Lékařům chybí kongresy

Rušení mezinárodních odborných setkání má podle anesteziologa Karla Cvachovce řadu dopadů

Když koronavirus na jaře paralyzoval svět, zastavil se i cestovní ruch. Jeho významnou součástí jsou odborné kongresy, na které se sjíždějí lékařské kapacity z celého světa. Jeden velmi prestižní, na nějž mělo dorazit přes šest set řečníků z devadesáti zemí světa, měl proběhnout začátkem září v Praze. Co přinese roční odklad této „olympiády“v oboru anesteziologie a jaké jsou širší dopady rušení lékařských kongresů, přibližuje profesor Karel Cvachovec.

Získat Světový anesteziologický kongres do Prahy nebylo snadné. Vedlejší efekt koronavirové pandemie je ale i ten, že se vlastně zastavila část vzdělávání lékařů. Je to tak?

Paralela s olympiádou je na místě, protože zmíněný světový kongres se koná jednou za čtyři roky. Do Evropy se vrátil po šestnácti letech, předtím byl v Hongkongu či v Buenos Aires. V Evropě byl naposledy v roce 2004 v Paříži. Je to akce, která je z pohledu anesteziologie a intenzivní medicíny naprosto fenomenální. To, že jsme kongres získali a uspěli v takové konkurenci jako Spojené státy či Velká Británie, bylo obrovské vítězství. V žádné bývalé východní zemi tento kongres ještě nebyl.

Co posunutí tak velkého kongresu v praxi znamená?

Velké problémy. Organizace je běžně taková, že je jí pověřena příslušná odborná společnost, které jsem byl v té době předseda (České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP – pozn. red.). Ta si pak vybere místního organizátora, my jsme zvolili českou společnost Garant International, která nám pomohla s prezentací, jak naši nabídku vůbec formulovat. Pochopitelně jsme na kongresu začali pracovat mnohem dřív, už v roce 2011. A i ta vybraná společnost musela vyčlenit lidi, zaplatit je... Je to zkrátka neštěstí. Když se vám termín o rok prodlouží a ztratíte šanci na návratnost, dostáváte se do velkých problémů. Pro nás je to katastrofa.

Když mluvíte o financích, všechno se hradí z rozpočtu odborné společnosti?

Ne. Když se přihlásíte se zájmem o takový kongres, musíte si vybrat někoho, kdo to pro vás bude dělat. A ten se musí zavázat, že do kongresu investuje peníze. Případný zisk jde pak zčásti za nimi a zčásti za námi jako odbornou společností. Nicméně i lidé z odborné společnosti, kteří se přípravě kongresu věnují, mají svoje povolání. A když se musíte na něco soustředit o rok déle, váš profesní život trpí. Já už jsem naštěstí v situaci, kdy jsem na konci svojí profesní kariéry.

Částky, o kterých se bavíme, jsou stovky tisíc eur. Posunutí o rok jste vyčíslili na dalších 200 tisíc eur, k tomu další obrovské ztráty za storno poplatky účastníků či náklady na rezervační poplatky za nasmlouvané hotely…

Přesně tak. Když se podíváte na ztrátu, kterou přineslo utlumení kongresového života, tak je to z hlediska hospodářství ztráta, jako když zavřou Škodovku. Oproti standardním návštěvníkům Prahy – já říkám německým a italským středoškolákům – průměrný návštěvník kongresu, který téměř vždy navíc přijede s manželkou, utrácí třikrát až pětkrát víc peněz. Chodí pochopitelně do lepších restaurací, kupuje dárky, jezdí taxíkem… Obecně vzato je málo zemí, kde by lékaři byli špatně placení, i když to má vždycky samozřejmě nějakou relaci k ekonomické úrovni dané země. Lékaři hodně pracují, a když už jedou na kongres, neberou to jen jako věc odbornou, ale i společenskou.

My jsme kongres považovali pro naši odbornou společnost za něco, co můžeme dát členům, protože jsme od počátku vnímali, že naše členy, tedy české anesteziology a intenzivisty, pozveme na ten kongres za registraci, která je stejná jako na národním kongresu.

Kolik platí účastníci takového kongresu? Každý si to asi dovolit nemůže, že?

Částky jsou strukturované podle ekonomické síly země do tří kategorií. Podle Světové banky je musíte kategorizovat. Takže lidé, kteří jsou z chudších zemí – z afrických nebo z některých států jižní a střední Ameriky – platí asi 60 procent plné částky. Plná cena se blíží tisíci eur za čtyři dny, což je hodně peněz. Češi za totéž budou platit 2 400 korun.

Každý lékař si to hradí ze svého?

U našich hostů je běžné, že si účast platí ze svých peněz. Jsou ale různé možnosti. V řadě zemí je to i s podporou farmaceutických firem, výrobců zdravotní techniky a podobně. Ale v posledních dvou desetiletích zde došlo k velkému útlumu, protože snaha vyloučit jakýkoli potenciál korupce je nesmírně silná.

Kongresy se rušily už na jaře, když se kvůli karanténě v podstatě zastavil chod ekonomiky. Vláda nabízí různé kompenzace, je nějaká šance na kompenzaci i pro vás?

Kongresový byznys je trochu přehlížený, přestože jsem naznačoval, že má významný ekonomický potenciál. Zatím není žádná kompenzace na obzoru. Pevně doufám, že se něco objeví, ale každý chce peníze. O2 Univerzum, kde je jedinečné prostředí přesně pro takové akce, s námi drží solidaritu a rezervovali nám prakticky ten samý termín od 1. až do 5. září o rok později a neplatili jsme žádné penále.

Podařilo se vám udržet vysokou odbornou úroveň řečníků i pro příští rok?

Řečníci jsou angažovaní leckde a kalendář mají dopředu velmi zaplněný. Struktura odborného programu přitom zahrnovala už nasmlouvaných 600 řečníků a asi 120 vedoucích jednotlivých sekcí a vy jim řeknete ne, děkujeme, uděláme to až za rok. Ale většinou jsou solidární a chápou, že to je malér, takže počítají s tím, že za rok přijedou, ale budou si muset přepracovat svoje sdělení, protože poznání se mění. Navíc před rokem jsme o covidu nevěděli, teď to bude téma, které na konferenci musí zaznít. V programu pro to budeme muset udělat místo, ale když už je skoro hotový, neuděláte to jinak, než že řeknete někomu: Nezlob se, ale my už o tvoji přednášku nemáme zájem. To je strašně trapné a nepříjemné.

Co pro odbornost lékařů znamená, když vzdělávání na nějakou dobu zmizí?

Není třeba se obávat, že by kvalita péče utrpěla. Ale cyklus hledání nových poznatků v oboru je utlumen, protože lidé nemají možnost se potkat. Ano, dělají se webináře, jenže problém je, že lidské bytosti jsou nastavené na jiný způsob vnímání.

Ale webináře se v době karantény docela rozjely, pořádala se jich spousta. Možná to je aspoň zčásti řešení tohoto deficitu, i když to asi těžko nahradí osobní kontakt.

Správně jste to řekla. Nic nenahradí lidský kontakt, protože účast na kongresu má rozměr jak odborný, tak sociální. Když se můžete s vrstevníky potkat, můžete se zeptat, vést neformální hovor, při němž se dozvíte spoustu věcí. Kdežto webová komunikace, přestože se to zlepšilo, je ochuzená. Nevidíte, jak třeba lidé v sále reagují. Přitom náklady na webově provozované kongresy jsou větší než na ty klasické. Musíte zaplatit lidi, kteří to obsluhují…

Jak to vlastně na takovém velkém světovém kongresu probíhá? Co vše za poznatky si může lékař odnést?

To nejjednodušší je klasické představení nějakého tématu na 15 až 20 minut ex katedra, následně několik dotazů. Podle toho, jak je dotyčný proslulý či téma zajímavé, je v sálech od čtyř set do čtyř a půl tisíce lidí. Pak jsou velmi úzce zaměřené workshopy, kde je i nějaké vybavení, simulační medicína a lidé si skutečně něco nacvičují. Další formát jsou PPLD, to znamená, že dáte dohromady kolem stolu řekněme pět odborníků, jedno téma a každý k němu řekne, jak by on ten problém řešil nebo jak to vidí. A kolem je třeba sto lidí, kteří hovoru naslouchají. Poslední formát, a ten je nejpopulárnější, jsou vědecké postery, které se dnes promítají na velké obrazovky. Účastníci podle fahrplanu vědí, že určité téma bude v nějakou dobu u elektronického stánku, takže tam přijdou a mohou si povídat s autorem. Mají to velmi rádi především mladí lidé, protože se teprve otrkávají před větším publikem.

Na kterou z přednášek jste se chtěl podívat vy osobně?

Anesteziologie a intenzivní medicína je obrovský obor. Já jsem se celý život pohyboval v oblasti medicíny, která je spojena s kardiovaskulárním ústrojím, ať to byla kardiochirurgie, nebo dětská kardiologie. To jsou mně blízká témata, to by mě zajímalo. Ale to, co je na takovém kongresu, při tomto odborném zaměření nesmírně důležité, že si můžete říct, tak tohle mám celý život a vím o tom hodně, já se půjdu podívat na něco, co nedělám. Třeba já jsem se nikdy do hloubky nezabýval anestezií a analgezií v porodnictví, tak bych se šel podívat a nepochybně bych se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. A co je důležité, že to musí být i geopoliticky vyvážené. Takový kongres nemůže být podnik, kde přednášejí jen lidé z amerických nebo německých univerzitních nemocnic, když to zjednoduším. Upřímně řečeno: to, co říkají pro skupinu lidí ze zemí z úplně jinou kulturou, ekonomickou úrovní a dostupností zdravotnictví, nemusí být vůbec zajímavé. To je jedno z kouzel takového kongresu. Nikdy tam nemůžete vidět všechno, jen ta přednášková část probíhá paralelně ve dvanácti sekcích, a to pomíjím postery či PPLD a workshopy.

Lze vůbec úspěšně projít kariérou lékaře bez dalšího vzdělávání a účastí na kongresech?

Myslím si, že podoby vzdělávání mohou být různé, nechtěl bych tvrdit, že je nutná účast na takto velkém kongresu, ale odborná setkání jsou naprosto nezbytná právě proto, že se tam můžete zeptat, je vám nabídnut doslova „švédský stůl“možností, ze kterých si můžete vybrat, a ještě se potkáte s lidmi, kteří tu odbornou úroveň vytvářejí.

Průměrný návštěvník kongresu utratí oproti standardním návštěvníkům Prahy třikrát až pětkrát víc.