Jan si vzal Elišku, Annu i Korutance Češi vyhnali
Svatba a státní převrat otevřely před 710 lety Lucemburkům cestu na uprázdněný český přemyslovský trůn.
STARÉ MĚSTO V září 1310 se odehrála svatba Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Znamenala nástup nové dynastie. Velkou partii tehdy sehráli i cisterciáčtí opati ze Zbraslavi a Sedlce. Okolnosti mimořádného okamžiku objasňuje profesorka Kateřina Charvátová z Pedagogické fakulty UK.
Vraždou krále Václava III. v létě 1306 vyhasla královská větev Přemyslovců. Jak na to reagovala česká zemská obec?
Po 400 letech se stalo poprvé, kdy vymřel v Čechách vládnoucí rod. Šlo o novou situaci, u níž nebylo jasné, jak ji řešit.
Existoval „manuál“pro podobnou situaci?
V otázce nástupnictví se prolínaly tři principy. Prvním byly nároky Přemysloven. V některých jiných zemích byla nástupnická práva žen zohledňována. Jednalo se například o rakouské země, kde existovalo takzvané privilegium minus. To znal i český král Přemysl Otakar II., který podle něj nastoupil na rakouský trůn sňatkem s mnohem starší vévodkyní Markétou Babenberskou. Druhý princip zahrnoval volební právo šlechtické obce, které je zakotveno i ve Zlaté bule sicilské. Vládce Svaté říše římské, jímž byl Albrecht Habsburský, zastával třetí princip. Podle něho Čechy představovaly uprázdněné říšské léno, které přísluší obsazovat jemu. Na český trůn zamýšlel dosadit syna Rudolfa a to se mu také povedlo.
Ustálilo se některé z pravidel?
Situace se do roku 1310 několikrát změnila. První sněm roku 1306 zvolil českým králem Jindřicha Korutanského, manžela Anny, nejstarší z dcer krále Václava II. Albrecht prohlásil Čechy za odumřelé léno a vojensky vtáhl do země. Došlo však k obratu, německý král se domluvil se šlechtou, že uzná její nároky na volbu krále s výhradou, že zvolí jeho syna Rudolfa. Na podzim 1306 se opravdu Rudolf I. stal českým králem. Panovník nevalného zdraví ale v červnu 1307 zemřel.
Jak Češi rozhodli o nově uprázdněném trůnu?
Šlechta znovu zvolila králem Jindřicha Korutanského. Morava dala přednost Habsburkům. I ve východních Čechách několik věnných měst, jichž užívala vdova po Rudolfu I. Eliška Rejčka, zůstalo věrných Habsburkům. Ti opět zaútočili na Čechy a napadli i Jindřichovy Korutany a Tyroly. Boje pokračovaly v zimě a hlavní útok se očekával v letních měsících roku 1308.
Vynutili si Habsburkové českou korunu?
Odehrála se další zajímavá zápletka. 1. května 1308 Albrechta Habsburského zavraždil ve Švýcarsku synovec Jan Parricida. Má to zajímavý vztah k Čechám. Jan Parricida( vrah příbuzných, pozn. red.) byl po matce Přemyslovec, po otci Habsburk. Jeho nárok k českému trůnu, který by asi šlo akceptovat, Albrecht, otec 21 dětí, pominul. Strýc Janovi upřel také práva ke švábskému vévodství, které mu mělo náležet po otci. Albrechtova vražda značně oslabila postavení Habsburků, což hrálo do not Jindřichu Korutanskému. Ten ještě roku 1308 uzavřel smlouvu s Habsburky, kteří byli ochotni za 45 000 hřiven stříbra ustoupit od svých nároků.
Udrželo stříbro Jindřicha Korutanského u moci?
Jindřich Korutanský peníze neměl a splácení bylo nad možnosti chudého krále. Jeho postavení v Čechách se přesto stalo nesporným,
byť trvalo krátce. V roce 1308 se v Německu odehrála volba Albrechtova následníka. Tím se stal Jindřich, hrabě Lucemburský. S ním se opět začalo diskutovat o právech krále Svaté říše římské obsadit český trůn jako uprázdněné léno.
Kdo tuto ideu oživil?
Iniciativa nevzešla ze strany Jindřicha VII. Lucemburského, ale od Čechů. Zásadní roli sehrál Petr z Aspeltu. Ten pocházel z Trevíru, jeho rodina měla lucemburské kořeny a vztah k lucemburské hraběcí dynastii. Jako arcibiskup mohučský, nejvýznamnější ze sedmi kurfiřtů, volitelů krále Svaté říše římské, se zasloužil o volbu Jindřicha VII. Zároveň znal české prostředí. Od roku 1297 za vlády Václava II. působil jako kancléř a představoval důležitou politickou sílu. Jako mohučský arcibiskup představoval též nadřízeného pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Pražská diecéze spadala v té době pod Mohuč.
Kdy do hry vstoupili zbraslavští a sedlečtí cisterciáci?
S touhle myšlenkou se museli seznámit i cisterciáci, kteří představovali na dvoře Václava II. vlivnou sílu, jíž Petr z Aspeltu za mnohaletého pobytu v Praze jistě dobře znal. Jeho roli uznává i Zbraslavská kronika, uvádějící, že se nacházel u všech důležitých jednání. Otázkou ale je, proč česká šlechta na tuto myšlenku tak rychle zareagovala, vzala za svou a realizovala.
Dobu detailně mapuje Zbraslavská kronika. Jedná se o věrohodný záznam?
Jde o hlavní pramen pro toto období, jenž vznikl v klášteře ve Zbraslavi. Pro rozhodné období představuje autora Petr Žitavský, aktér důležitých jednání v letech 1309 a 1310. Petr Žitavský se jich účastnil jako kaplan opata Konráda Zbraslavského. Během nich se řešilo svržení Jindřicha Korutanského a jeho nahrazení někým z Lucemburků. Kroniku doplňuje citacemi z listin a působí jako věrný záznam. Proto historické práce donedávna až nekriticky přebíraly údaje kroniky. Z ní plyne, že zlý král Jindřich Korutanský musí být pro dobro království odstraněn. Dobro představuje Eliška, nejmladší z dcer Václava II., jediná dědička, Bohem vyvolená, a rod Lucemburků, s nímž vzejde nová sláva Čech. Petr Žitavský kroniku ale psal v letech, kdy již Jan Lucemburský vládl v Čechách.
Tedy spíše „agitka“, než věcný pramen poznání?
Nyní se o Petrovi Žitavském hovoří jako o zdatném manipulátorovi, jenž vytvořil politický traktát. Jednostranně zaměřený, jenž politický puč proti legitimnímu panovníkovi Jindřichu Korutanskému chtěl obhájit. Petr Žitavský zamýšlel i Elišku Přemyslovnu vykreslit v nejkrásnějších barvách.
Proč tedy byl Jindřich Korutanský svržen z trůnu?
Šlo o politické důvody. Petr z Aspeltu hodlal povýšit lucemburský rod, jenž ctil a miloval. Dále, Eliška Přemyslovna se vyznačovala extrémní ctižádostivostí. Kvůli ní nedokázala uznat kompromisy. Manžela Jana Lucemburského mnohokrát dostala do situace, která oba mohla stát trůn. Eliška určitě představovala charizmatickou osobnost, politicky spolupracovat s ní ovšem nešlo.
Je znám průběh jednání o změně na trůně?
Vědomosti o jednání o nástupu Lucemburků známe především od Petra Žitavského, jenž zdatně manipuloval s fakty, přidával různým událostem znaménka plus a minus. Popisuje, jak trpěl sedlecký a zbraslavský klášter, ale neuvede, že král trestá opaty, kteří proti němu konspirují. Kronika popisuje, jak Jindřich a Anna Elišce ubližovali, chtěli ji násilím provdat za Ottu z Lobdaburgu, prý ji zamýšleli i zavraždit. Ke Zbraslavské kronice je proto třeba přistupovat kriticky.
Proč se právě cisterciáčtí opati stali diplomaty při státním převratu?
Cisterciáci jezdili každý rok na generální kapitulu do kláštera v Cîteaux ve Francii. Jejich cesta do Francie nabízela možnosti různých zastávek a diplomatických jednání. Opat Konrád Zbraslavský myšlenku na změnu na trůnu musel znát již před létem 1309. Již v té době propagoval s opatem sedleckého kláštera Heidenreichem myšlenku nahrazení Jindřicha Korutanského členem lucemburské rodiny.
Uvědomoval si Jindřich Korutanský závažnost situace?
V létě 1310 se vydalo do říše oficiální české poselstvo, v němž se nacházeli i tři cisterciáčtí opati. Kromě Konráda Zbraslavského a Heidenreicha Sedleckého také opat z Plas. Tehdy došlo k oficiální dohodě s králem Jindřichem VII. Lucemburským. Jindřich Korutanský i Anna Přemyslovna zůstali pasivní.
Proč se králem nestal hrabě Walram, ale jeho synovec Jan?
Sňatek Elišky a Jana se uskutečnil 1. září 1310 ve Špýru. Svatba s Janem, tehdy čtrnáctiletým, byla výsledkem přání české šlechty. Jindřich VII. dával přednost třicetiletému bratru Walramovi. Eliška měla osmnáct let, na tehdejší dobu šlo o starou nevěstu. Jan dosahoval dobrého věku, nikoli ale k Elišce. Prameny uvádí též tělesný nesoulad. Nevěsta o dvě hlavy převyšovala ženicha. Česká strana argumentovala, že užší vztah měl mít Jindřich VII. k synu než bratru. Šlechta to mohla brát i tak, že Jana snáze zformuje než dospělého Walrama.
Jak probíhal svatební obřad a návrat do Čech?
Jana s Eliškou oddával Petr z Aspeltu. S rodiči a Walramem se Jan už nikdy neshledal, zemřeli na cestě do Itálie. Jindřich Lucemburský dal synovi na cestu do Čech vojsko, Jan si musel svou pozici vydobýt. Před novým králem Kutná Hora, Kolín i Praha zavřely své brány. Do Prahy se dostali lstí boční brankou, dohodl to Eliščin kaplan. A s voláním Mír město obsadili.