Světový tenis zasáhl covid-19
Případy Dimitrova a Čoriče ukazují, že restart sportu obnáší buď vojnu, nebo velké riziko.
Itaková nebezpečná chůze po visutém laně má aspoň jasná pravidla: úkrok vlevo i vpravo znamená pád, ale správná cesta existuje. Globální sport to má těžší. Jeho „záchranné lano“, tedy sen o klidném restartu do doby s koronavirem, je zpuchřelé, rozpadlo se. Může si sice vybrat jiné dvě cesty, ale každá je vachrlatá a po žádné se nepůjde dobře. Do často absurdní doby ostatně jen zapadá, když tenisový floutek Nick
Kyrgios na dálku dává kázaní za nerozum. „Pitomé nápady. Ale tohle se stane, když nedbáte na protokol. Toto NENÍ VTIP,“zdůraznil na sociálních sítích, jak ho vytočila zpráva, že mezi účastníky jadranské exhibiční šňůry Novaka Djokoviče jsou hned dva infikovaní covidem-19: Bulhar Grigor Dimitrov a Chorvat Borna Čorič (a Djokovičův kondiční trenér navrch). Ke Kyrgiosovi se přidala i slavná Chris Evertová: „Fyzický kontakt bez omezení, žádné roušky, ba i fanoušci bez roušek... Nechápu.“Jejich kritika nepostrádá logiku, jenže zároveň přichází v časech, kdy mnohá tenisová esa vyhlížejí letošní model US Open – pobyt jen na hotelu, minimální počet členů týmů na místě, časté testy – buď bez radosti, či dokonce jako Djokovič, Rafael Nadal nebo Petra Kvitová ani nemají jasno, zda do New Yorku chtějí za tohoto stavu vůbec letět. Tak co s tím?
Ani ne jestli, ale kdy
Kdyby Djokovičovo turné v bývalé Jugoslávii proběhlo bez potíží, znamenalo by to, že sport ze „starých časů“je zase o něco blíž. Jenže se stal opak. A alarmující byly také cifry zveřejněné hokejovou NHL: z přibližně dvou stovek testovaných mělo covid-19 hned 11 hráčů. To je s lehkou tolerancí zhruba pět procent – pro srovnání, s takovou by už v Česku mělo tutéž diagnózu asi půl milionu lidí!
I procentuální poměr účastníků Djokovičovy akce až drasticky převyšuje čísla, která udávají jednotlivé země. Můžeme se ptát, zda je to shoda náhod, výsledek absolutní protestovanosti zúčastněných či něčeho jiného a neznámého, ale působí zlověstně, když se podobné jobovky vtěsnají do několika dní. Na druhou stranu – bundesliga, Premier League či česká fotbalová soutěž zatím fungují. Balkánská koronavirová apokalypsa a špatné hokejové zprávy z NHL pořád mohou být – a kéž by byly – jen jakousi negativní anomálií doby.
Ale od přání do reality. Velký sport je totiž velký nejen emocemi, financemi, zájmem fanoušků a médií, velké jsou i počty zúčastněných. A tak se není třeba ptát jestli, nýbrž kdy. Je skoro jisté, že své nakažené objeví i další, kteří se sportovně probouzejí, tedy NBA a spol. Pokud ne, bude zajímavé sledovat Kyrgiose a Evertovou. Budou-li u pohodově probíhajících akcí dál upozorňovat na to, že nedodržují protokoly, lze je nazvat zastánci hodnot. Pokud úspěšné podniky takového rázu přejdou, jsou jen generály po bitvě, kteří Djokovičovu partu pokárali, jenže nedodávají, že bez podobných exhibic (v Česku už několik tenisových bez potíží proběhlo) by jejich sport dál zažíval jen cosi mezi hibernací a agónií.
Ať nepadne číslo 19
Je tedy správnou cestou vsadit na dril, ba jakousi svéráznou sportovní vojnu (v materiálním luxusu, ale za velkých omezení svobod), kterou chystají šéfové US Open, či raději na obdobu balkánské party, kam většina ráda dorazí? Odpověď znáte: ani jedno. Obojí má své výhody i nevýhody. Sport tak zase kopíruje dění ve společnosti. I podle slov českých politiků na další „vypnutí ekonomiky“nedojde, neboť by to už neunesla. Najít balanc mezi adekvátní mírou rizika a tím, aby naše životy nesešněrovalo tisíc a jedno pravidlo tak, že nakonec budeme zcela svázáni lanem omezení, to je hlavní téma dneška. Roztáčí se nevšední ruleta, při níž nechcete, aby se kulička dotočila na čísle 19. Oproti hazardu půjde řadu věcí ovlivnit lepším či horším chováním, zároveň své party sehrají také štěstí a smůla. Každý organizátor s tím musí počítat. A ještě jeden postřeh od toho, kdo naštěstí nenese odpovědnost za obsah vznikajících protokolárních pravidel pro tenisové, hokejové a jiné hvězdy: jedním z největších rizik se zdá být rozdělování osobností do táborů, které zase zrcadlí jiné oblasti života. Na „Djokoviče“a „Kyrgiosy“, na uvolněnější a striktnější, bohorovnější a opatrnější. Oba postoje jsou legitimní, jenže nelze vyjít vstříc oběma zároveň. A když se hvězdy neshodnou nyní, co při příštích problémech? To zní skoro tak nebezpečně jako celé koronavirové potíže.