Když se chlap rozhodne pomáhat
Po práci pomáhá seniorům ohroženým koronavirem. S nákupy i jako psycholog amatér
Osmdesátiletá Vlasta Pecová z pražské Hostivaře žije sama a nablízku nemá nikoho, kdo by jí mohl s něčím pomoci. Kvůli chronickému onemocnění plic patří mezi ty nejohroženější seniory. „Moje lékařka mi zakázala vycházet. Dcera žije v Německu. Nemohla jsem ani spát starostmi, co si teď počnu. A najedou mi spadl z nebe ten mladý muž,“líčí seniorka.
Sedmadvacetiletý Michael Vačkář pracuje jako správce daně a ještě dálkově studuje práva. Když byl kvůli koronaviru vyhlášen nouzový stav, hned mu došlo, že se řada starších lidí ocitne v nouzi. „Rozeslal jsem asi 20 mailů do různých sociálních ústavů s nabídkou dobrovolnické pomoci. V Centru sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 15 mě propojili s lidmi, co jsou v podobné nouzi jako paní Pecová. Dali jim můj telefon a senioři mi teď sami volají, pokud něco potřebují,“popisuje mladý muž.
Po své práci a leckdy až do hlubokého večera jezdí seniorům nakupovat potraviny a léky nebo na poštu vyřizovat složenky. „Nevěděla jsem, že takoví lidé ještě existují, a navíc mezi mladými,“pochvaluje si seniorka.
Michael minulý týden obsloužil seniory zhruba dvanácti nákupy. Z videí Červeného kříže se naučil, jak zboží hygienicky předávat. Jak přibývalo zájemců, začal si z každé jízdy a donášky pořizovat stručný záznam kvůli případnému „trasování“. „Snažím se vyloučit sebemenší riziko. Vše platím kartou, dezinfekcí si postříkám i madlo nákupního košíku,“vysvětluje s tím, že lidem nabízí i roušky, které šije jeho žena. Ta pro změnu pracuje v charitě.
Pokud během telefonické domluvy služby Michael nazná, že si někdo potřebuje také popovídat, promění se v pozorného posluchače. Vděk seniorů ho těší, někdy ho jejich reakce i pobaví. „Když jsem jedné seniorce na poděkování odvětil, že není za co, skoro se rozčílila.
Bouchla pěstí do stolu a pravila, ať takové hlouposti neříkám,“pokračuje Michael.
Šéfce Centra sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 15 se hlásí i další mladí dobrovolníci, které pracovníci propojují s potřebnými seniory. „Denně máme kolem patnácti telefonátů od lidí, co se kvůli koronaviru dostali do nesnází,“říká ředitelka Monika Válková.
Starší obyvatelé „patnáctky“podle ní hned věděli, kde hledat pomoc, protože velké zařízení s řadou služeb důvěrně znají. Funguje při něm i klub seniorů a komunitní centrum, kam za normálních okolností docházejí za zájmovými aktivitami. Teď zaměstnanci centra napínají síly, aby ty nejzranitelnější před nákazou co nejlépe ochránili.
„Všechny nás to spojilo. Rozběhla se i spolupráce s městskou částí a společně dopředu promýšlíme další kroky,“pochvaluje si ředitelka Válková.