Štěstí je krásná věc, ale v komedii trpí
Neštěstí nechodí po horách, ale po kinech, a protože nechodí nikdy samo, bere s sebou další domácí romantickou komedii.
Stále stejné chyby
Jmenuje se Štěstí je krásná věc, napsal ji autor obou Špindlů Jaroslav Sauer, natočil jako záskok za Tomáše Svobodu, který se zranil při nehodě, seriálový režisér Jiří D. Novák a vypráví o chudé, leč spokojené dvojici, jež po výhře v loterii zjistí, že láska je nad všechny peníze.
Pokud předešlé sdělení k divákovu zděšenému úprku nestačí, pak přitvrdíme: opět se oslavuje vesnický omezenec, fanatik hracích automatů, žijící pohodářsky od exekuce k podpoře a zpět. Stejně tupě, pasivně a nezajímavě vystupují figurky v jeho okolí včetně hamižného faráře – a pokud někoho napadnou Babovřesky či Kameňákov, nechť si je jist, že obě buranské výspy působí vedle nové vísky jako Oxford.
Je až s podivem, jak stádně opakují naše veselohry stejné chyby. Zaprvé: na to, jak obludnými primitivy jsou zalidněné, jim poskytují pramálo ztřeštěné nadsázky. Zadruhé: veškeré konání podřizují sponzorským vzkazům; tudíž výherci 176 milionů nemohou mít běžné lidské sny, nýbrž si dětinská přání plní podle zážitkového katalogu spřátelených firem. Nemluvě už o paradoxu, že tu hrdinové sice protáčejí miliony, přesto sám film působí jako žebrácký filmový samizdat.
Chudoba cti netratí
Konečně zatřetí: z komedie se postupně vyloupne satirická moralita komunálního typu včetně podnikatelských podvodníků či svůdných zlatokopek. V porovnání se snímkem Štěstí je krásná věc má zpětně nárok na omilostnění dnes již klasický titul Dědictví aneb Kurvahošigutntág, z něhož novinka čerpá více než volnou inspiraci.
Pár světlejších míst se najde, tak třeba Petra Hřebíčková a Karel Zima v hlavních rolích se snaží hrát až dojemně oddaný pár i tam, kde jim text nic nenabízí. Za zmínku stojí rovněž pár vtipů na hraně korektnosti, třeba úvěry napsané na děti sousedů nebo nevděčný invalida na vozíku. A Zdeněk Godla po svatozáři ze seriálu Most! přijal úlohu lidového maskota.
Ovšem jak ve finále přibývá pohádkových dobrodinců typu „tys mi v nouzi nezištně pomohl, já ti to oplatím“, trapno v sále silně houstne a sebešťastnější divák trpí. Poučení, že bohatí si zoufají, kdežto chudoba cti, lásky ani výnosných darů shůry netratí, se totiž beze smíchu nedá ve zdraví přežít.