Když se blues obalí popovými melodiemi

Pod názvem Larkin Poe se skrývá duo sester Rebeccy a Megan Lovellových. Svého času, ještě s třetí sestrou Jessicou, působily jako countryové trio Lovell Sisters. V roce 2010 se Rebecca a Megan osamostatnily a pod jménem Larkin Poe, které odkazuje na jejich příbuzenský vztah s Edgarem Allanen Poem, se vrhly na zemitější a ostřejší muziku.

Američané si ji hýčkají, říkají jí roots rock, tedy něco jako rocková hudba, která jde přímo ke kořenům. Country částečně zůstává, ale je mocně dochuceno blues, hard rockem a vůbec hudbou, při jejímž poslechu máte dojem, jako když mezi prsty hnětete hroudu poctivé hlíny. A to, že ji provozují dvě náramně pohledné dívky, je příjemný bonus.

Ale vážně, Larkin Poe se opravdu vyznají. Svého času okouzlily machry jako T Bone Burnetta, Stevena Tylera nebo Elvise Costella. V jejich přístupu k hudbě je cosi absolutně čistého a odzbrojujícího.

Vezměme to netradičně od konce, závěrečná Easy Street je vše dosud zmíněné plus ještě gospel. Báječné finále, ale pojďme na začátek. Úvodní She’s A Self Made Man rozevírá oponu. K vokálním linkám se jako had vinou úsporné kytarové riffy. Méně je více, což potvrzuje i následná Holy Ghost Fire, která už ale přece jen stojí hlavně na zpěvném refrénu.

Je v tom trochu rozpor. Syrový nápřah versus popové melodie. Ale sestry Lovellovy to naštěstí dokážou vybalancovat, takže ani hospodsky rozjařená dupárna Tears Of Blue To Gold nezní nevkusně a v kontextu alba hraje svou roli.

Proč nevyjít z klišé

Může být, že se vám občas při poslechu vybaví Blaze Of Glory od Jona Bon Joviho, ale ruku na srdce, nevzali jste vy, pamětníci, tuhle písničku po letech na milost? V kontextu toho, co se dnes považuje za mainstream? Larkin Poe se sice v tuzemském prostředí „středním proudem“nikdy nestanou, což ale nic nemění na tom, že umně nakládají s chytlavými melodiemi, ctí kořeny, mají šmrnc a vtip.

Je možné, že je ortodoxní bluesoví a hardrockoví puristé odmrští coby krmivo, ale ty nominace na Grammy v případě Rebeccy a Megan nespadly z nebe.

Je to fortelná, čistá, živoucí a radostná muzika. A že místy klišovitá? Může být, ale jak pravil Alfred Hitchcock, vždycky je lepší z klišé vyjít než k němu dojít.