O slůněti narozeném v uzavřené zoo
Škoda, že vás nemohu pozvat na neděli do zoo. Naše nejmladší slůně, dnes devítidenní samička, půjde poprvé ven. Když tedy bude příznivé počasí. Ale nedá se nic dělat, na vlastní oči ji bohužel nespatříte. A já jsem na tom skoro stejně jako vy; také mám o slůněti zprostředkované informace. Videa a fotografie vidíme stejné, a co vím navíc, se pro vás pokusím shrnout.
„Termíny jsou trochu věštba,“odpověděl mi před časem kurátor savců Pavel Brandl na dotaz, kdy očekává porody našich dvou březích slonic, Tamary a Janity. V té době se zdálo pravděpodobné, že první z obou porodů by mohl nastat již v posledních dnech února. Jenže dny a pak i týdny běžely a hladiny progesteronu ani jedné ze slonic blížící se porod nenaznačovaly. Nervozita stále rostla. Péče o skupinu slonů, jako je ta naše, není jednoduchá ani za normálních okolností. Hned dva porody ji zásadně komplikují. A když přijde pandemie, která úplně změní fungování všeho a hrozí karanténami i onemocněním, může se situace velmi rychle stát neřešitelnou.
Konečně ve čtvrtek 26. března už bylo jisté, že první z porodů se přiblížil. Tamaře poklesla hladina progesteronu a večer přestala žrát, opírala se čelem o bariéru, začala propínat nohy dozadu. Nad pátečním ránem mi od Pavla začaly chodit SMS: 2.39 – Vypada to na zacatek porodu. 3.11 – Je venku. Zive, ale nestoji.
3.19 – Uz se zacina stavet.
3.44 – Slune stoji, matka O. K. Az budeme znat pohlavi, napisu.
Ještě než se potvrdila domněnka, že jde o samičku, prohlížel jsem si její fotografie a videa. Byla úchvatná! Úplně se mi vrátily pocity, jaké jsem měl před lety u prvorozených mláďat našich slonic. Ty oči! Neobratný chobot a vratké nohy! „Mamutí“srst! Ostatně podívejte se na internetu sami.
Postupně pak ke mně docházely další podrobnosti i novinky. Sem však vybírám to nejdůležitější ze zamyšlení vrchního chovatele Martina Kristena:
„Přál jsem si, aby slůně od Tamary byla samička. Nejen proto, že ze třiceti slonů, o které jsem se kdy staral, mám Tamaru nejradši. Hlavně je to slonice, jakou by chtěla a potřebovala každá sloní skupina. Nepříliš ambiciózní, ale starostlivá vůči všem ostatním a samozřejmě skvělá matka a teta. Tohle všechno bude moci předat své dceři a já nebudu mít za deset let z jejího prvního porodu strach. Tamara bude vedle a pomůže.“
To se Martin podíval hodně dopředu, ale je pravda, že život pádí dál. Novorozená sloní samička se vzápětí seznámila s „tetou“Janitou, pak se pokoušela a posléze skutečně začala pít mateřské mléko, poznává novinky z okolního světa, setkala se s Gulab a Shanti a zítra možná půjde poprvé ven.
A již brzy jí snad přibude sourozenec.