Ukáznění Němci, lehkomyslní Češi
Reportáž: proč se covid-19 v Německu šíří několikanásobně pomaleji než u nás
Mnichov, největší město Bavorska, se během koronavirové krize změnil podobně jako Praha. Jindy rušné ulice teď brázdí jen pár menších turistických skupin. A zvláštní atmosféra je cítit i v místních populárních pivních zahrádkách.
Vstupujeme do jedné z vyhlášených pivnic na Viktualienmarkt. I když je večer, lavice jsou poloprázdné. Číšník nás vítá s přívětivým úsměvem a uvádí nás na místo. Rouška v našem případě je samozřejmost, obsluha má na tváři štít z plexiskla. I tak je vidět, že si číšník udržuje preventivní odstup.
V Německu přibývá nakažených několikanásobně pomaleji než v Česku. Proč tomu tak je, může ukázat podrobné porovnání hygienických opatření v obou zemích. A také toho, jak poctivě je lidé dodržují.
Na stole v „naší“mnichovské pivnici spolu s jídelními lístky přistává ještě jedno lejstro. Formulář, kde je nutné vyplnit několik osobních údajů včetně jména a telefonního čísla. Pokud by se v restauraci objevil nakažený, ozve se hostům místní hygiena. Že jde o venkovní posezení, nehraje žádnou roli, pravidla jsou pravidla.
Pro českého turistu zvláštní zážitek. Tuplák vychlazeného pšeničného piva osvěží, místní specialita currywurst chutná stejně jako vždycky, atmosféra pro nepřipraveného návštěvníka je však rozpačitá. S opatřeními mu najednou připadá, že koronavirus je mnohem blíž, než si ještě pár set kilometrů zpátky na českých hranicích myslel.
Praha působí jako jiný vesmír. V klubech a barech sice visí cedule doporučující dodržování rozestupů, ale přes davy lidí nejsou mnohdy ani vidět. V nočních podnicích nemá roušku nikdo – ve většině případů ani obsluha. Lidé se tísní před barovými pulty, ve frontách na toalety a na tanečním parketu. Na doporučená opatření nikdo nedbá a z atmosféry v podnicích to skoro až vypadá, že koronavirus je pryč.
Česko na šikmé ploše
Realita je však jiná a ukazují to i čísla. Zatímco v Německu je podle Institutu Roberta Kocha situace v posledním týdnu lepší, Česko zažívá zcela jiný vývoj.
Zatímco Česko mělo k neděli 47 nových případů na milion obyvatel, v Německu je to necelých 12. Nižší čísla ale naši západní sousedé nemají díky tomu, že by méně testovali. Právě naopak. Německé laboratoře jsou schopné za jeden den otestovat 14 780 vzorků na 100 tisíc obyvatel, české jich zvládnou 9 022.
České laboratoře se dlouhodobě pohybují v podobných číslech. Jejich
kapacita se výrazně nemění. Němci a Rakušané kapacity zvyšují, klidně o tisíce denně. Podle tamních úřadů i kvůli lidem, kteří testy potřebují kvůli cestování.
Pro představu: německé laboratoře v minulém týdnu zvládly za jediný den zpracovat přes 150 tisíc vzorků. Reálná kapacita byla ještě vyšší – 202 tisíce testů za jediný den.
Bavorsko je specifické a i v rámci Německa patří bavorská pravidla k těm přísnějším. Severnější Sasko staví svoji politiku proti šíření nemoci spíše na doporučeních. Velký rozdíl ale ve finále turista nepozná.
„Promiňte, tady musíte mít roušku,“říká servírka v restauraci náležící k saské pevnosti Königstein. Během prohlídky obří stavby roušku mít nemusí, ale je doporučená. Venku ji Němci nemají, uvnitř všude. A úplně všichni. „Není to nařízení, ale my i doporučení bereme jako nařízení,“dodává s úsměvem servírka, zatímco čepuje místní Haus Bier.
Nikoho ve frontě ani nenapadne, že by neměl roušku, a to v ní vzhledem k blízkým hranicím stojí hned několik Čechů. I ti dodržují rozestupy. Roušku musíte mít i v otevřeném vláčku, který vás pár minut veze nahoru do kopce pod pevnost. „Pokud ji nemáte, tak bohužel,“říká výpravčí, když prodává lístky. Všichni to respektují, nikdo se nerozčiluje.
Rouška na benzince v Rakousku
Ve srovnání s Německem je sousední Rakousko o poznání méně přísné. Třeba v rakouských hospodách rouška povinná není a ani místní ji příliš nenosí. Zato se bez roušky neobejde člověk v hromadných dopravních prostředcích nebo třeba v supermarketech a na benzinových pumpách. Bez roušky si v Rakousku nezajdete ani ke kadeřníkovi. U našich jižních sousedů tak dlouhodobě platí pravidla, ke kterým se teď Česko postupně a opatrně vrací. Čísla mají o něco horší než Němci, ale výrazně lepší než Česko. V neděli jim přibylo 20 nakažených na jeden milion obyvatel. Místy jsou Rakušané sami od sebe přísnější, než je nutné. Stalo se nám to třeba v hotelu. Přestože byla recepce kompletně ohrazená umělohmotnou bariérou a recepční měl nasazenou ústenku, slušně nás požádal, abychom si ji při komunikaci s ním také nasadili.
Zavřené berlínské kluby
Obecně jsou však pravidla v Německu a v Rakousku přísnější. Německé spolkové země se v minulém týdnu dohodly na zavedení pokuty. Pokud někdo nastoupí například do autobusu bez roušky, hrozí mu peněžitý trest minimálně padesát eur.
Jedním z větších zdrojů nákazy v Česku jsou bary a kluby. Kvůli dnes již proslulému klubu Techtle Mechtle byly v ohrožení stovky lidí. To se vám v Německu nestane. V Berlíně, tedy ve městě vyhledávaném mezi milovníky večírků, jsou hudební kluby stále zavřené. Nikdo zatím neví, na jak dlouho. „Zahrádky venku mohou mít otevřeno, ale smíte sedět jen hodně odděleně. Někde nesmíte vůbec stát,“popisuje Petr Ernst, který v německém hlavním městě třetím rokem žije. Právě pravidlo, kdy lidé nesmějí v barech a restauracích jen tak postávat, dodržuje většina německých podniků.
Proč na Němce a Rakušany platí pouhá doporučení a Češi se mnohdy chovají, jako kdyby koronavirus neexistoval, nejde jednoznačně říct. Podle Čechů, kteří v obou zemích žijí, je za tím celkově jiná mentalita.
„Dodržují se tu pravidla, ne jen kvůli koronaviru, ale obecně. Moc se vám nestane, že by někdo parkoval v zákazu nebo předbíhal ve frontě,“myslí si Klára Kalhousová, která se kvůli práci vydala před lety do Hamburku.
Se stejnou zodpovědností nyní podle ní Němci přistoupili i k boji proti koronaviru. V obou zemích navíc fungují trasovací aplikace. Stažené je mají miliony lidí.
S přispěním Jakuba Kvasničky
Kluby, kde je zahrádka nebo sezení venku, mohou mít otevřeno, ale smíte sedět jen hodně odděleně. Někde nesmíte stát