I věřitel má v době krize svá práva
Vsouvislosti s krizovými opatřeními vlády, přijímanými v boji s koronavirem COVID-19, byla chtě nechtě umrtvena i česká ekonomika. Není jisté, na jak dlouho tomu tak bude, a na hodnocení dopadů je příliš brzy, neboť vláda přislíbila přispět zaměstnavatelům na mzdové náklady spojené s krizovými opatřeními. Co ale v této souvislosti považuji za nebezpečné, je to, že se už před vyhlášením nouzového stavu začaly objevovat tu méně a tu více radikální názory na řešení problematiky exekucí, které se v posledních dnech ještě stupňují.
S postupem času tyto názory přebírají a chtějí uvést do praxe i někteří politici. Na veřejnosti zaznívají požadavky na přijímání opatření na ochranu dlužníků, kteří v exekucích už jsou, na ochranu těch, kterým exekuce a insolvence budou hrozit, a na ochranu těch, kteří se do nich dostanou. Když přišly banky s nabídkou odkladu splátek klientům přímo postiženým krizovými opatřeními, hned se toho chopila média a vstřícné gesto postiženým klientům bylo záhy dezinterpretováno na jakýsi generální pardon pro všechny bez ohledu na to, zda se jich krize vůbec dotkla. Přesah samozřejmě nedopadá jen do oblasti bankovních produktů, ale i do exekučních a insolvenčních řízení. Slyšíme požadavky na generální odklad exekucí, jejich zastavení, zmírnění podmínek exekučního nebo insolvenčního řízení. Ale zamyslel se někdo nad tím, že s vaničkou vylijeme i dítě?
Plošné zastavení exekucí, jakkoli je libozvučné, může vygenerovat mnohem více nespravedlností, než jich najdeme v současném systému. Nemalá část dnešních dlužníků se zadlužila v době konjunktury a místo splácení v době hojnosti své dluhy naopak navyšovala. Drtivá většina exekucí je vedena oprávněně. Dlužník zboží nebo službu odebral a nezaplatil. Věřitel s žalobou u soudu uspěl a na zaplacení dluhu má právo. Dlužníka chrání právní řád, soudní soustava, způsob výběru exekutora, dohled nad jeho činností, systém opravných prostředků, nezabavitelné částky. Ty mu dnes garantují ponechání jisté části mzdy, stejně jako kdykoliv jindy. Za rozumné opatření lze v tomto směru považovat snad jedině zavedení tzv. chráněného účtu, o němž je nakonec bez ohledu na současnou pandemii diskutováno již řadu let, doposud však bez konkrétních výsledků.
Ale v exekuci nejde jen o dlužníka, je tu i věřitel. To jeho právo bylo porušeno, ne dlužníkovo. Kdo však chrání věřitele? Nikdo nemyslí na to, že když se exekuce zastaví, tak věřitelé přijdou o své peníze. Drtivá většina věřitelů jsou přitom poctiví lidé, ne naopak. Najdeme mezi nimi řadu živnostníků, malých a středních firem, kterým odběratel nezaplatil za odvedenou práci a dodané zboží. Tito podnikatelé jsou typickým věřitelem, na kterého nedostatek peněz v krizi dopadne. Pokud jim ztížíme nebo znemožníme právo vymáhat dluh, pak tím jen dáme dlužníkům najevo, že neplatit dluhy se vyplatí. A nakonec místo pomoci dlužníkům dosáhneme akorát stavu, kdy všichni poctiví věřitelé skončí v druhotné platební neschopnosti a jejich cesta se uzavře v exekuci.
To skutečně chceme? Chceme kvůli nepoctivému dlužníkovi potopit jeho poctivého věřitele? Nezapomínejme, že i věřitel má svá práva a o ně jde v právním státě především.
V exekuci nejde jenom o dlužníka, je tu i věřitel. To jeho právo bylo porušeno, ne dlužníkovo.