Velká voda ho stáhla na dno
Truhláři Janu Konečnému vzala povodeň živobytí, které měli v rodině po pět generací
KARLÍN Jan Konečný si v srpnu pokaždé připomíná svoje druhé narozeniny, a letos rovnou plnoleté. Před osmnácti lety totiž jen se štěstím přežil tisíciletou povodeň v Karlíně. Jako truhlář a restaurátor starožitného nábytku měl ve čtvrti dílnu, sklady i pronajatý byt.
To všechno spláchla velká voda. Z následků se nevzpamatoval dodnes a z kdysi úspěšného podnikatele je dnes člověk žijící v azylovém domě a hledající možnost aspoň poklidného stáří.
„Nábytek jsem měl uskladněný v suterénu. Když 14. srpna nad ránem voda začala stoupat, chtěl jsem sjet nákladním výtahem, abych se podíval, jestli je všechno OK. Zmáčkl jsem čudlík a už už chtěl vejít, ale vtom zkratovala elektřina. Kdybych nastoupil, zůstal bych uvězněný uvnitř a vodě neutekl,“vzpomíná pětašedesátiletý senior.
Bez pojištění
Spěšně tehdy naházel do igelitky pár nejdůležitějších věcí, občanku a peníze. Do Karlína přijížděly autobusy a evakuovaly obyvatele do bezpečí. Druhý den se byl podívat na spoušť ze žižkovského kopce. Po jeho obydlí a dílně nebylo ani památky. Voda se táhla až k Florenci, na ní se plavili policisté na loďkách.
Pan Konečný přišel o všechno a nebyl pojištěný. „To bych musel zvýšit ceny nábytku, což jsem nechtěl. Byl dobře uskladněný, koho by to napadlo! Zákazníci i lidé, co pro mě pracovali, na mě potom tlačili, abych je vyplatil. Nějaké peníze jsem měl našetřené, tak jsem to s odřenýma ušima zvládl,“vypráví muž.
Sám se z té rány ale dodnes nevzpamatoval. Přitom truhlařina je rodinná tradice už po pět generací. „Sestřenice nechala dělat rodokmen naší rodiny a dostala se až do začátku 18. století k oddacímu listu truhlářského mistra a mého jmenovce Jana Konečného. Žil v Troubkách,
které povodeň vyplavila v roce 1997. Vypadá to, že náš rod voda pronásleduje,“míní senior.
Lásku ke dřevu po předcích zdědil, k práci s ním ho to táhlo odmala. Nostalgicky vzpomíná, jak ho otec truhlář v dětství učil přitloukat hřebíky a řezat pilkou. Pochází sice z malé obce u Hodonína, ale už na vojně mu padla do oka Praha, kam ho převeleli. Právě tady rozjel prosperující firmu.
Když ho ale povodeň připravila o majetek, už neměl energii začít znova. Nechal se proto zaměstnat v obchodě u bezpečnostní agentury. „Jednou jsem zachránil konzervu za 50 korun, ale zato jsem přišel o zuby, jak se po mně zloděj ohnal loktem. Pracoval jsem pak na různých pozicích v supermarketech a bydlel po ubytovnách,“popisuje Konečný.
Pomoc neznámých lidí
Momentálně žije v azylovém domě Centra sociálních služeb ve Šromově ulici. Těsně před důchodem kvůli onemocnění kyčelního kloubu nemohl pracovat a během vyřizování nemocenské mu došly peníze. Musel opustit ubytovnu. Z nejhoršího ho prý tehdy zachránili dva úplně neznámí lidé.
„Chodil jsem do Naděje na obědy a na tramvajové zastávce mě oslovil asi pětadvacetiletý kluk: „Pane, tohle je pro vás,“a podal mi složený papírek. Byla to složená dvoutisícovka. Myslel jsem, že je to nějaká kamufláž, ale nebyla. Pár dní nato jsem si sedl na lavičku vedle jedné napucované dámy. Slovenka žijící ve Frankfurtu, představila se jako Mariana. Začali jsme si povídat o životě. Na rozloučenou vytáhla svazek tisícovek, odpočítala tři a dala mi je. Já zůstal jako opařený,“pokračuje Konečný.
V azylovém domě teď Konečný čeká na operaci kyčle. Až se dá zdravotně do pořádku, rozhlédne se po levném podnájmu, klidně i za Prahou. Nechce mít punc bezdomovce, hodlá zabojovat o pěkné stáří. Na každý den si stanoví režim. Někdy pere a žehlí, jindy si uvaří pracnější jídlo, nebo luští sudoku. Na nočním stolku vedle Bible má pár půjčených knih.
„Když dostanu důchod, vezmu baťůžek, projdu levné potraviny a naplním ledničku. Umím guláš na pět způsobů a tuhle jsem si upekl kuře. Nemám sice rodinu ani děti, ale až si najdu podnájem, pořídím si pejska. Kdysi jsem měl v kanceláři malou černostříbrnou kníračku,“těší se senior.
Jen pokud v televizi vidí záběry nešťastníků, které teď vinou přívalových dešťů deptá velká voda, přístroj rychle vypne. „Nemůžu to vidět. Hned se mi v mysli vrátí rok 2002, který mi změnil život,“dodává.