Skvělá volba, kamaráde!
Pět krásných let strávil v Leverkusenu. Obránce Michal Kadlec rád poradí Patriku Schickovi
Jsou to vlastně celkem podobné příběhy. Michal Kadlec měl čtyřiadvacet, když ze Sparty natrvalo přestupoval do Leverkusenu. Na východním pobřeží Rýna pak vydržel pět let.
Sparťanský odchovanec Patrik Schick má čtyřiadvacet teď a v Leverkusenu právě podepsal smlouvu na pět let.
„Myslím, že to Šiky trefil bezvadně. Rodinný klub, menší město, fanoušci nešílí, když se dvakrát po sobě nepodaří vyhrát,“hlásí fotbalový matador.
A teď trochu odlišností. Zatímco za obránce Kadlece zaplatil německý klub 70 milionů korun, útočník Schick stál o nulu a dalších pár milionů víc.
Zatímco talent Schick bude brzy tátou, Kadlec si na syna počkal do pětatřiceti. „Já nikdy nikam nespěchal,“vypráví spokojeně, zatímco mu doma v Uherském Hradišti křičí za zády desetiměsíční Majkl. Tak mu říkají, jmenuje se Michael. „Jako Jackson nebo Schumacher. Třeba bude taky jednou slavný. Náš a milovaný už je teď.“
Zatímco vy jste ve Slovácku nejspíš rozehrál poslední sezonu kariéry, co má před sebou Patrik Schick?
Doufám, že pět skvělých roků v Leverkusenu. Kdo ví, třeba to bude zrovna on, kdo prolomí prokletí Bayeru, který nikdy nevyhrál bundesligu. Od roku 1997 skončil pětkrát druhý, s Realem Madrid prohrál finále Ligy mistrů 2002.
Za vás se prohrálo finále Německého poháru. Květen 2009.
Moje první sezona, ještě na hostování. Po třinácti kolech jsme byli první, ale na konci až devátí. Jaro jsme totiž museli odehrát na azylovém stadionu u sousedů v Düsseldorfu, protože se předělávala naše BayArena. Body nám protékaly mezi prsty.
Pohárové finále proti Brémám měla být záplata?
Absolutní. Ve čtvrtfinále jsme slavně porazili Bayern, pak Mohuč v prodloužení, jenže ve finále nás potopil Özilův gól a trenér Labbadia musel skončit.
Jeho nástupce Heynckes pak přesvědčil slavného záložníka Michaela Ballacka, aby se vrátil z Chelsea. A zase nic.
Čekání pokračuje, přitom celé Německo ví, že Leverkusen je tradiční, stabilní a rodinný klub s perfektním zázemím. Od roku 1996 – až na tři výjimky – nebyl horší než sedmý. Spíš většinou lepší, ačkoli město nemá ani 200 tisíc obyvatel.
Ovšem za zády má farmaceutickou fabriku Bayer.
To je ohromná devíza, ale upřímně, za mě se příliš neutrácelo. Ballack se vrátil zadarmo, koupili za jedenáct milionů eur Vidala z Chile, Toni Kroos byl na hostování z Bayernu Mnichov, Schürrle za šest milionů eur z Mohuče.
Za Patrika Schicka platí Leverkusen více než 700 milionů korun. V klubových dějinách byl dražší jen záložník Demirbay.
Asi pochopili, že pokud nebudou dostatečně investovat, úspěch se nedostaví. Trend je takový všude na světě. Důležité je hrát poháry, nejlépe Ligu mistrů. Když nezaplatíš, konkurence ti hráče přetáhne.
Naposledy skončil Leverkusen pátý, bude hrát Evropskou ligu.
Může být lepší.
I bez elitních útočníků Havertze a Vollanda, kteří přestoupili do Chelsea a Monaka?
Třeba se rodí nová éra. Bayer teď vydělal ohromné sumy a tipoval bych, že Patrik nebude jediný nákup, který se v přestupním okně uděje. Myslím, že nějaký granát ještě vybuchne.
To jste viděl v očích vrchních manažerů Völlera a Rolfese, když v úterý navečer představovali útočníka se čtrnáctkou?
Já hlavně viděl místa a lidi, které důvěrně znám. Nic se nezměnilo, trochu mě přepadla nostalgie. Když Šiky na dopoledním videu kráčel na lékařskou prohlídku, úplně jsem si vybavil, jak to tam vypadalo. Tady zahneš doprava, pak recepce. Vzal jsem telefon a napsal fyzioterapeutovi Svenu Elsingerovi: Dáš mi na Šikyho pozor, prosím? Za chvíli píplo: Jestli bude jako ty, nemusíš se bát.
Slyšel jsem, že jste během jednání radil oběma stranám.
Šiky je kamarád. I když je mezi námi jedenáctiletý věkový rozdíl, občas spolu po večerech hráváme střílečky na playstationu. V létě mě pozval na rozlučku se svobodou. A Leverkusen? Vůbec se nemusíte ptát, to je moje srdeční záležitost.
Chápu správně, že jste obchod doporučil?
Copak jsem mohl říct ne? Všechno do sebe zapadá. Patrik na hostování v Lipsku přesvědčil, že mu bundesliga svědčí. Je dobře, že v Německu zůstal.
To jste mu řekl?
Měl víc nabídek a chtěl slyšet můj názor: Záleží na tobě, kamaráde, s Leverkusenem chybu neuděláš. Není to sice Bayern Mnichov, ale v Německu je top.
Pravda, legendární útočník Rudi Völler se v pozici generálního ředitele snaží.
Za Völlera mluví čísla. Je výrazně v plusu.
Spíš bych chtěl slyšet, jaký je šéf? Pamatuju si ho jako spolehlivého kanonýra, kterému Holanďan Rijkaard na mistrovství světa 1990 plivl do vlasů.
Je emotivní, bouřlivý, citlivý. Někdy vybuchne. Nedělá rozdíly mezi juniorem a veteránem, záleží mu na blahu Leverkusenu. I proto do svého týmu přizval přemýšlivého Simona Rolfese, který za mých časů dělal kapitána. Jestli bych měl tehdy odhadnout, kdo se z mančaftu po kariéře přestěhuje mezi manažery, tak řeknu jedině Simona. Defenzivní záložník. Emoce schovával, byl klidný, ale rázný. Co řekl, platilo. V Aachenu, hodinku od Leverkusenu, si postavil dům, a když dostal manažerskou nabídku, neváhal. Myslím, že mu časem Völler svoje kompetence předá.
„Záleží na tobě, kamaráde, s Leverkusenem chybu neuděláš. Není to sice Bayern Mnichov, ale v Německu je top.“
Co Stefan Kiessling, bývalý obávaný útočník?
V útoku lítal jako ďábel, teď dělá Völlerovi pomocníka. Super nápad, který jen dokládá, na jakých základech Leverkusen pracuje. Rudi Völler má vizi.
Ale třeba elitního kondičního trenéra Holgera Broicha mu přetáhl Bayern Mnichov.
Přeplatil. Když Bayern vyhrál Ligu mistrů, poslal jsem Holgerovi upřímnou gratulaci. Odepsal: To byla nabídka, která se neodmítá. Je to super borec, který se v Leverkusenu postaral nejen o fantastickou regenerační linku.
Proč? Leverkusen mi připadá jako ideální krok. Žádný blázinec jako v Římě, kde Šiky hrával dřív. Tlak od veřejnosti nesrovnatelně nižší. Německá liga mu vyhovuje. Jméno už má. Do Prahy necelých sedm hodin autem, v dnešní šílené době cesta přes jediné hranice.
Preferuje podobně útočný a náročný styl jako Nagelsmann v Lipsku. Mladí, rychlí, hladoví. Nevidím problém. Je pouze na Patrikovi, aby toho využil. V Leverkusenu teď bude hlavní hvězda.
Pojedete se na něj podívat?
S malým Majklem určitě vyrazíme, jen zatím ne tuhle sezonu. Termíny zápasů kolidují a přece na Slovácku neoznámím trenérovi, že nemůžu na zápas do Teplic, protože zrovna musím do Leverkusenu.
Už myslíte na konec?
Čím dál častěji. Energie ubývá rychleji, tělo bolí víc. Zrovna o víkendu, během reprezentační pauzy, jsme byli s rodinkou na Slovensku. Kratičké volno se šiklo. I takové drobnosti mě přesvědčují, že je čas.