Vystrčil, luskoun a zakrývání očí
Znáte ten pocit, kdy sedíte na pohovce před televizí a sledujete něco příšerně kýčovitého až trapného? Třeba reality show, kde vystupují bizarní lidé, vykládají neuvěřitelné věci, a vy tak nějak dumáte, jestli to ještě myslí vážně, nebo už je to nějaký hodně ujetý způsob zábavy. Začnete mít pocit, že byste se nejraději propadl do pohovky. Ze směsi studu a trapnosti si začnete zakrývat oči. Přitom mezírkou mezi prsty přeci jen sledujete, jestli „to“ještě pokračuje a jak to asi skončí…
Tak takové nějaké pocity mám při pozorování cirkusu okolo návštěvy Tchaj-wanu předsedou Senátu Milošem Vystrčilem.
Záměrně ponechávám stranou spory o to, jestli jsou pro nás ekonomicky výhodnější vztahy s Tchaj-pejí, či s Pekingem, proč je Vystrčilova cesta v rozporu se zahraniční politikou české vlády i prezidenta, proč na Tchaj-wan takto vysoce postavení politici ostatních zemí prostě nejezdí a jestli nám za cestu šéfa Senátu hrozí či nehrozí ta či ona odveta od Číňanů.
Zaměřme se jen na divadlo, které Vystrčilovu cestu provází. Od počátku se totiž zdá, že celý v Česku poměrně uměle vyvolaný spor Čína vs. Tchaj-wan je spíš než snahou řešit zahraničněpolitické mezinárodní otázky pokračováním dlouholetého tuzemského vnitropolitického boje.
Prezident Miloš Zeman holt podporuje Čínu – a vláda Andreje Babiše s ním přinejmenším drží basu – tak holt budeme podporovat Tchaj-wan. Když chce Zeman a spol. čínskou pandu, tak my luskouna z Tchaj-peje. A to celé zarámováno občas až komickými výlevy zúčastněných včetně řady podobně naladěných novinářů.
Když už jsme u luskouna, došlo i na něj. Primátor Prahy Zdeněk Hřib s ním ochotně pózoval fotografům. Ovšem původně to jeho záměr nebyl. Takto to popsal jeden z novinářů na sociálních sítích: Vzácný výlet mimo hotel tak trochu „spískala“kolegyně, která se včera pražského primátora při neformálním povídání u oběda zeptala, jak to vypadá s luskounem. Pan Hřib nejdřív říkal, že vlastně moc nových informací nemá, že teď určitě luskouna nepřiveze (…) Nicméně záhy si primátor uvědomil, že v kontextu téhle cesty (…) by jeho foto s roztomilým luskounem mohlo docela zazvonit. „To není vůbec špatnej nápad, s tím bychom něco mohli udělat,“uvažoval nahlas Hřib. „A den nato výjezd je tady,“napsal účastník cesty. Dobře, no. Co dodat?
Do toho všeho Miloš Vystrčil kýčovitě parafrázuje Kennedyho s tím, že je Tchajwanec, ODS tapetuje sociální sítě zmínkami o „letu svobody“a slibuje, že spolu s Vystrčilem „ubrání hodnoty Václava Havla“. Část okouzlených novinářů v Praze píše na Vystrčila chvalozpěvy coby na „světem sledovaného politika“a spekuluje, že má velkou šanci být příštím prezidentem.
Vše je to úžasně černobílé. Souboj Číny s Tchaj-wanem. Pandy s luskounem. Vystrčila se Zemanem. Opozice s Babišem. Dobra se zlem. A s vysokou pravděpodobností se to celé odehrává jen v té samé sociální bublině, která drtivou většinu volebních klání za posledních x let pokaždé prohrála. Možná i proto, že v té bublině obvykle přikládali mnohem důležitější roli názorům, událostem či osobnostem, které za hranicí bubliny nikoho nezajímaly.