Vzpomínky na Jiřího Menzela
Jitka Němcová režisérka
Poprvé jsme se potkali, když mi bylo asi tak devatenáct let. Měli jsme mít rande, ale připadal mi trochu starý a ani jsem pořádně nevěděla, kdo to je, tak jsem na to rande nešla. Ironie osudu. Za tři roky jsem se na FAMU seznámila s režisérem Otakarem Vávrou a pak jsem moc dobře věděla, kdo je Jiří Menzel. Ti dva se měli velmi rádi. S Vávrou jsem prožila čtyřicet let a viděla jsem, když se ti dva potkali, jakou lásku měli v očích. Když se při předávání Oscara za film Ostře sledované vlaky tak divili, že je to jeho první film a tak profesionálně odvedený, vysvětlil jim, že je to zásluhou profesora Otakara Vávry. Řekl: Byl to můj učitel a myslím, že to bylo pro mě velké štěstí. A nejen pro mě, ale pro český film. Já jsem s Jiřím Menzelem natočila Setkání v Praze s vraždou. S jeho odchodem český film zase ztratil jednoho umělce, který měl úctu k řemeslu, mravnost, věcnost a vědomí souvislostí. Filmaře, který přinesl českému filmu světovou slávu.
Karel Heřmánek ředitel Divadla Bez zábradlí
Na Jirku máme v divadle všichni krásné vzpomínky, protože u nás režíroval čtyři velice úspěšné komedie. Hrají se dodnes a myslím, že ještě dlouho budou. Je to smutné, ale na druhé straně si myslím, že to pro něj bylo i určité osvobození, asi si vytrpěl své. Vzpomínám na něj opravdu s láskou, moc pro nás znamenal.
Aleš Březina
hudební skladatel
Jiří Menzel byl báječný a inspirativní člověk. Dokázal ze svých spolupracovníků dostat úplné maximum bez toho, že by jim přesně říkal, co mají dělat a jak to mají dělat. Když si někoho vybral, dal mu naprostou důvěru a k případným připomínkám přistupoval s velikou laskavostí. Myslím, že právě proto s ním všichni tak rádi spolupracovali. Bude nám chybět.
Ondřej Kepka režisér
Když jsem před časem chtěl vyjmenovat jednomu cizinci nejlepší české filmy, bylo mezi nimi hned několik od pana Menzela. Byl naše brána do světové kinematografie, tvůrce, který krásně spojil hereckou a režisérskou práci. Jsem hrdý na to, že nás učil na pražské FAMU, že jsem od něj dostat 6 bodů z 10 za filmovou povídku – a to bylo od něj hodně! Ve výsledcích práce poetický, při práci někdy velmi pragmatický. Nikdy nezapomenu na jeho první větu na úvodním soustředění studentů v Poněšicích: „Na jedné straně je velké filmové umění, kterému často divák nerozumí, na druhé straně je divácká komerce, která často uráží skutečné umění. Já chtěl být vždycky někde mezi.“(volně parafrázováno...) Odešel velký kus české filmové poezie.
Zdeněk Svěrák scenárista
Pro nás s Láďou Smoljakem to byla veliká čest pracovat s oscarovým režisérem. Na prvním filmu, co jsme pro něj napsali, to bylo Na samotě u lesa, jsme si dávali hodně záležet. Při té spolupráci jsme si uvědomili, jak mu záleží na obsazení. Tenkrát byl v nemilosti Jan Tříska a Jirka byl paličák, zdržoval to natáčení, dokud mu Třísku nedovolili. Řekl, že jiného představitele nevidí, a tím vymohl, že se Jan Tříska mohl vrátit na plátno.