Tlak na pohlcení menšin v Číně narůstá
Politika tavicího kotle: po Tibeťanech a Ujgurech přicházejí na řadu Mongolové
Čínský „doživotní“prezident Si Ťin-pching před časem přirovnal národnosti žijící v Číně ke granátovému jablku, jehož jednotlivá semínka drží pevně u sebe.
Jak poetické! Není to však žádná náhodná metafora. Cíl současné čínské národnostní politiky je zjevný – ona semínka co nejrychleji rozpustit v dužině většinových Chanů a vybudovat na celém území jednotný „národ“, který by se na emočním základě identifikoval se státem. Peking se domnívá, že se tímto způsobem jednou provždy vypořádá se separatismem u nečínských národů.
Vedle represe, plíživé či neobyčejně drsné (zvláště Tibeťané nebo Ujguři by mohli vyprávět), má k tomuto cíli postupné asimilace vést i politika potlačování etnických jazyků a preference čínštiny. Nejlépe už od mateřské školky. Své o tzv. „bilingvním vzdělávání“(které se mnohde zázračně rychle mění v dominanci výuky v čínštině) vědí právě v Tibetu nebo v ujgurském Sin-ťiangu, ale i jinde.
Teď to vypadá, že přišla řada i na Mongoly žijící ve Vnitřním Mongolsku, tedy na obrovském pásu travnatých stepí a prašných pouští na severu současné Číny. Ti jsou sice už dlouhá desetiletí vystaveni mohutnému tlaku čínských přistěhovalců, jichž už v oblasti žije podstatně víc než původních obyvatel, teď ale dále přituhuje.
Ve Vnitřním Mongolsku vyvolaly snahy úřadů v rámci nové jazykové politiky omezovat ve školní výuce mongolštinu nebývalé protesty. Rodiče odmítají posílat děti do školy, na řadě míst proti demonstrantům zasahovala policie. V takzvané autonomní oblasti je tak začátek nového školního roku pořádně horký.
Všichni žáci od útlého věku mají nyní absolvovat výuku některých předmětů v mandarínštině (standardní čínština). Dosud se vyučovaly v mongolštině, která vedle čínštiny nadále zůstává v oblasti úředním jazykem. Podobnou školskou politiku už vláda delší dobu prosazuje mezi dalšími menšinami, zejména v Tibetu a Sin-ťiangu. Mongolové, kteří dnes ve Vnitřním Mongolsku tvoří necelých osmnáct procent populace, hovoří o „genocidě mongolské kultury“.
„Prakticky všichni Mongolové s tímto vzdělávacím programem nesouhlasí,“citovala agentura AFP Chena, jednoho z obyvatel oblasti. „Hrozí, že náš jazyk vymizí,“dodal jiný.
„Za posledních sedmdesát let zažilo mongolské obyvatelstvo značný politický útlak, ekonomické vykořisťování, kampaně kulturní asimilace a ničení životního prostředí. Po těchto letech drsné politiky čínské vlády je mongolština posledním zbývajícím symbolem těchto lidí,“řekl britskému listu The Guardian Enghebatu Togochog, ředitel Jihomongolského informačního střediska (aktivisté často hovoří o Vnitřním Mongolsku jako o Jižním Mongolsku), které sídlí v USA.
Oficiálním důvodem změny je podle úřadů snaha zajistit vysokou úroveň učebních osnov a větší konkurenceschopnost Mongolů na čínském pracovním trhu. Neoficiálně se mluví o silném tlaku vůdce Si Ťin-pchinga na co nejrychlejší vytváření společné identity.
Ještě na počátku 80. let, kdy došlo k přechodnému uvolnění národnostní politiky, byl v Číně oficiálně prosazován respekt ke svébytnosti menšinových národů a jejich jazykům. Následně s tím, jak se bouřili zejména Tibeťané, vedení postupně přitvrzovalo.
Jak zasypat propast mezi národy
V posledních letech pod vedením Si Ťin-pchinga však převládla tvrdá asimilační linie, rozdmýchávající chanský nacionalismus, která zároveň omezuje menšinové jazyky a také domácí náboženství menšinových národů. Hovoří se o přístupu „tavicího kotle“. Nejmarkantnější je to nyní v ujgurském Sin-ťiangu, kde jsou podle prosakujících zpráv až dva miliony tamních obyvatel násilně drženy v „převýchovných“táborech. Podle nyní převládajícího chápání kulturní svébytnost vytváří propast mezi národnostmi a brání mladým lidem ztotožnit se s čínskou kulturou. Všemi prostředky je proto třeba i mezi menšinami posílit čínské vlastenectví a loajalitu vůči komunistické straně.
Bojkoty a petice, jež se nyní šíří Vnitřním Mongolskem, nejsou pro jeho obyvatele ničím všedním. Naopak. Mongolové byli dosud považování za „modelovou menšinu“, která se – až na výjimky – nebouřila.
„Vnitřní Mongolsko není proti čínské vládě, je to relativně stabilní místo,“citoval server CNN Mongola Talu, který v regionu vyrostl a nyní žije v zámoří. „Teď jsme však byli zatlačeni na okraj propasti,“dodal.