Virus nám pomohl
Existuje značka, které krize prospěla. Šéf hráčské asociace Libor Zbořil hovoří o obavách, výpovědích i o tom, jak se platí hokejistům.
Kdyby se dal význam v českém hokeji změřit, za poslední rok by hodnota jeho značky vyletěla strmě vzhůru. Loni v létě Libor Zbořil jako šéf České asociace hokejistů (CAIHP) bojoval, aby k hráčům Chomutova doputovaly výplaty ze zadluženého klubu.
V lednu sjednotil rozhněvané hokejisty, kteří se bouřili proti nápadu uzavřít extraligu.
Když na jaře ochromil zemi koronavirus, válčil zase, aby nepřišla smršť výpovědí, která by poslala desítky hokejistů na úřad práce.
„Tenhle rok přinesl nehezká témata, ale díky tomu se asociace dostala do povědomí,“přikývne vystudovaný právník Zbořil.
Když teď v červnu svaz posvětil, že z nejvyšší soutěže nikdo rok nesestoupí, rozhořčený dav hokejistů nesešikoval. Zůstal v klidu. A teď pro MF DNES v klidu vypráví.
Jaké ohlasy jste vlastně sesbíral od hokejistů na nesestupovou extraligu?
Jsou smíšené. Systém má zajistit ekonomickou stabilitu klubů, ale nás zajímá, jak se to dotkne hráčů. Nahrává to, že se v klubu zachovají jako řádní hospodáři. Když uvidí, že tým nemá ambice na vyšší příčky, někde musí ušetřit. A jak toho docílí? Formou, že se zbaví drahých nejkvalitnějších hráčů a nahradí je mladšími nebo průměrnými zahraničními hráči. Věřím ale, že takové černé scénáře nenastanou.
Nestálo za to na podobná rizika upozornit rozsáhlým průzkumem nebo tiskovkou jako v zimě?
Víte, asociace existuje od ledna 2014, po Marku Černoškovi jsem prezident asi dva roky. Zadkem ale sedím asi na deseti židlích a vyvolávalo to ve mně pocit, jestli má smysl věnovat tolik času asociaci. Říkali jsme si: Buď nás ta tiskovka pohřbí, anebo nás vystřelí do neskutečných výšin. A jsem absolutně šťastný, že se nám podařilo sjednotit všechny kabiny.
Trochu jste utekl z otázky.
Teď nám to nepřísluší dál komentovat, je to rozhodnutí a odpovědnost svazu. Samozřejmě mě ale mrzí, že jsme posílali návrh ke společné schůzce na svaz, APK (asociace profiklubů) a agentům. Dávali jsme dohromady různé názory. Chtěli jsme třeba zavést, aby vznikla kvóta maximálně pěti cizinců v jednom klubu. Ale na naše žádosti nebylo reagováno.
Koho máte na mysli?
Svaz i APK. Přitom to bylo v době, kdy nikdo nevěděl, jak se k situaci postavit a kdy se řešilo, zda se budou jednostranně ukončovat smlouvy, nebo se hráčům s kluby povede hledat kompromisy. Denně jsem volal s agenty, kteří se ptali, jestli je pro jejich klienty adekvátní padesátiprocentní snížení platu. Proto jsem navrhoval, ať si všichni sedneme ke stolu, aby nezůstal černý Petr jen v rukou hráčů. Jenže se rozhodlo o nás bez nás.
Takže hráčské asociaci dál zbývá spíš role křiklounů, ne?
Počkejte, když se budeme bavit o výpovědích, jeden klub (Hradec Králové) dal po vyhlášení nouzového stavu pět výpovědí. Od spousty lidí jsem slyšel: „Smlouva hovoří jasně, je tam vyšší moc, nemáte šanci.“Já jsem ale blázen, který takové situace miluje. Taky jsem našel dva důvody, proč klub tuto klauzuli nemůže využít, a je skvělé, že jsme měli pravdu. Takže křiklouni nejsme. Nejpodstatnější ale bylo, že většina klubů vyčkávala, jak dopadne první rozhodnutí. A jakmile jsme vyhráli, rozjelo se kolo vyjednávání a kompromisů.
Kdybyste se hokejistů nezastal, skončily by desítky z nich na pracáku bez angažmá?
Jsem o tom přesvědčený! Děkuju smírčí komisi, že rozhodla v takhle krátkém čase. Je to věc, která se nikdy v českém sportu neřešila. Celkově koronavirus nemá vítěze a poražené. Vážím si také všech majitelů klubů, kteří přistoupili ke kompromisům.
Nejspíš u některých z nich ale oblíbenější nebudete.
Kdo mě zná, ví, že jsem diplomat, který si rád popovídá s kýmkoliv na jakékoliv téma. Když mi volají kluci nebo agenti, ale nikdo další se mnou nechce jednat, nebudu kvůli tomu dávat hlavu do písku.
Cítíte, že vám naopak víc hráčů důvěřuje?
Dřív mi spousta kluků řekla, proč by měli být členy něčeho, o čem pořádně ani nevědí. Dřív byla základna asi 15 procent platících hráčů extraligy, teď jsme na nějakých 70 procentech. Už dva roky s Markem Černoškem objíždíme kabiny a v srpnu se chystáme znovu.
Teď to budou příjemnější návštěvy?
Nebudu jmenovat klub, ale když jsme poprvé za hráči přijeli na pivo, chtěli to udělat v nějakém párty autobusu. Prostě někde v tajnosti, aby nás nikdo neviděl. Teď jsme se dostali do fáze, kdy jsme mraky sporů zastavili na začátku. Jsme takoví mediátoři, kteří radí: Neřešme problém až u smírčí komise, obraťte se na nás hned. Polovinu sporů jsme vyřešili i tím, že jsme klukům vysvětlili, že mají kolem sebe špatné rádce. Je mi ale pořád smutno z jedné věci.
Z jaké?
V extralize nebyla kabina, kde se někdo nezeptal, jaké máme páky něco trvale změnit. A já jen musím odpovídat, že žádné nemáme.
Proč?
Jsme jen spolek, kvaziodborová organizace. Je to zapříčiněno tím, že kluby s hokejisty jsou ve vztahu IČO – IČO. Pokud by kluci byli v zaměstnaneckém poměru, stala by se z nás odborová organizace, která může vyvolávat veškerá jednání, aby se uzavřela kolektivní smlouva, která by hráči garantovala mraky práv. Teď můžeme jen otevírat témata a dávat podněty. S prominutím to je ale házení něčeho někam.
Proč hokejoví, ale i fotbaloví profíci pracují jako OSVČ?
Z toho už si jen dělám srandu, že pouze my a Albánci mají zavedený tenhle smluvní vztah. Už několikrát se to řešilo a já byl kvůli tomu i v Poslanecké sněmovně, kde jsem se bavil s různými legislativci. Mluvil jsem i s člověkem, který byl jedním z autorů hráčské smlouvy. Když zjistil, jak se podmínky změnily, jen kroutil očima. Zákon o sportu existuje, ale zákoník práce vám neumožňuje řešit zaměstnanecký poměr kolektivních sportovců. Musel by tu být opravdu někdo, kdo by měl zájem situaci změnit.
Najde se?
Majitelé klubů tvrdí, že by to byla cesta do pekel. Kdyby byli hokejisté zaměstnaní na HPP, z rozpočtu by kluby měly klukům nad rámec odměn hradit i odvody. Ve finále by to odnesli kluci, kteří by dostávali míň peněz. Po letošních událostech je to ale hodně aktuální téma, výpovědi a další problémy by nemohly nastat.
Když není vůle ke změně, nepřichází chvíle důkladněji školit hráče, aby věděli, jaké kontrakty podepisují?
Dělám 25 let advokacii a už dlouho jsem neviděl takhle nevyváženou smlouvu, kdy klub má dvě jednoznačné povinnosti a hráč jich má s nadsázkou 360. Bohužel současné hráčská smlouva je vzorová, takže platí pro všechny stejně. Dodatkem si dál můžete uspořádat jen pár věcí jako třeba odměnu, bonusy, sankční postihy nebo fyzickou zdatnost. Pouze nejlepší hráči, což je třeba v extralize pět procent kluků, si dokážou zrušit ujednání, která jsou jednoznačně proti jejich zájmu. Jenže většina hráčů v takovém postavení není a stojí před otázku: Chceš hrát v Česku? Musíš podepsat. Jinak hledej v zahraničí.
Půjde vybojovat férovější podmínky pro hráče?
Jeden z našich dalších podnětů bylo zjednodušit hráčskou smlouvu. Z mnohastránkového dokumentu vytvořit jednu A4 a vše ostatní řešit dodatky. Chtěli jsme vše nechat na jednání mezi hráči a kluby. Dávám si dva roky na to, abychom zkoušeli klepat na dveře. Když nám je nikdo neotevře, nezbude nic jiného, než se na to s prominutím vykašlat, anebo to změnit soudní cestou. Ale my nechceme vyhrožovat soudy. Chceme partnery a dialog, který je momentálně minimální.
Co ještě ukázal koronavirus o podmínkách v českém hokeji?
Důležité je, že si všichni uvědomili, že jestli chceme dál fungovat, každý si musí na nějakou dobu odkrojit z koláče. Věřme, že se v září začne s plnými stadiony. Lidi chtějí chodit na sportovní klání a plný stadion znamená naplnění klubové kasy a návrat do ekonomické formy. Ze svého pohledu zase vnímám, že naše asociace posílila. Koronavirus nám pomohl a kluci už vědí, že máme úspěchy a můžeme je chránit.
Už tušíte, jak je chránit před hromadnými vyhazovy, kterých se obáváte?
Mám strach, že hráčská smlouva má momentálně víc instrumentů, jak kluky z klubu dostat. Člověk to bude ale řešit až při analýze kroků. Nepřál bych si, aby tahle situace nastala.
Klub má dle smlouvy dvě jednoznačné povinnosti a hráč jich má s nadsázkou 360.