Buďme hrdí, že máme takové hrdiny

Minulý pátek jsme se spolu s mým vojenským atašé, plukovníkem amerického letectva Seanem Cantrellem, zúčastnili na vojenském letišti v pražských Kbelích ceremoniálu při příletu leteckého speciálu s ostatky štábní praporčice Michaely Tiché. Přítomni byli i premiér Andrej Babiš, ministr obrany Lubomír Metnar a samozřejmě truchlící rodina a přátelé. Bohužel pro mě jako velvyslance USA v Praze už to byl můj třetí repatriační ceremoniál.

Štábní praporčice Tichá zemřela během nehody vrtulníku na Sinajském poloostrově v Egyptě. Sloužila v aliančních mírových silách. Je první ženou české armády, která zahynula na zahraniční vojenské misi. Jak hrála armádní kapela českou národní hymnu, stočily se mé oči z její rakve zahalené do vlajky na truchlící rodinu. V ten moment jsem si uvědomil, že ještě dalších šest rodin truchlí nad ztrátou svých milovaných – pět v mé vlasti a jedna ve Francii.

Tito hrdinové zemřeli při službě své vlasti během spojenecké mise ve snaze chránit a zajistit mír v regionu dříve sužovaném válečným konfliktem. Angažovanost našich spojenců potvrdila moji naději v budoucnost svobodomilovných lidí.

Přes všechny naše rozdíly, které jsme měli nebo i budeme mít, je to právě společné vnímání světa Američanů, Čechů, Francouzů i ostatních našich spojenců, které nás vždy bude spojovat. Základem této společné víry je láska ke svobodě, individuální nezávislosti a hledání štěstí ve svobodné společnosti, která ctí právní řád a demokratické vládnutí, svobodu tisku, vyznání, slova, shromažďování i ostatních svobod. Všichni si však uvědomujeme, že svoboda není zadarmo – jsou nutné oběti k ochraně a udržení těchto svobod a někdy si svoboda vyžádá i oběť nejvyšší.

Štábní praporčice Tichá, pět Američanů a jeden Francouz zahynuli v cizí zemi, když zajišťovali mír pro lidi, kteří milují svobodu. Jejich oběť by nás měla učinit hrdými a požehnanými, že máme takové hrdiny.