Roušky k (ne)zaplacení

Tajné služby zajímají státní nákupy v době koronakrize.

Bylo to období, kdy se z komunistické Číny stal Divoký západ. Téměř všechny státy světa potřebovaly na jaře – ve chvíli, kdy začaly ve velkém pociťovat dopady koronavirové nákazy – nakupovat zdravotnický materiál. Trh se hemžil spekulanty a prostředníky, při obchodech rozhodovala rychlost a hlavně cena. Na tenhle asijský „Divoký západ“se vydala obchodovat i dvě česká ministerstva: zdravotnictví a vnitra. První vsadilo na tuzemské přeprodejce, druhé na nákupy přímo v Číně, kde mu průvodce dělal mimo jiné exministr obrany Jaroslav Tvrdík. Výsledky nejsou příliš překvapivé. Před pár dny ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že asi třetinu objednávek muselo zrušit.

Podle informací redakce se o nákupy zdravotnického materiálu v Číně zajímají od začátku i tuzemské tajné služby. „Byla snaha rozklíčovat, kdo měl z těch obchodů profit. Samozřejmě je to těžké kvůli prostředí v Číně,“uvedl zdroj MF DNES z tajných služeb s tím, že u některých čínských firem panuje podezření, že vznikly účelově a materiál nevyráběly. Jen přeprodávaly roušky, respirátory a ochranné obleky zakoupené jinde ve světě.

Čína vysála produkci roušek

Nebylo by to takové překvapení. Na začátku roku, kdy epidemie koronaviru nabrala na obrátkách, totiž Čína zdravotnický materiál „vysála“z celého světa. Podle listu New York Times, který se odvolává na čísla čínské celní správy, po vypuknutí pandemie v lednu země nakoupila za pět týdnů dvě miliardy roušek, což je veškerá světová produkce za zhruba čtvrt roku. Navíc si stáhla dalších 400 milionů dalšího materiálu, jako jsou ochranné obleky a brýle.

Stejně jako je složité pátrat po majetkové struktuře čínských firem, podobně dopadá pro tuzemské úřady snaha pátrat po toku peněz do Číny. Poté, co opustí Česko, už to prakticky nemá smysl. „Asi existuje

možnost formálně požádat o spolupráci tamní orgány ale výsledek je bez záruky,“uvedl zdroj redakce, který se zabývá ekonomickou kriminalitou.

Spekulovalo se o tom, zda tuzemské postavy česko-čínské spolupráce nevyužily obchody pro vlastní obohacení na takzvaných success fee. Jinak řečeno, že z obchodu měly podíl. „Neměl jsem z toho skutečně žádný zisk, žádnou z firem, které ochranné prostředky dodávaly, neznám, neznal jsem ani lidi z těchto firem. Ani mí kolegové nikoho neznají. Nevzal jsem si ani korunu od PPF, od J&T, od nikoho, komu jsme pomáhali,“řekl Jaroslav Tvrdík, hlavní postava vyjednávání v Číně, v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Kolem nákupů už krouží i protimafiánská centrála NCOZ. „Podávání informací má vyhrazeno vrchní státní zastupitelství v Praze,“uvedl mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej. To do uzávěrky nereagovalo.

Jak už bylo řečeno, v přístupu obou resortů je patrný rozdíl. Zatímco seznam dodavatelů ministerstva zdravotnictví je až na výjimky plný tuzemských firem, vnitro nakupovalo většinou napřímo v Číně. Pochopitelně ani ministerstvo zdravotnictví nenakupovalo české zboží. Tuzemské firmy většinou jen přeprodávaly materiál, který nakoupily v zahraničí. Na dotaz, zda resort ministra Adama Vojtěcha (za ANO) ví, jaké společnosti byly původním prodejcem materiálu, ministerstvo odpovědělo neurčitě s tím, že „šlo o různé subjekty ze zemí, jako je Čína, Malajsie, Vietnam, Indie a USA“.

Byznys s realitními makléři

Ministerstvo zdravotnictví datuje nákupy v rámci koronavirové krize od 11. března. MF DNES zjistila, že jen o tři dny později nakoupil resort téměř sto tisíc roušek za 2,3 milionu korun od společnosti MR Invest Group. Ta vznikla před dvěma

roky a zabývá se především byznysem s realitami. Ovládají ji Sergej Zaripov, Eduard Malyarchuk a Akbulat Kadiev. Na dotaz redakce, jakým způsobem se k rouškám společnost dostala, nepřišla žádná odpověď. Roušky od MR Invest Group patří k těm nejdražším, jaké ministerstvo zdravotnictví nakoupilo.

Řadu čínských dodavatelů ministerstva vnitra zase nelze pod latinkou psaným ekvivalentem jejich názvu vůbec dohledat. To pochopitelně samo o sobě neznamená, že jde o pochybnou společnost. Stejně jako fakt, že několik z nich bylo založeno teprve na sklonku loňského roku (to je případ Liyi Trade Limited, která dodala vnitru respirátory v přepočtu za 120 milionů korun) nebo dokonce až letos.

Jako vždy jsou důvodem peníze. Cena základní chirurgické roušky se od začátku pandemie koronaviru více než zdvojnásobila. Zatímco dříve stála v průměru třicet centů, později dosáhla hodnoty až 70 centů. A zatímco některá odvětví v Číně koronavirus zasáhl, produkce zdravotnického materiálu byla na vzestupu. Firmy, které vyráběly vapovací pera nebo golfové míčky, začaly místo toho vyrábět chirurgické roušky. „Trvalo to jen dva týdny a v současné době pochází 30 procent našeho obratu právě z roušek,“řekl Financial Times Lu Hua ze společnosti Kanou Technology, která dříve vyráběla autodíly.

Vznikly také úplně nové firmy. Podle údajů, které zveřejnil čínský list South China Morning post, vzniklo od začátku letošního roku v Číně přes osmatřicet tisíc firem, které obchodují se zdravotnickým materiálem. Před rokem jich bylo dohromady jen osm a půl tisíce.

Jak nakupoval Kellner

Z nákupů se tak stala ještě větší loterie, protože ne každá firma byla spolehlivá. Média v USA uvedla několik příkladů, kdy čínský partner zboží buď vůbec nedodal a vypařil se, nebo dodal materiál v daleko nižší kvalitě.

Čína si pochopitelně celkem záhy uvědomila, že špatná kvalita materiálu dělá zemi špatnou reklamu, a začala exportovaný materiál důsledně kontrolovat, což později způsobilo zpoždění dodávek.

Snazší pozici mají firmy, které v Číně podnikají. To byl případ i společnosti PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, která v Číně ovládla trh s malými půjčkami prostřednictvím společnosti Home Credit. Firma darovala Česku zdravotnický materiál v hodnotě 200 milionů korun.

PPF poskytla MF DNES seznam šesti firem, od kterých zdravotnický materiál nakoupila. Porovnat kontrakty s těmi, které uzavřel stát, však nelze. PPF totiž odmítla uvést cenu obchodů. Stejně tak odmítla cenu komentovat společnost J&T, která s EPH Daniela Křetínského rovněž nakupovala roušky ve velkém.