Zemřel oscarový režisér Jiří Menzel
PRAHA Ve věku 82 let zemřel oscarový režisér Jiří Menzel, oznámila jeho žena Olga. V posledních letech se Menzel potýkal s vážnými zdravotními problémy. Měl ještě velké plány, počítalo se s ním třeba pro dokument o Jaromíru Jágrovi. Hokejistův portrét už nenatočí.
Patřil ke slavné generaci české nové vlny, ale vymykal se z ní. Jednak byl benjamínkem, jednak netíhl k umělecké bohémě. Ačkoli se proslavil přepisy děl Bohumila Hrabala, nesdílel spisovatelovu náklonnost k družným pivním sešlostem. „Trpím tady,“svěřil se, když v jedné z hospod točil autorovu poctu.
Přesto dokázal vystihnout hrabalovskou poetiku jako nikdo jiný. Režii
na pražské FAMU absolvoval v roce 1962, tři roky poté se podílel na povídkovém filmu podle spisovatelových předloh Perličky na dně a v roce 1966 zfilmoval jeho Ostře sledované vlaky, oceněné Oscarem za nejlepší cizojazyčný film.
„Prostě cirkus,“popisoval s odstupem oscarový ceremoniál. Přestože si cen vážil, rozhodujícím znakem úspěchu byl pro Menzela vždycky divák. „Film je moc drahá věc, než abych si dovolil utrácet peníze s tím, že na publiku mi nezáleží,“opakoval, kdykoli přišla řeč na kolegy pěstující umění pro umění.
Díky tomu, že našel ideální podobu lidovosti bez podbízivosti, staly se právě jeho komedie součástí zlatého fondu národní kinematografie. A nejen ty hrabalovské jako Postřižiny, Slavnosti sněženek či trezoroví Skřivánci na niti, kteří o své opožděné premiéře v roce 1990 získali v Berlíně Zlatého medvěda.
Menzel s úsměvně poetickou nostalgií převyprávěl texty Vladislava
Vančury v Rozmarném létě či Konci starých časů, autora s blízkým viděním světa našel také ve Zdeňkovi Svěrákovi, s nímž přivedl na svět snímky Na samotě u lesa či Vesničko má středisková.
Patřil ovšem k pokolení, pro něž byl samozřejmostí barrandovský systém s řemeslně zdatnými scenáristy a dramaturgy, proto počátkem 90. let musel hledat nový způsob práce. Se snímky Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina či Jak jsem obsluhoval anglického krále už takový věhlas nezískal a jeho poslední film Donšajni takřka prošuměl.
Nicméně Menzel si našel jiné záchytné body. Jednak založil rodinu, jednak se věnoval divadlu, a to zejména v zahraničí, od Maďarska po
Chorvatsko. Angažoval se také ve sporu o způsob digitalizace starších děl.
A navíc hrál. Od studentského filmu své kolegyně Věry Chytilové přes tituly Kdyby tisíc klarinetů, Hra o jablko či Medvídek až po koprodukční příběh Tlumočník, který se do kin teprve chystá a kde je Menzelovým partnerem nositel Evropské filmové ceny Peter Simonischek.
Jednu z posledních rolí vytvořil v loňském Vlkovi z Královských Vinohrad, kde představuje sám sebe: zábavně, ač ne právě lichotivě. „Udělal jsem to pro něj rád,“řekl pak na adresu režiséra snímku Jana Němce, který zemřel ještě před premiérou. Ve stejném věku jako nyní jeho souputník Menzel.