Krčín: velký rybníkář, sukničkář i pijan
Nová kniha Jaroslava Čechury ukazuje Jakuba Krčína nejen jako stavitele rybníků.
Svědectví o činech prvního jihočeského „developera“Jakuba Krčína z Jelčan nese krajina nejenom v okolí Třeboně. Ve službách Rožmberků vybudoval desítky rybníků a staveb – dvorů, zámků nebo pivovarů. Svědectví o tom, jaký byl Krčín v osobním životě, posbíral do nové knihy po archivech historik Jaroslav Čechura.
Krčín podle něj nebyl jen rybníkář či podnikatel, ale i renesanční kavalír, milovník žen a vína. Dobové prameny o Krčínovi podle Čechury líčí, že byl velký „frejíř“. V archivech se o tom zachovala i řada konkrétních svědectví. Jednou se vracel z inspekční cesty a po cestě se pohádal s místním šlechticem, který Krčína v hádce pobodal, skoro ho zabil. „Krčín o tom psal Rožmberkovi, že byl tak opilý, že se nebyl schopen útoku bránit,“popisuje Čechura. I takové momenty podle něj patřily k jeho životu. „Nebyl to jen podnikatel a developer, který předběhl svou dobu,“popisuje historik.
Profesor Jaroslav Čechura jezdí do Třeboně desítky let. Zabýval se životem tamních sedláků v dobách posledních Rožmberků i prvních Schwarzenbergů. „Mezi papíry mě zaujal poměrně hnusný rukopis jistého Jakuba Krčína z Jelčan. Dokumentů přibývalo, až z toho byla kniha,“popisuje vznik nového životopisu slavného rybníkáře.
O Krčínovi se dochovala řada dokumentů, rozesetých mezi archivy. Dopisy a účty třeba popisují Krčínovu netradiční cestu do jižních Čech. Narodil se v roce 1535 nejspíš v Kolíně. Rybníkář samouk pocházel z rodu zámožných sládků a obchodníků s obilím. Jeho profesní cesta začíná na hradě Veliš, kousek od Jičína. Tam začínal jako lesmistr ve službách východočeských velmožů Trčků z Lípy. „Bylo mu jednadvacet a tam se, dá se říci, otrkal,“popisuje Čechura.
Trčka pravděpodobně doporučil perspektivního a schopného muže Rožmberkům. Krčín posléze přichází do Borovan, kde ve službách kláštera, fungujícího pod patronátem Rožmberků, buduje první rybník.
A postupuje v hierarchií vzhůru. „Měl nadání nalézat pro Rožmberky zdroje příjmů. Byl schopen se rychle zorientovat,“popisuje jeho vzestup Čechura. Dokázal si vybudovat i mimořádný vztah s Vilémem z Rožmberka. „Jiní úředníci u něj šplhali, psali mu servilní dopisy. On byl v komunikaci s ním velmi racionální – včera jsem byl tam a tam, je tam příhodné místo pro nový rybník,“uvádí Čechura. Naopak složitější měl Krčín vztah s jeho bratrem – Petrem Vokem. „Ten mu zamlada psával dopisy – došly peníze, pošli další – to Krčín neměl rád a na to nikdy nezapomněl,“pokračuje.
Svatba se „starou babou“
Oba přitom měli hodně společného, pro peníze se oženili. Petr Vok si vzal Kateřinu z Ludanic, bohatou moravskou dědičku, Krčín o dvacet let starší krumlovskou vdovu Dorotu Slepičkovou. „Bylo mu jednatřicet a sám ve svých zápiscích píše, že si vzal starou babu,“potvrzuje historik. Krčín ale žil v Třeboni, a manželku měl v Krumlově. Takhle odděleně spolu žili dvacet let. Teprve
po její smrti se podruhé oženil s mladou Kateřinou Zelendarovoua zplodil šest dcer. „Vypadá to, že se snažil o syna, ale to se nepodařilo. Všechny dcery dostaly dobré věno a provdaly se za drobné jihočeské šlechtice,“uvádí Čechura. O staviteli rybníků Svět nebo Rožmberk se vypráví, že byl přísný až krutý. Dokonce prý kvůli tomu po smrti na hrázi i straší. S tím ale Čechura nesouhlasí. „Nejsou zprávy, že byl krutý na poddané. Byl ale velmi přísný na úředníky. Pro něj nebyl problém někoho nechat propustit, nebo dokonce zavřít bez ohledu na funkci a původ.“Poslední Rožmberkové trpěli nedostatkem peněz. Jen díky Krčínovým schopnostem se podařilo vybudovat řadu úchvatných renesančních staveb, jako zámek Kratochvíle. Sháněl peníze, hledal lomy, vybíral řemeslníky, na to měl velký talent a v řadě nápadů předběhl dobu. Rožmberský kronikář Václav Břežan třeba zaznamenal, že když Krčín přestavoval krumlovský zámek, využil jako pracovní sílu i vězně. V té době to bylo něco neobvyklého. Za své služby nebyl nijak skvěle placen. Měl vlastní hospodářství, kde choval koně a dobytek, který prodával až do Rakouska. Dokázal vydělat peníze, které pak půjčoval třeba městu České Budějovice.
Zatímco řadu záhad historik v knize objasňuje, jedna zůstává – kde byl Krčín pohřben. Dlouho před smrtí si v kostele v Obděnicích na Sedlčansku nechal postavil honosný náhrobek. Schází na něm ale datum úmrtí a jakýkoliv důkaz, že byl v kostele pohřben. „Byl milovníkem alchymie, magie, tak je to prostor pro řadu dohadů,“uzavírá v nadsázce Čechura.