Ještě jsou místa, kam (zatím) virová povodeň nedorazila
Kam by si tak dnes člověk mohl zaletět odpočinout – pokud by ho tam ovšem pustili – od virového šílenství?
Existují vůbec ještě takové země na planetě, které prudká koronavirová povodeň (zatím) nechala netknutá?
Možná budete překvapeni, ale někde ještě pandemii, jež už zasáhla přes milion pozemšťanů, stále odolávají. Vesměs jde o místa, která by o dovolené stála opravdu za to. Třeba některé prosluněné tichomořské ostrovy.
Ale nechme snění.
Místo toho se podívejme, která místa to jsou a případně proč je na ně virus zatím krátký.
Spojené národy mají 193 členských zemí. Osmnáct z nich se do včerejška mohlo pochlubit, že nezaznamenaly jediný případ (podle údajů renomované Johns Hopkins University).
V Evropě bohužel nikdo. V Africe jde o Lesotho, Jižní Súdán, Svatý Tomáš, Princův ostrov a Komorské ostrovy. V Asii o Tádžikistán, Turkmenistán a Severní Koreu, z arabských států Jemen. Nejvíce „intaktních“území je v oblasti Pacifiku – Palau, Nauru, Kiribati, Vanuatu, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Marshallovy ostrovy, Mikronésie a Samoa.
Co tento výčet naznačuje? Nejspíš nejde o to, že by tyto státy a státečky měly tak schopné a prozíravé vůdce, případně tak propracovanou strategii boje s nakažlivými chorobami. Někde prostě mají obyčejné štěstí, jež ovšem může rychle vyprchat, jinde těží z odlehlosti, z uzavřenosti před světem. Leckde může být důvodem i to, že prakticky netestují.
Některé země vypadají „podezřele“už na první pohled. Například válkou rozvrácený Jemen. Nebo Severní Korea. Zvláště její nulové bilanci, jíž se tamní diktátor Kim Čong-un se skromností sobě vlastní neopomene často pochlubit, věří z odborníků málokdo. „Provedli jsme preventivní a vědecká opatření. Výsledkem je, že nemáme jediný případ nákazy,“tvrdil počátkem týdne Pak Myong Su, šéf tamní protiepidemické centrály.
V autoritářském Turkmenistánu mají z novodobé metly takovou hrůzu, že dokonce zakázali používání samotného slova „koronavirus“. Ve sdělovacích prostředcích i v čajovnách. Virus pro tamní úřady prostě neexistuje.
Většinu míst, kam virus dosud nezavítal, představují malé, přirozeně izolované ostrovy v Tichomoří se zanedbatelnou návštěvností zahraničních turistů. Zajímavé je, že i když zatím nemají žádné nakažené, většina z nich už vyhlásila stav nouze. Třeba Kiribati, Vanuatu, Tonga i Nauru.
Příkladně desetitisícové Nauru, druhý nejmenší stát světa rozlohou (po Monaku) i počtem obyvatel (po Tuvalu), se snaží udělat, co se dá, aby se koronavirus i nadále držel od jeho břehů dál. „Nechceme dopustit, aby virus překročil naše hranice,“řekl pro server BBC prezident zemičky Lionel Aingimea.
Zatím to vypadá, že přísná cestovní omezení i samotná odlehlost Nauru a dalších sousedních mikrostátů fungují vůči koronaviru jako přirozený nárazník. Zda to však neúprosný pochod nákazy zcela zablokuje, není zdaleka jisté.
Tropický ostrůvek bez koronaviru, zasazený v Pacifiku se může jevit jako ideální místo k útěku před pandemií. Zadržte však – pro cizince je nyní krajně obtížné, ne-li nemožné se tam dostat.
Pokud to nejde do tropických rájů, pak už zbývá jen „ráj“chladu. Je tu totiž ještě celý rozlehlý kontinent – Antarktida – který je stále „viruprostý“.