Lidé a roušky, psi a košíky: najdi v tom deset rozdílů

Vsouvislosti s nákazou koronavirem byla zavedena povinnost nosit roušky a dodržovat dvoumetrové rozestupy. Šíření viru přitom ukázalo na zajímavý paradox ohledně zvířecích a lidských práv.

My lidi nosíme roušky a dodržujeme rozestupy kvůli bezpečí jiných lidí. Psi dnes mohou bez ochrany tlamy (nikoli před koronavirem) naprosto volně běhat mezi lidmi a žádná dvoumetrová distance pro ně neplatí. Pro naše bezpečí by mělo platit, že pes musí mít vždy košík a být na vodítku. Jedině tak se zabrání jeho přiblížení k lidem, i když při nepozornosti majitele ani to neodvrátí útok. Nedejme na řeči, že majitel má psa pod kontrolou. Nemá, jen si to většina „psíčkařů“myslí, včetně subtilních slečen smýkaných šedesátikilovými monstry.

Lidé se povinnosti mít nasazenou roušku a dodržovat rozestupy nezbaví slibem, že nebudou kýchat, mluvit, dýchat. Stejně tak nemohou bez hrozby postihu říci: „Nejsem nemocný, proto roušku mít nemusím a klidně vám budu funět za krk.“Preventivní opatření jsou závazná pro všechny, nejsou omezena jen na nebezpečné jedince, tedy nakažené. Stejný princip musí platit i pro psy. Žádné: „On není nebezpečný, je hodný, proto koš a vodítko mít nemusí.“

Člověk bez roušky natlačený na jiného stejně jako volně pobíhající pes představují potenciální nebezpečí. A jedním z úkolů státu je zaručit občanům možnost volně se pohybovat ve veřejném prostoru, svobodně, beze strachu. Což dnes při odhadovaném počtu přes 2,2 milionu psů přestalo platit.

Politici z obavy o volební hlasy přehazují problém na obce. Tvrdí, že přece každá z 6 300 samospráv může (ale nemusí) přijmout příslušnou vyhlášku. Neberou v potaz rozdílnou právní sílu zákona oproti komunální vyhlášce a nutnost univerzální platnosti pravidel. Jako by obce měly rozhodovat o tom, co je vydírání, nebo povolovat veřejné nošení zbraní.

V březnu tohoto roku dostala policie zákonnou pravomoc udělit blokovou pokutu za nenošení roušek až do výše 10 000 korun. Stejnou sazbou je třeba sankcionovat také volný pohyb psů bez košíku a bez vodítka. Zákon musí připomenout hranice slušnosti, protože bez jeho podpory ani nejde po majitelích psů požadovat odvolání nebo přivázání jejich miláčka. Ve většině případů prosba skončí ignorováním nebo konfliktem, což omezuje svobodu volného pohybu ostatních lidí.