Jak koronavirus ovlivnil přístup k potratům
Omezení mohou vést k několika milionům potratů bez dozoru.
Ženě v 21. týdnu těhotenství, která se obrátila na polskou organizaci Potraty bez hranic (AWB), by dobrovolníci obvykle zajistili termín a let do Británie. Umělé přerušení těhotenství v druhém trimestru je tu totiž legální. Jenže tohle nebyly obvyklé podmínky – Polsko mělo zavřené hranice. A procedura, která by jindy trvala několik dní, by i s povinou 14denní karanténou po návratu do země zabrala téměř měsíc. Ze strachu, že v zahraničí uvázne, si žena dítě nakonec ponechala.
Koronavirová nákaza šířící se napříč světem odsunula řadu zdravotnických zákroků na druhou kolej, mezi nimi právě umělé přerušení těhotenství. Zatímco část evropských států se otevřela alternativním cestám, v zemích s dlouhodobě převážně negativním postojem k interrupcím se koronavirus stal další záminkou pro jejich omezení. Situaci ještě zhoršily zavřené ambulance a nedostatek lékařů i zdravotnických pomůcek.
„Potrat není neodkladný“
Silně katolické Polsko je svými přísnými interrupčními zákony známé a je tak běžnou praxí, že ženy kvůli zákroku jezdí na kliniky do zahraničí – nejčastěji do Británie, Nizozemska a Německa. Těhotenství je možné v Polsku přerušit jen v případě, že žena otěhotní v důsledku znásilnění či incestu, pokud těhotenství ohrožuje zdraví nebo život matky anebo pokud je plod neodvratně poškozený.
Když v polovině března zavřelo Polsko hranice, obdržela tísňová linka AWB jen v pouhých dvou dnech 114 telefonátů. Od začátku jejího působení loni v prosinci se přitom na ni obrací v průměru 300 žen za měsíc. Polky si stěžovaly také na omezený přístup k antikoncepci, kliniky totiž odmítaly prodloužit na dálku platnost starších lékařských předpisů. Podle aktivistů ženy v Polsku doslova uchvátila panika.
Problémy ale nemělo jen uzavřené Polsko – omezení musely překonávat i ženy v sousedním Slovensku, Rakousku, Litvě, Chorvatsku nebo Rumunsku, kde se interrupce běžně provádí. Kvůli koronaviru se totiž nemocnice omezily jen na nezbytně nutné a především neodkladné zákroky, mezi něž ale úřady umělé přerušení těhotenství nezařadily. Vykonat je tak odmítla řada lékařů i zdravotnických zařízení. Například slovenské ministerstvo zdravotnictví vyzývalo ženy, aby po lékařích nevyžadovaly zákroky, které mohou ohrozit jejich zdraví.
Na potíže v reprodukční medicíně upozornila nedávno Světová zdravotnická organizace (WHO), která varovala, že i jen 10procentní omezení služeb v tomto odvětví může v následujících dvanácti měsících vést k 15 milionům neplánovaných těhotenství, 3,3 milionům potratů bez lékařského dozoru a 29 tisícům úmrtí mezi matkami.
V některých státech přitom pandemie naopak otevřela skulinu pro volnější přístup k interrupcím. Například ve Francii, Irsku či na většině území Británie – v Anglii, Skotsku a Walesu – umožnily úřady ženám v rané fázi těhotenství dočasně požívat doma takzvanou potratovou pilulku. Zatímco běžně se tento zákrok provádí v nemocnicích, tentokrát stačila lékařská konzultace přes telefon nebo online.
K podobnému postupu nakonec přistoupili po nátlaku lidskoprávních aktivistů i v Německu, kde musí ženy před zákrokem podstoupit povinné konzultace v poradenských střediscích. Na e-mailovou komunikaci se nakonec přesunula i žádost o finanční pokrytí zákroku, kterou Němky musí běžně doručovat na pojišťovnu osobně.