Jak koronavirus probouzí u Japonců temné pudy
Cizinci, ale i místní zdravotníci a jejich příbuzní zažívají diskriminaci, s níž se bojuje stejně obtížně jako s covidem. Na vině je strach z nemoci
Padej odtud, korone, šíříš virus, zasyčel postarší Japonec na dvaadvacetiletého Inda, studenta mezinárodní univerzity Ricumeikan, když vycházel z místního supermarketu. Ještě dlouho se pak za ním otáčel a rozčileně rozhazoval rukama.
Ind nebyl první a zdaleka ani poslední cizinec, který musel v Japonsku čelit podobným peprným úšklebkům. Podle průzkumu mezi zhruba 400 cizinci v prefektuře Fukuoka, který provedl vícejazyčný časopis Fukuoka News, přes 20 procent z nich zažilo v souvislosti s koronavirem nějakou formu diskriminace. Nejsou to našinci, tak jsou zkrátka podezřelí!
Lidé ze zahraničí, kteří v zemi dlouhodobě žijí nebo studují, však nejsou jediní, kdo musí čelit všelijakým nadávkám a ústrkům. Stává se to vlastně všem, kteří se nějak dostanou do styku s koronavirem, dokonce také – a možná v první řadě – zdravotníkům a jejich příbuzným.
Jinde lékařům a sestrám tleskají a děkují, v Japonsku je holt někteří lidé ostrakizují a odtahují se od nich, jako by byli prašiví. Ti tak musí po návratu z práce, kde často riskují vlastní zdraví při péči o nemocné s covidem, bojovat ještě s další „chorobou“– se strachem a z něho plynoucími předsudky u svých sousedů.
Co také dokáže covid
Nemluví se o tom moc nahlas, ale koronavirus dokáže kromě vlastního onemocnění spustit v leckterých jinak zdravých lidech i temné pudy. A to častěji, než by se zdálo, a zdaleka ne jen v Japonsku. Nejčastěji se projevují v nenávisti vůči všem, o nichž si dotyční myslí, že by je potenciálně mohli nakazit. Vypořádat se s těmito nevybíravými reakcemi může být stejně traumatizující jako sama pandemie.
Když se v kjótské nemocnici Horikawa začalo šířit ohnisko koronavirové infekce, z tamních – do té doby vážených – zdravotníků se ze dne na den staly černé ovce. Jejich děti najednou nesměly docházet do mateřských škol nebo na kroužky, jejich manželům či manželkám bylo řečeno, aby nechodili do práce. Některé přestali pouštět do oblíbených restaurací. Školáci z těchto rodin byli ve třídách izolováni a spolužáci je všelijak šikanovali.
„Naši zaměstnanci byli v šoku,“vysvětloval správce zdravotnického zařízení Masaki Jamada v The Japan Times. Většina z nich se přitom do kontaktu s infikovanými vůbec nedostala. „Někteří se svěřovali, že se bojí potkávat své sousedy, a tak raději chodí domů za tmy,“dodal s tím, že nemocnice dostávala anonymní telefonáty, v nichž jí vyhrožovali vypálením.
Japonci koronavirovou diskriminaci označují jako „korona sabetsu“. Zhruba devět měsíců poté, co infekce poprvé dorazila na jejich ostrovy, je prý snaha vymýtit nenávistné reakce stejně obtížná jako boj se samotným koronavirem. Vrací se a vrací – jako sám virus.
Tak to zažívali a zažívají studenti na výše zmíněné univerzitě Ricumeikan. Když se tam 8. srpna u dvanácti výměnných studentů prokázal covid-19, lidé zanevřeli na všechny, kteří tam docházeli. Kadeřnické salony a jídelny v okolí je začaly odmítat obsloužit.
„Nějak si tím kompenzují vlastní obavy z pandemie,“citovala média onoho indického studenta.
Jako vůbec první vlastně tyhle nevraživé výpady zažili japonští zdravotníci, kteří byli letos na jaře vysláni na palubu výletní lodi Diamond Princess, jednoho z prvních mimočínských ohnisek koronaviru vůbec, jež zakotvila u japonských břehů. „Když jsme se potom vrátili, zacházelo se s námi jako s choroboplodnými zárodky,“postěžovala si jedna pracovnice Japonské společnosti pro medicínu katastrof v listě The Washington Post. Mnoho lidí lékaře působící na lodi vinilo, že právě oni zavlekli nákazu na japonskou půdu.
Onen strach a z něho plynoucí zkratkovité jednání má prý ještě jednu nepříjemnou formu: Lidé se usilovně snaží zjistit, kdo přesně je v jejich okolí nakažen. „Chovají se, jako by byli vyšetřovateli a pátrali po nějakém těžkém zločinci,“citoval list The New York Times Kiošiho Nakaa, manažera centra péče o seniory ve městě Kumamoto, který takový pátrací nápor zažil, když v centru onemocněl jeden zaměstnanec.
Japonská vláda se pokusila zasáhnout. Už v květnu varoval premiér Šinzó Abe (tento týden z funkce ze zdravotních důvodů odstoupil), že diskriminace může mít na společnost horší dopad než epidemie. Řada celebrit se zapojila do kampaně, jejímž cílem je trend zvrátit, projevovat víc ohleduplnosti a laskavosti. Jeden komiks vydaný metropolitní vládou v Tokiu například líčí smutný příběh dcery zdravotní sestry, jíž se spolužáci ve škole začali vyhýbat.
Pochopitelně zdaleka ne všichni Japonci takto hystericky reagují. Jak však řekl Takuja Tasso, guvernér prefektury Iwate, který se v kampani silně angažuje: „Dokud nebudou slyšet silné hlasy i z opačné strany, bude to tak vypadat.“