„Chci být užitečný,“říkal Petr Čolas
Vreakci na některé ze sloupků, které vycházejí v této rubrice, mi během následujícího týdne tu a tam přišel e-mail od ředitele ostravské zoo Petra Čolase. Vždycky, když jsem se snažil objasnit význam a fungování moderních zoologických zahrad, Petra to potěšilo. A pro mne bývaly zprávy od služebně mnohem staršího kolegy vždycky povzbuzením. Bohužel žádného dalšího ohlasu se od něj už nedočkám. Petr v úterý zemřel.
Ing. Petr Čolas (1965–2020) začínal v Zoo Ostrava roku 1990 v tamní zookuchyni. Postupně se přes chovatele cizokrajných zvířat a řadu dalších pozic roku 2004 vypracoval až na ředitele tamní Zoo Ostrava.
Vlastně bych měl správně psát Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava – Petr nedávno prosadil změnu názvu ostravské zoo do této podoby, což je názorným příkladem, že svou práci nevnímal jako pouhé ukazování zvířat veřejnosti, ale mnohem komplexněji. „Jsme jedinečnou zelenou oázou ve městě, která skýtá prostor k životu ohroženým zvířatům v lidské péči i volně žijícím druhům,“řekl nedávno v magazínu tohoto listu. „Máme upravené části i pralesní partie s divokou přírodou. Návštěvníci u nás najdou odpočinek i zábavu spojenou se vzděláváním o ochraně přírody, což je vedle snahy o zachování ohrožených druhů zvířat pro další generace nejdůležitější úkol moderních zoo.“
Petr byl respektovaným primatologem, ale myslím, že do historie zoologických zahrad obecně – tedy zdaleka nejenom té „své“– se zapíše právě jako člověk, který usiloval o záchranu ohrožených druhů a všemožně podporoval ty, kdo k ní mohli přispět. Příkladem může být česká organizace Kukang Rescue Program, jejíž zakladatel František Příbrský popisuje Petra jako skromného člověka, který nikdy nevyžadoval pozornost, ale který toho o to více dokázal.
Petr byl zapáleným odborníkem na svém místě. Pozvedl Zoo Ostrava od lokálního významu k mezinárodnímu uznání, mnohé inspiroval a jeho postoj k ochraně přírody může být všem příkladem. Nemuseli jsme vždy souznít, ale Petrovy názory měly pevné základy dané jeho zkušenostmi i vzděláním a konzistenci určenou jeho charakterem.
Před lety Petr v jakémsi novinovém dotazníku uvedl: „Chci být aspoň trochu užitečný, chci, aby po mně na Zemi zbyla alespoň nějaká molekula. Naprostá většina lidí projde životem, aniž by na Zemi zanechali pouhopouhých pár atomů...“
Přestože nás Petr opustil předčasně, toto své předsevzetí bezezbytku naplnil.