Rozhovor s ředitelem České obce sokolské
Dopady koronaviru na sport
Že si na fotbalové Euro a olympiádu počkají do příštího léta, s tím už jsou srozuměni a smířeni. Ale kdy si zase sportovní nadšenci zajedou závod na kole nebo na lyžích? Kdy si zacvičí v posilovně, kdy budou zápasit na žíněnce, kdy se rozjedou amatérské soutěže v kolektivních sportech? To všechno je v mlze. Pandemie koronaviru neochromila jen vrcholový sport, ale i nižší sféry. A pokud brzy nepoleví, mohou se dostavit katastrofální důsledky.
„Situace je už teď hodně složitá,“tvrdí Marek Tesař, bývalý marketingový ředitel Českého olympijského výboru a v současnosti výkonný ředitel České obce sokolské. „Nepřeháním, když řeknu, že sport je ohrožen na všech úrovních.“
Co se může stát v krajním případě?
Kdyby současný stav trval třeba už jen měsíc, byl by to zásah, ale dalo by se přežít. Většina organizací se nadechne, oklepe, zvládne to. Ale kdyby se táhl třeba do konce roku a stát by nedokázal sport adekvátně podpořit, může to být velký průšvih. Obrovská rána. Až likvidační.
Co si pod tím výrokem mám představit?
Třeba to, že by zanikaly desítky, možná stovky sportovních klubů. Když zůstanu u Sokola: už teď nám spousta jednot hlásí velké problémy, výpadek příjmů je u těch větších ve statisících měsíčně. Například Vinohradská sokolovna, největší a druhá nejpočetnější, je v platební neschopnosti.
A to znamená?
První rovina je, že přichází o peníze z nájmů. Sokolovny si pronajímají základní nebo střední školy, ty teď nechtějí platit. Což je logické, ale ve finále se to otočí i proti nim, protože sokolovny zaniknou a děti nebudou mít kde sportovat. Druhá rovina jsou partnerské peníze, se kterými současná situace stoprocentně hodně zatřese.
Chápu, sponzoři budou muset šetřit.
Sport je pro ně v uvozovkách zbytná věc, takže jeho podpora půjde stranou. A zatřetí přijdeme ještě o členské příspěvky. Kde pak vzít na platy zaměstnanců nebo na energie? Sokolovny už teď ruší smlouvy trenérům a vědí, že když to bude trvat dlouho, ti lidé si najdou jinou práci a už se nevrátí.
Mluvíme o Sokole, ale bude zřejmě obecný jev.
Samozřejmě. Bez podpory státu se problémy budou jen nabalovat a v ohrožení bude víc a víc sportovních klubů i akcí. Vidím to i z jiného pohledu, protože spoluvlastním také agenturu, která stojí za Jizerskou padesátkou nebo seriálem Běhej lesy. Oboje je ohrožené, půlku závodů už jsme museli přeložit na podzim.
A ani tam nemáte jistotu.
Kdybychom museli všechno rušit, budou důsledky fatální. A daleko větší riziko existuje pro ty, kdo v rámci Česka organizují mezinárodní akce. Mistrovství světa Evropy v judu? Světový pohár v plážovém volejbale? Když se zavřou hranice, zahraniční sportovci nepřijedou a nic z toho v Česku nebude.
Jak moc například české judo pocítí, když přijde o už naplánované mistrovství Evropy?
Úplně neznám detaily akce, ale určitě záleží, jak se k tomu postaví ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které z velké části akci finančně podporuje. Když svazům, které tyto akce musí zrušit, nepomůže, můžou se dostat do platební neschopnosti a nebudou mít na trenéry, na veškerý aparát, na programy, které už běží, na výchovu mládeže. Někdo je může poslat i do konkurzu. V nejhorším scénáři si umím představit, že by je to úplně paralyzovalo.
Sport, který by něco takového potkalo, by na organizované bázi přestal existovat?
Přestal by fungovat. Třeba na krátkou dobu, ale i to by byla hrozivá rána. Přitom to, o čem mluvíme, se netýká jen v uvozovkách menších svazů, ale i těch velkých. Jsou sice finančně schopnější, ale zase mají víc zaměstnanců, větší projekty.
Volejbal a basketbal mají příští rok pořádat mistrovství Evropy.
No právě. To jsou desetimilionové investice, které samozřejmě už probíhají a budou narůstat. A kdyby se republika uzavřela na dva roky, jak odhadoval epidemiolog pan Prymula, je to pro ně konečná.
Co výchova mládeže?
Tam se pauza podepíše hlavně výkonnostně. Nejhorší je nejistota – nevíte, jak dlouho to celé ještě potrvá. A když se podaří současný stav překlenout, co pak? Svazy budou muset soutěže znovu rozběhnout, což bude samo o sobě složité. Teď přestávají platit trenéry, neplatí rozhodčí, mohou o ně přijít, přitom je k restartu nutně potřebují. Čím déle tu koronavirus bude, tím hůř se pak bude všechno obnovovat.
Jak z toho ven?
Je stěžejní, aby ministerstvo myslelo i na sport. Chápu, že teď mají jiné priority, řeší uzavření škol, maturity, zkoušky. Ale sport čeká. Nutně potřebuje, aby ministerstvo zrychleně vyplácelo program 5 a Můj klub, dva stěžejní programy pro provoz sportovních organizací. Například my jako Sokol zatím stále čekáme na potvrzení, že peníze z dotací na tenhle rok dostaneme, ale především v jaké výši. A to už začíná duben.
Jste optimista?
Snažím se být. Věřím, že se všechno bude vyplácet v nezměněných částkách a hlavně rychle.
A kdyby k tomu nedošlo?
Radši nemyslet. To by organizovaný sport v Česku úplně zastavilo, ochromilo. Nejen klubům, ale i spoustě sportovních areálů by hrozil zánik.
A soutěžím? Jsou v ohrožení třeba zápasy ve fotbalovém „pralese“?
Jistě. Zase jsme u toho: když stát nepošle peníze, jinde se nenajdou. Absolutně ne. Bez státu sport nemá sebemenší šanci.
Jak pandemie dopadne na fitcentra, wellness areály a prodejny sportovního zboží?
I tady musí stát pomoct, stejně jako ostatním postiženým segmentům ekonomiky. Už teď vím o případech, kdy menší firmy v tomhle oboru krachují, problémy ale mají i velké řetězce. Pořád musí platit nájmy, mají lidi na výplatních páskách, ale nevydělávají nic.
Může krize v něčem prospět?
Snad v tom, že si zodpovědní lidé uvědomí, jak je klíčové, aby národ byl fit. Sport je zásadní pro fungování společnosti, stát by ho měl dlouhodobě podporovat. A teď dvojnásob, když vidí, jak je zdraví občanů zásadní věc.
Dobrá, ale spousta akcí je závislá i na sponzorských penězích.
Samozřejmě. A když si mám zavěštit, těch může do sportu příští rok přitéct až o šedesát procent méně. Proto spousta pořadatelů už teď propouští a uvažuje o vyhlášení bankrotu. I tady je potřeba nutně pomoct.
Kdyby se krizová situace táhla do příštího roku, jak dlouho bude trvat, než se český sport znovu postaví na nohy?
Několik let. A některé sporty se třeba nezmátoří nikdy. Už teď pracují na menších svazech nadšenci, kteří se tomu věnují z lásky, obětují spoustu času a energie, vyčerpává je byrokracie. A to, co se děje teď, na ně může dolehnout ještě víc.
Finančně?
To každopádně, ale taky psychicky. I kdyby zbankrotovali, dá se začít znovu, jenže spousta lidí už do toho po takové zkušenosti nebude chtít jít. Dobrovolníků a srdcařů je málo a teď jich může být ještě méně.
A Sokol? Má plán, jak přežít?
Sokol tvoří přes tisíc jednot. Spousta z nich padá do platební neschopnosti, ale máme představu, jak jednat se státem, a snažíme se ve spolupráci se starostkou Sokola Hanou Moučkovou vypracovat program, jak mají jednoty oslovovat případné partnery a jak žádat v kompenzačních programech. Ale jistotu nemáme v ničem.
Takže? Hrozí Sokolu v krajním případě úplný zánik?
Sokol přežil komunisty, války, nacisty. Určitě bude žít dál. Ale je otázka, v jaké podobě. Určitě totiž hrozí zánik některých jednot, které jsou páteří celé organizace. Máme 160 tisíc členů, což je obrovské číslo. Musíme doufat, že si to vláda uvědomí, postaví se k tomu čelem a pomůže.
Sokol přežil komunisty, války, nacisty. Určitě bude žít dál. Ale je otázka, v jaké podobě.
Marek Tesař ředitel České obce sokolské