Podél zaniklých hradeb
Praha 6 ukrývá četné památky na barokní opevnění, jehož součástí bývala i Písecká brána
PRAHA Mnohdy opomíjenou, avšak velmi zajímavou památkou metropole jsou pozůstatky barokního opevnění zvaného Mariánské hradby. Ty se táhly v pásu kolem Hradčan na levém břehu Vltavy.
Jejich velká část dříve vedla územím dnešní Prahy 6 a po zdejších stopách se vydáme v seriálu výletů Prahou tentokrát. Začátek naší cesty se nachází u Písecké brány, která je dnes nejvýznamnějším důkazem tohoto opevnění. Pohodlně se k ní dá dostat od nedaleké stanice metra Hradčanská.
Brána vznikla už v roce 1721 podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho jako vstup do města od severu. Avšak v současnosti už slouží pouze jako kavárna a galerie. Od loňského června její předprostor zdobí litinová fontána nazvaná Vějíř Žofie Chotkové, která je věnovaná české šlechtičně a zároveň manželce rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este.
Součástí Mariánských hradeb bývala také dvacítka obranných bašt pojmenovaných po světcích. Ty stojící z obou stran Písecké brány zmizely na přelomu 19. a 20. století, kdy už byly nejen nepotřebné, ale především bránily dalšímu rozvoji města. Zajímavostí však je, že je město nenechalo fyzicky rozebrat, nýbrž byly okolní příkopy pouze zasypány. A přímo na půdorysu bašt pak ještě před první světovou válkou vznikla luxusní čtvrť tvořená řadovou zástavbu domů v anglickém stylu. Dodnes se tak okolní ulice nazývají Na Baště svatého Jiří a Na Baště svaté Ludmily.
Zdi ustoupily kadetní škole
Pokud budeme pokračovat na západ směrem do Dejvic, brzy narazíme na proluku, kde žádná památka na opevnění Prahy není. Mohutné zdi totiž v tomto případě byly kompletně odstraněny v roce 1898, aby uvolnily místo pro novou kadetní školu. Nyní je tento areál obehnán vysokým plotem a ve žlutých budovách sídlí ministerstvo obrany.
Naopak za sousední křižovatkou frekventovaných ulic Svatovítská a Milady Horákové se naskýtá krásný pohled na dochované zdi barokních hradeb. Dnešní park Marie Terezie byl přitom dlouhé roky zpustlým prostorem. Jenže následně zde několik let stálo staveniště při budování tunelového komplexu Blanka a po jeho otevření v roce 2015 tady vzniklo upravené prostranství právě i s obnovenou částí bývalého opevnění.
Pojmenování nového parku po Marii Terezii však nebude jedinou poctou této habsburské panovnici. Už na konci letošního září jí zde radnice Prahy 6 nechá slavnostně odhalit i sochu z umělého kamene za zhruba čtyři miliony korun. Na výšku bude měřit 5,5 metru a vážit má
Naše putování vede dál podél ulice Milady Horákové, cestou je možné zpozorovat třeba i torzo bašty Panny Marie. V místě, kde se široká třída plynule mění v Patočkovu ulici, se ale dostáváme k jinému místu, které však také rozhodně stojí na návštěvu. V této části Střešovic se totiž nachází Muzeum MHD, ve kterém si návštěvníci prohlédnou unikátní sbírku čtyř desítek tramvají a autobusů, které v minulosti brázdily ulice metropole. K vidění je i množství dalších exponátů, jako jsou modely, historické dokumenty nebo jízdenky. Stálá expozice mívá však otevřeno pouze o víkendech a státních svátcích.
My se potom znovu vracíme na Patočkovu, která se začíná stáčet na jih. A zhruba po třech stech metrech se zastavíme v parku Maxe van der Stoela. Také ten prošel před několika lety obnovou, kdy zde kromě hřiště pro děti nechalo město vrátit na povrch i dříve zatrubněnou část potoka Brusnice.
Kromě toho v parku stojí i další zachovalá bašta, která tentokrát nese jméno svatého Františka Borgii. Přímo u ní se nachází kamenné náhrobky jako pozůstatek vojenského hřbitova, který byl původně založen pro posádku dělostřeleckého pluku v druhé polovině 18. století.
Originální pomník v podobě stínu stromu má v parku i nizozemský diplomat Max van der Stoel, který za minulého režimu podporoval české disidenty. Naše cesta končí o kus dál u tramvajové zastávky na Pohořelci. Kdo si však chce procházku prodloužit, může pokračovat kolem bývalých hradeb až na Petřín.