Plýtvání zakázáno

Maloobchodu se daří snižovat množství vyhozených potravin

G800 tis. tun potravinového odpadu vyprodukují Češi za rok.

umové rohlíky, neprodané banány, ale i konzervy s blížícím se koncem trvanlivosti čeká šance na další využití. Miliony porcí neprodaných potravin míří z řetězců do potravinových bank, další tisíce tun poslouží jako krmivo zvířatům. Objem potravinového odpadu se především daří rok od roku snižovat, a to i díky informačním technologiím a umělé inteligenci.

Pozitivní trend zmenšujícího se plýtvání potvrzují jak dostupné údaje z maloobchodu, tak i slova ředitelky Federace potravinových bank Veroniky Láchové. Podle ní se situace za poslední dva roky zlepšila i díky tomu, že od roku 2018 platí zákon, podle kterého mají sítě supermarketů potravinové přebytky, tedy neprodané potraviny, darovat právě neziskovým organizacím.

„Maloobchod je v tomto ohledu celkem bezproblémový, většina řetězců spolupracuje s potravinovými bankami výborně,“chválí Láchová.

Přesná data o objemu potravin, které si zájem spotřebitelů v regálech nezískají a musí tak putovat jinam, zveřejňuje hlavně Tesco. Například

53 % z toho připadá na domácnosti.

za poslední finanční rok 2019/2020 řetězec uvedl v Česku do prodeje přes 617 tisíc tun potravin a jedenáct tisíc tun z toho se mu nepodařilo prodat. Nejvíce jich končí jako krmivo pro zvířata a téměř dvanáct set tun daruje Tesco potravinovým bankám nebo jiným neziskovým organizacím. Pro představu jde zhruba o 2,7 milionu porcí jídla.

Ze statistik tohoto řetězce vyplývá, že nejvíce se vyhazuje ovoce a zelenina, na než připadá 39 procent potravinového odpadu. Následují hotová jídla a pečivo. Tyto tři položky představují dvě třetiny vyhozených potravin.

Tesku se nicméně daří přebytky soustavně snižovat. Ještě před čtyřmi lety řetězec neprodal 2,13 procenta všech nabízených potravin, za poslední účetní období už jen 0,76 procenta z celkového prodeje.

Pomoci může umělá inteligence

Proti plýtvání se dá bojovat nejrůznějšími způsoby, podle Láchové je ale nejdůležitější osvěta na všech frontách. „Během posledních dvou až tří let se zdvojnásobily až ztrojnásobily investice státu do potravinových bank. Je to pozitivní trend, ale když nebude fungovat osvěta po všech stránkách od konečného spotřebitele po státní správu, pak nebude fungovat nic,“říká Láchová.

„Neziskové organizace nejsou zvyklé brát zboží po minimální trvanlivosti, protože je nepotřebují. Dlouhodobý problém je s pečivem. Myslivecká sdružení jsou zvyklá odebírat všechno pečivo pro zvěř, bez ohledu na to, že by se část z toho mohla ještě využít pro lidi,“komentuje Láchová.

Samotnému maloobchodu pomáhají s efektivitou šetření informační technologie. „Základním předpokladem je umět predikovat množství prodaného zboží,“zmiňuje tiskový mluvčí supermarketu Albert Jiří Mareček. „Používáme automatický objednávkový systém, který pracuje na základě umělé inteligence, respektive strojového učení. Analyzuje velké množství dat například z minulého týdne, z loňského roku a tak dále. V minulých měsících s tím ale trochu zahýbala koronavirová pandemie,“říká Mareček.

Změna v nákupním chování zákazníků, kteří najednou vykupovali trvanlivé potraviny, chodili do obchodů méně a místo košíku plnili velké vozíky, tak zkrátka umělou inteligenci zmátla. Před pandemií však podle Marečka fungovala bez problémů.

Jídlo končí v kompostérech

Albert přesná čísla nesděluje, množství vyplýtvaných potravin ale podle mluvčího společnosti tvoří nižší jednotky procent celkového objemu zboží. Od začátku roku Albert daroval potravinovým bankám dvě stě tun potravin a tento objem rok od roku navyšuje. „Snažíme se hledat i jiná řešení, například jsme zavedli kompostéry, které z prošlých potravin dělají substrát, jejž následně dáváme zemědělcům na hnojení,“popisuje Mareček.

Síť supermarketů Lidl zatím uvádí jen údaje z roku 2018. Neprodané potraviny řetězec rozděluje na organický odpad, který končí v bioplynových stanicích, znovu využité potraviny, jež se dále zpracují například na výrobu krmiv, a na zboží dodané do potravinových bank. Posledně jmenované představovalo před dvěma roky 68 tun. V bioplynových stanicích skončilo přes deset tisíc tun, k dalšímu využití mířilo 990 tun neprodaných potravin.

V bohatých zemích, jako jsou státy Evropské unie či USA, jsou za největší plýtvání s potravinami zpravidla zodpovědné domácnosti. Ani v tomto ohledu sice přesná čísla neexistují, s nějakými odhady se však pracuje. „Podle různých studií připadá na české domácnosti čtyřicet až padesát procent potravinových odpadů. Zbytek je mezi zpracováním potravin, prodejem a zemědělstvím,“vyjmenovává tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková.

Podle odhadů, které má resort k dispozici, vyprodukuje Česká republika dohromady za rok zhruba 800 tisíc tun potravinového odpadu. V přepočtu na obyvatele si tak v rámci Evropské unie vůbec nevede špatně. Lépe jsou na tom jen Řecko, Malta, Rumunsko a Slovinsko.

Evropský parlament uvádí, že nejméně potravinového odpadu produkuje maloobchod, jenž je zodpovědný za pět procent celkového objemu. Primární produkce potravin, tedy zejména zemědělství, stojí za jedenácti procenty, gastronomie za dvanácti a zpracování potravin za devatenácti procenty celkového potravinového odpadu. Domácnosti jsou podle odhadů zodpovědné za 53 procent.

Evropská komise chce do roku 2030 snížit objem potravinového odpadu na obyvatele na úrovni maloobchodníků a spotřebitelů na polovinu. Stejný záměr sleduje i cíl udržitelného rozvoje OSN.

Základním předpokladem je predikovat množství prodaného zboží.