Blíží se konec hnojení?
Dnešní doba hojnosti vede k pocitu potravinového bezpečí a názorům, že hnojiva zatěžují naši planetu a bylo by dobré je omezit. Jsou ale i jiné cesty k dosažení „udržitelnosti“.
Setkáváme se často s názorem, že hnojení polí je záležitostí posledních desetiletí. Nepřirozený zásah do systému pěstování polních plodin, který naši předkové neznali. V naší době, podle informací z médií, v podstatě čirá esence zla.
Ale nejstarší zmínky o hnojení anorganickými hnojivy jsou již z Egypta z roku 2200 před naším letopočtem, kde se hnojilo sádrovcem, tedy dodávali do půdy vápník a síru. V Číně šli ještě dál a vyráběli směs z výkalů, sazí a popele z topenišť – zde už je cítit potřeba komplexnější výživy, hlavně dusíkem a draslíkem.
O používání organických hnojiv je již informací více, například gruntovní kniha z roku 1450 z Chrudimi popisuje podmínky hnojení honů s využitím úhoru a zmiňuje cenu vozu hnoje za tři groše. O sofistikovaném přístupu k výživě rostlin se dá hovořit až ve spojitosti s objevy německého chemika Justa von Liebiga v 19. století, autora dosud platné teorie výživy rostlin. A málo se ví, že první patent na výrobu NPK hnojiv (podle značek prvků dusík, fosfor, draslík) byl přihlášen v roce 1831 v Čechách: hnojivo bylo vyráběno z kostí, rostlinného popela, kyseliny sírové a močůvky, 100 kilogramů za 2 zlaté a 45 krejcarů.
V důsledku průmyslové revoluce docházelo k masivnímu odchodu obyvatelstva z venkova do měst. Nůžky mezi rostoucí spotřebou potravin a produkcí se prudce rozevíraly. Britský chemik a fyzik William Crookes roku 1898 předpověděl, že „miliony budou hlady kvůli nedostatku dusíkatého hnojiva pro růst rostlin“. V roce 1913 však došlo k převratnému objevu, který umožnil průmyslovou výrobu hnojiv. Tzv. Haber-Boschova syntéza (za niž Fritz Haber v roce 1918 získal Nobelovu cenu), kdy se amoniak získává syntézou dusíku a vodíku, je využívána dodnes.
I hnojiva budou chytrá
Dokážeme ale reagovat na environmentální výzvy 21. století? I díky dostatku hnojiv dnes zažíváme nejdelší období konjunktury a relativního blahobytu. Kvalitní a cenově dostupné potraviny jsou samozřejmým standardem. Možná i tento pocit potravinového bezpečí vede k názorům, že výroba hnojiv zatěžuje planetu a je třeba ji omezit.
Jsou ale i jiné cesty k dosažení „udržitelnosti“. Podíváme-li se na sortiment nejpoužívanějších hnojiv a zavedených systémů hnojení, pak zjistíme, že za poslední tři generace se nic zásadního nezměnilo. Podívejme se, kam se posunuly ostatní příbuzné obory. Zemědělská technika – využití satelitních dat a autonomní stroje. Osiva – hybridní a clearfieldové odrůdy, úpravy genomu. Přípravky na ochranu rostlin – selektivita a účinnější formulace. Hnojiva – ledek a močovina.
Ale píše se rok 2020, ne 1960. Opravdu děláme v nabídce hnojiv pro udržitelné zemědělství dost? Kam se poděla invence našich předků? Abychom přežili i do budoucna, je potřeba přijít s novým řešením.
Lidstvo není schopné se uživit bez použití intenzifikačních faktorů, mezi které hnojení patří. To, co nás vyvede ze současné patové situace, je změna filozofie. Zcela zásadní pro budoucnost výroby hnojiv je dostupnost a přístup k „zeleným“technologiím. Tak, jak byla před sto lety klíčová Haber-Boschova syntéza, pro naši generaci bude zásadní produkce „zeleného“čpavku.
Jeho výroba nesmí vycházet ze zpracování fosilních paliv, ale vodík se musí získat hydrolýzou vody. Tento čpavek významně sníží uhlíkovou stopu průmyslových hnojiv, a dokonce se stane i významným zdrojem čisté energie pro průmyslovou výrobu. Výrobce bude čekat změna produktového portfolia. Chytrá hnojiva se přesunou z marketingových prospektů na pole. Dojde ke snížení aplikovaných dávek, zřejmě i ke snížení počtu pojezdů, ale k minimálnímu propadu výnosů.
A kam se budou hnojiva ubírat? Převratná budou obalovaná hnojiva, s obalem z materiálů na přírodní bázi. Ten bude navíc zcela biodegradovatelný, takže půda nebude znečišťována mikroplasty. Takové hnojivo bude minimalizovat úniky dusíku do ovzduší a spodních vod, prodlouží jeho využitelnost v čase a zajistí dlouhodobý harmonický výživný stav plodin.
Navíc se dá očekávat, že tato hnojiva nebudou zatížena uhlíkovou daní a legislativně se rozšíří jejich možnost použití. Již reálně vyráběnými produkty jsou hnojiva s přídavkem zeolitů – unikátního, ryze přírodního materiálu. Ucelená řada ZENFERT obsahuje dusíkatá, dusíkato-sirná i NPK hnojiva. Nejenže dodají živiny, ale zeolitová složka zadrží vodu v půdě a díky svým sorpčním schopnostem zabrání ztrátám živin vyplavením.
Dalším výrazně intenzifikačním a environmentálním příspěvkem z nabízeného portfolia jsou přípravky pro foliární aplikace, hlavně na bázi přírodně získávaných humátů. Dlouholeté výsledky potvrzují ekonomickou smysluplnost zařazení těchto produktů do systémů hnojení. A další projekty navazující na myšlenku Green Deal jsou rozpracovány.
Kam se budoucnost zemědělství a průmyslu na něj navázaného bude ubírat, záleží na přístupu každého z nás. Nastartované legislativní změny nelze zastavit, protože odrážejí většinový názor ve společnosti. Řešením a způsobem, jak se může náš obor rozvíjet a v budoucnu dále prosperovat, je přesvědčit širokou veřejnost o naší snaze minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, které naši činnost bohužel vždy doprovázejí.
Lidstvo není schopné se uživit bez použití intenzifikačních faktorů, mezi které hnojení patří.