Dal půl milionu ze svého. A teď je v karanténě

Na podzim se čile spekulovalo, jestli by si nezasloužil pozvánku do fotbalové reprezentace. Proč by taky ne?

Za slavný Eindhoven pravidelně kopal nizozemskou ligu, poznal Ligu mistrů a trenéři si pochvalovali jeho pracovitost. Michal Sadílek se ovšem do vyšších pater netlačil: „Budu poctivě makat dál a třeba se dočkám.“

Místo toho se dočkala nemocnice v Uherském Hradišti, které dvacetiletý univerzální záložník nezištně poslal půl milionu korun: „Nemůžu přece nečinně přihlížet.“

Už jsou to více než dva týdny, kdy zvedl telefon a zavolal svému agentovi: „Pane Nehodo, trénovat nemůžu, hrát nemůžu, sedím doma na zadku, tak dám aspoň dvacet tisíc eur na charitu.“

Přes mediální sítě oslovil fanoušky, aby mu poradili, nebo spíš doporučili, jaké organizaci by měl peníze poslat. Jako rodák z Uherského Hradiště nakonec „podle svého srdce“zvolil tamní nemocnici a „nakažené“město Uničov, odkud pochází část jeho rodiny: „Věřím, že i tyhle prostředky pomůžou k tomu, aby se sehnalo potřebné vybavení pro lidi v první linii a k celkovému uzdravení nás všech.“

Sadílek je charakter, to se o něm ví. Pomáhá v charitativních dražbách mateřského Slovácka, nezištně rozdává dresy do aukcí a v těžké koronavirové době šel znovu příkladem: „Nešlo mi o žádnou reklamu, chtěl jsem jen lidsky pomoct.“

Dva týdny trénoval jen doma, maximálně se občas chodil proběhnout do přírody, kde byl sám. Od Eindhovenu dostali všichni hráči do 6. dubna volno, které se nedávno prodloužilo o dalších 22 dní. Proto se mladý středopolař rozhodl, že pojede za rodinou, aby nebyl sám. Povinná dvoutýdenní karanténa mu skončí zítra.

Kdy se vrátí do práce, netuší. Třeba až v červenci nebo i později. Eindhoven se každopádně přidal do fronty nizozemských klubů, které žádají, aby sezona rovnou skončila.