Řecko se opevňuje proti migrantům od Erdogana
Spor graduje. Ankara vyhlašuje nárok na oblasti, které náležejí Řecku
ATÉNY, ANKARA Ten manévr se už jednou osvědčil. Zkraje letošního roku navezl turecký autoritářský prezident Recep Tayyip Erdogan k řeckým hranicím autobusy s početnými skupinami imigrantů, když považoval za vhodné pohrozit Evropě.
V březnu si chtěl vynutit evropskou podporu pro svou asertivní politiku v sousední Sýrii. Teď jde však o víc.
A scénář se může opakovat. Ve východním Středomoří doutná sud prachu. Erdogan vyhlašuje turecké nároky na oblasti, které mezinárodní společenství odjakživa považuje za řecké. Turecký prezident mluví o pokračování tureckého pobřežního šelfu a právu své země na mořské dno, kde se skrývají cenná naleziště zemního plynu.
V tamních vodách hrozí mezi Řeckem a Tureckem, formálně mezi dvěma spojenci v NATO, největší konflikt za celé dekády. Stačí malá jiskra.
Turci chřestí zbraněmi, uplynulé dny předváděli své loďstvo na námořním cvičení poblíž rozděleného Kypru. Manévry s příznačným názvem Středomořská bouře měly naznačit, že Ankara nemíní ustupovat. A Řekové mají obavy, že imigrační karta se objeví znovu, jako doplněk k vojenské hrozbě.
Uprchlíci představují pro Ankaru užitečný prostředek k nátlaku na celou Unii. Atény proto podle německého listu Die Welt posilují svou armádu, včetně tanků. Zejména na řece Evros na společné hranici. „Turecko téměř denně rozpoutává nový spor, hrozí válkou a vydává provokativní prohlášení,“vysvětlil mluvčí řecké vlády Stelios Petsas plány na razantní posílení kapacity řeckých sil.
Zbytek Evropy zpozorněl. Konflikt s Tureckem je to poslední, co by evropská sedmadvacítka, sužovaná návratem koronavirové krize a následným propadem všech ekonomik, potřebovala.
Jenže agresivní turecké počínání není možné jen tak přehlížet. Ambiciózní prezident Erdogan podle všeho oživuje své dávné plány na vůdčí postavení své země v muslimském světě. Z kritických slov od evropských diplomatů si zatím zjevně mnoho nedělá. „Turecko má dost sil k tomu, aby roztrhalo nemorální mapy a dokumenty, které mu byly vnuceny,“prohlásil sebevědomě Erdogan.
Napětí na mezinárodním poli je pro něj výhodné, odvádí pozornost od problémů s chřadnoucí domácí ekonomikou a vlastní klesající popularitou.
Pro Řeky je komplikovaný vztah s Tureckem dědictvím dávné historie po první světové válce, která je vyhnala z Malé Asie, ale přiřkla jim ostrovy, které se těsně přimykají k tureckým břehům.
Geografická dosažitelnost hranic Řecka – vnější hranice EU – je přitažlivá i pro běžence, kteří proto volili před pěti lety tzv. balkánskou trasu k dosažení vysněného Německa. Následná dohoda kancléřky Angely Merkelové s Turky sice ztlumila migrační proud, současně ale dodala Turecku velkou váhu. Pohrůžku opětovného uvolnění migrační vlny Ankara neváhá využívat.
Osud uprchlíků se tento týden připomněl i rozsáhlým požárem v táboře Moria na ostrově Lesbos, který podle všeho zažehli samotní imigranti. Přeplněný tábor Řekům připomněl, že není v možnostech země se o tisíce uprchlíků důstojně postarat. A také fakt, že ze vzdáleného Bruselu pomoc nepřichází a Turecko může kdykoli uvolnit stavidla nové migrační vlně.
Nebezpečné vody
Výbušnost řecko-tureckého sporu je patrná už z letmého pohledu na mapu. Turecký zájem se soustředí na rozsáhlou středomořskou oblast, která leží jižně od jeho pobřeží. Ale pouhé dva kilometry od tureckých břehů už leží řecký ostrov Kastellorizo. Viděno tureckou logikou leží řecký ostrov uprostřed „tureckého moře“. Proto Řekové teď vyzbrojují svou armádu, která už je ve stavu pohotovosti. Navýšit svou bojovou sílu chtějí nákupem francouzských stíhaček Rafale a nejméně jedné francouzské válečné lodě.
A Turci nezůstávají pozadu. Podle webu Foreign Policy se chystá Ankara objednat z Ruska další protiraketové systémy S-400.
V minulosti stály obě země na okraji konfliktu už několikrát. Tentokrát to ale vypadá vážně. Vzhledem k členství Řecka a Kypru v EU rezonuje celá věc výrazně v evropské politice. Bruselští politici jsou nervózní z toho, že středomořská krize může blokovat celý rozhodovací proces unijní sedmadvacítky. V posledních dnech se to týká třeba evropských sankcí pro čtyři desítky lidí, kteří jsou spojeni s režimem prezidenta Lukašenka. Jenže Kypr podporovaný Řeckem chce plán schválit až poté, kdy budou na stole také sankce proti Turecku. A ty nejde podle Bruselu očekávat dříve než na summitu Evropské rady 21. září.