Moji pacienti měli trojnásobný strach
Pandemie koronaviru zasáhla do léčby onkologických pacientů. Psycholog Martin Pospíchal popisuje, že měli vlastně trojí obavy – ze své vlastní nemoci, z toho, že se na ně nedostane léčba kvůli vytížení doktorů, a ještě navíc z koronaviru.
Sedmnácti procentům nemocných lékař kontrolu či léčbu posunul na konkrétní termín, u 13 procent byla odsunuta na neurčito. Vyplynulo to z výzku platformy Hlas onkologických pacientů.
Mezi často zmiňované patřily i psychické obtíže. „Zájem o oporu klientů byl v mojí praxi rozhodně vyšší,“říká v rozhovoru psycholog a člen výboru Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti Martin Pospíchal.
Jak vaši pacienti snášeli dobu koronavirovou?
Na velkou část mých klientů dopadla situace především ve dvou směrech. Jednak z pohledu většího strachu z rizika nákazy a jednak v podobě přísnější izolace od ostatního světa. Na obě oblasti jsme se snažili s kolegy alespoň dílčím způsobem reagovat. Strach z rizika nákazy jsme se snažili ošetřit formou nejrůznějších doporučení na webu České onkologické společnosti. Je zde například desatero „Jak lépe zvládat strach z nákazy covid-19“. Člověk je vlastně vystaven dalšímu dodatečnému stresu. Tedy vedle obav ze samotného onkologického onemocnění se najednou přidává ještě strach z viru. Dále víme, že proti stresu velmi dobře funguje opora blízkých a pravidelný pohyb. Bohužel
obě tyto oblasti byly nastalou situací výrazně omezeny. Nemocný člověk mnohdy nemohl chodit ven, a měl tedy i méně pohybu. Zároveň se prakticky nepotkával se svými blízkými. Ve výše uvedených doporučeních jsme se snažili klienty nabádat alespoň k pohybu v domácím prostředí.
Zaznamenal jste strach lidí, že léčba bude nedostupná?
Zájem o oporu klientů byl v mojí praxi rozhodně vyšší. Zvláště pak jsem to vnímal u onkologicky nemocných, kteří jsou stále ještě v léčbě. Tedy tam, kde byl jejich imunitní systém například léčbou oslaben. Ti měli největší strach. Tento stav mimochodem u některých z nich trvá i nadále. Ohledně obav z nedostupnosti léčby. Z mojí praxe mohu říci, že několik klientů se mnou sdílelo tuto obavu. Tedy pocit, že se na ně nedostane. Pokud vím, u všech zůstalo primárně jen u pocitu. Léčba zůstala dostupná.
Onkologické onemocnění se dotkne i rodiny. Jakých chyb se dopouštíme my, kteří se s nemocným setkáme?
Je důležité si říci, že není nezbytné tlačit nemocného do rozhovoru na téma nemoci. V mnoha případech stačí pouze nabídnout tuto možnost. Každý nemocný si prochází určitými fázemi, a ne vždy je připraven se o tom, co prožívá, bavit. Podrobněji doporučuji navštívit web České onkologické společnosti, kde čtenáři mohou najít všechna doporučení na téma „Jak mluvit s někým, kdo má rakovinu“.