Rodina, která nešla na Sněžku. Byla „pod čarou“

Ministerstvo životního prostředí Richarda Brabce plánuje dokonce už možná letos zavést rezervační systém, který bude regulovat přístup do nejpopulárnějších partií Krkonoš a dalších národních parků. Typově by takové „vstupenky“– byť zatím zdarma – mohly být nutné třeba na Sněžku. Turista se bude muset nejdřív registrovat, a pak teprve vyrazí.

Myslím, že by klidně stačila dvojvětá reakce na tenhle nápad:

1/ Je to byrokratická buzerace. 2/ Jednodušším řešením je motivovat lidi, aby na Sněžku vylezli třeba v říjnu nebo v listopadu, kdy je tam klid.

Ale přece jen to trochu rozvedu. Nikdo zatím neřekl, jakou pokutu zaplatí ten, kdo půjde na Sněžku bez vstupenky. Snad bude „brabcovné“nižší než „hamáčkovné“deset tisíc korun, kterým se tu hrozilo za nouzového stavu. Pravděpodobně se nějaká pokuta zavede, ale bude to celé absurdní.

Už si představuji ty smutné děti ve smutné rodině, které se právě dozvěděly, že se na Sněžku nepodívají, protože jejich rodiče se zapomněli registrovat, případně byli ten den „první pod čarou“v rezervačním systému.

Registrační systém je také přirozeným předstupněm systému placeného. Byl by pokrytec, kdo by chtěl tvrdit, že ne. Změnit „nula korun“na lístku třeba na 59 korun je otázka pár klepnutí na klávesnici.

Důvody, proč se registrace zavádí, jsou v podstatě dva: předně budou parky zdecimované kůrovcem potřebovat víc peněz (proto je jasné, že bezplatný registrovaný vstup je vlastně jen „zkouškou systému“). A druhý důvod je takzvaný „overtourism“. Prostě ochranáři mají pocit, že tam chodí moc lidí, a jak poznamenal pan ministr Richard Brabec, na Sněžku se táhne fronta jako na Mount Everest. Mohl bych oponovat tím, že pachatelé „overtourismu“jsou svým vysokým počtem zároveň už i potrestaní, když po horách chodí v davu. Myslím si, že většině z nich to nevadí – hlavně že jsou v přírodě.

Přeregulovaná doba

Do třetice by ochranáři ještě mohli přispěchat s argumentem, že masy lidí ničí přírodu. Ale třeba z Pece pod Sněžkou na Luční boudu vede asfaltka a ta snad pár šlápot unese. I její pokračování k úpatí Sněžky je poměrně širokou cestou. Silnice vlastně vede až na Sněžku, i když po polské straně.

Letošní rok, kdy ubylo zahraničních turistů a hoteliéři si stěžují na malou obsazenost, je pak skutečně tím nejméně vhodným na podobné byrokratické experimenty.

Na systému rezervace už dnes funguje splouvání Teplé Vltavy na Šumavě. Když jsem se tam v neděli díval, úterý se ještě zarezervovat dalo, ale cena 500 korun není zrovna nízká. Když klesne hladina pod půl metru, máte smůlu. Systém to není zrovna komfortní. Na druhou stranu je fakt, že vodáctví uprostřed Šumavy klidně mohlo být zakázáno úplně bez výjimky.

Platí se také za vstup do Prachovských a Adršpašských skal, ale máte garantováno, že tam pustí každého. Konečně, soukromí majitelé by byli sami proti sobě.

Vstupné do Adršpašských skal činí něco přes stovku, takže je podobné vstupnému do hradů a zámků. Vtipné je, že když se nevybírá (mimo sezonu), může člověk svobodně projít kolem zavřené pokladny.

Dnešní doba je přesto přeregulovaná – zavedlo se EET, ve městech se rozlézají modré zóny.

Nezbývá tedy než tento sloupek uzavřít opět jednoduchou větou: Nechte ty lidi na pokoji aspoň na horách.