířsky říkám: Když neplatíme prémie za získané body, což je podstatná částka výplaty hráčů, tak tím, že se nehraje, nijak zásadně netratíme. Ale samozřejmě přemýšlím, na jak dlouho nás koronavirus zastaví.
Mimochodem, dá se ušetřit tím, že se nehraje?
Dá, i když to zní divně. V anglické lize, kde každý z padesáti tisíc fanoušků dá sto liber za vstupenku, je to samozřejmě jiné. O částkách za televizní práva nemluvě. České kluby jsou na tom ale jinak.
Zase máte příklad?
Když Liberec v roce 2015 vyhrál Český pohár, sotva se zachránil v lize. Vyhráli jsme jen sedm zápasů, přesto jsme šli do Evropy. Pan Karl mi tehdy řekl kouzelné věty: Honzíku, tohle byla nejlepší sezona. Klidně bych ligu nehrál, jsou to jen náklady, budu hrát jen Český pohár. Na prémiích za ligu neutratil skoro nic, zato vydělal balík za Evropskou ligu. Ideální scénář.
Ve Slavii je to jak, budete-li upřímný?
Pro zbylých jedenáct kol jsme pracovali s předpokladem, že za výsledky vyplatíme prémie dvacet milionů.
Takže ušetříte.
Teď jsou důležité úplně jiné věci než fotbal. Nějaké zrušené nebo odložené zápasy jsou malicherné. Všichni bychom měli držet palce a podporovat zdravotníky, kteří bojují o životy.
Až ten průšvih pomine, bude fotbal znovu přinášet radost. I když slávistickou cestu to může nabourat, že?
To už nabouralo, protože nemůžeme pracovat, jak bychom chtěli. Dáváme hráčům tréninkové plány, ale k čemu to bude, až třeba vláda znovu zpřísní opatření? Katastrofa. Proto bych navrhoval dovolenou.
Tak mě napadá, proč se tak angažujete, když jste dal výpověď?
K poslednímu lednu jsem skončil v představenstvu, protože jsem po dvou letech pochopil, že jsem si ve Slavii ukrojil velký krajíc. Pomáhal jsem řídit klub, jeho strategii, ale nemohl jsem být u hřiště.
Slyšel jsem, že jste dal ve Slavii výpověď sakum prásk.
Ano, týden jsem opravdu neměl smlouvu. Ale během přestupního období, kdy jsme měli rozjednaných spoustu věcí, mi svědomí nedovolilo odejít. Nechtěl jsem kluky nechat ve štychu. Zvlášť když se první jarní zápasy nepovedly.
Co tedy dál?
Nikdo na mě nevytváří větší tlak než já sám. Jenže když se přede mnou opakovaně objeví překážky, které mě dusí a brzdí, těžko můžu dělat práci, na kterou si mě Slavia najala. Místo toho, abych se staral o sportovní záležitosti, neměl jsem dva roky čas utéct z kanceláře nebo od diplomatických jednání, což není svět, který by mě naplňoval.
Přemýšlíte, co bude, když Slavia přestane svého majitele zajímat? Čína má svých starostí dost.
Na to neumím odpovědět, každopádně moje práce teď leží u hřiště. Už jsem jen sportovní manažer a chci se věnovat áčku, juniorce, akademii, skautingu. Chci přispět k tomu, že Slavie bude klubem, který se vyhne sinusoidám, bude každý rok hrát o evropské poháry a dobře prodávat své hráče. Jen tak se může dělat fotbal v českých podmínkách.
Když to nepůjde?
Pokud zjistím, že to nejde, skončím. Chci, aby moje práce dávala smysl.
Nadstavba přinesla problémy s termíny, ale peníze navíc téměř žádné.