Je tu příležitost ke změně
Bortí se naše stereotypy. Vystavíme něco nového? ptá se duchovní od Jezulátka
MALÁ STRANA Relikvii, jež náleží k těm nejcennějším v českých zemích, Pražské Jezulátko, chrání po čtyři století malostranský chrám Panny Marie Vítězné. Také tohoto duchovního centra se dotkla nynější restriktivní vládní protiepidemická opatření. Kromě toho, že do kostela nepřicházejí davy turistů, ztratili řeholníci a věřící možnost vzájemného kontaktu.
„Myslím, že nás tato situace nemůže nezměnit,“uvažuje o světě v pandemii převor řádu bosých karmelitánů P. Pavel Pola.
Kostel u Jezulátka celoročně plní zástupy turistů a poutníků. Cestování však výrazně omezila „anticovidová“opatření. Co vám tato situace přinesla?
Ano, pokles návštěvníků – poutníků, turistů, ale i místních lidí – u nás letos velmi výrazně pociťujeme. Jindy v létě si připadáme spíš jako turistická atrakce. Ale tato situace má dvě stránky. Na jednu stranu to přineslo velké zklidnění, v kostele je možné se zastavit a nerušeně na chvíli setrvat v tichu. To je za běžného provozu vzácnost. Na druhou stranu nám lidé chybějí, vždyť sem přinášeli mnoho úžasné energie. Museli jsme zrušit spoustu akcí a chvílemi toto místo působí opuštěně a jako by se v něm zastavil život. Ale snad je to jen dočasné.
Kdo váš kostel obvykle navštěvuje?
Mísí se tu turisté, kteří přijdou obdivovat čisté rané baroko, poutníci, kteří se u nás chtějí modlit, a také místní lidé. Vše se tady prolíná.
Restrikce znamenají i omezení konání bohoslužeb, řada farností je v této době slouží online. Může internetový kontakt s věřícími nahradit kontakt reálný?
Myslím, že virtuální realita tu reálnou nahradit nemůže, a platí to i o setkávání v kostele.
Jak nyní probíhá vaše komunikace s věřícími? Jak na omezení reagují ti, kdo u vás hledají duchovní oporu, útočiště?
Současný způsob kontaktu nám může pomoct přečkat nějaké období, udržet se navzájem ve spojení. My se snažíme dávat lidem vědět, že na ně myslíme, že tu stále jsme, komunikujeme ať už telefonicky, nebo online, nabízíme možnost připojit se online k modlitbě, jsme připraveni k individuální duchovní péči a rozhovorům. Lidé to využívají podle své potřeby a myslím, že je to tak dobře.
Mění nynější situace plná stresu, obav a nejistoty z vašeho pohledu vztah lidí k víře a posvátnu?
Myslím, že nás tato situace nemůže nezměnit – po všech stránkách. Vždyť minimálně rozbila některé naše dlouholeté stereotypy a zvyklosti, a to i v duchovní a církevní oblasti. A záleží na tom, co s tím uděláme, zda se odvážíme stavět na tomto zbořeništi něco nového, nebo zda budeme sbírat střípky a lepit je dohromady. Zda půjdeme více k podstatě, nebo zda budeme truchlit po návratu toho, jak to bylo dříve.
Vnímáte ve svém okolí například větší ochotu pomáhat potřebným? Tedy lidem z ohrožených skupin a podobně?
Jednoznačně. Mnoho lidí dělá konkrétní kroky, ať už jako dobrovolníci, nebo že třeba přispějí na dobrou věc. A přijde mi, že jsou otevřenější a laskavější, například v hromadné dopravě. Jako by nás ta situace nouze trochu odzbrojila a učinila otevřenějšími. To samozřejmě neznamená, že už toho někdy nemáme dost a nejsme z toho rozladěni.
Lze na stávající krizové době nalézt něco pozitivního? Změní nás tato doba? A bude to v tom pozitivním smyslu?
Já v to doufám. I když se to nestane automaticky. Je to příležitost ke změně, nikoliv že se změna nutně stane. Snad nás to přiměje si znovu uvědomit a docenit, na čem v životě skutečně záleží – a tím jsou především naše vztahy, rodiny, přátelství, společenství, do kterých patříme. Snad si znovu uvědomíme tuto velkou mezilidskou sounáležitost.
Můžete představit vaši roli převora? Její náplň?
Její náplní je vedení naší pětičlenné mezinárodní komunity. Žijeme tu společně dva Indové, dva Češi a jeden Ital. Mám na starosti i péči o provoz poutního místa. V praxi to znamená, že řídím ještě dvacet našich zaměstnanců.
Jak probíhá váš řádový život?
Pro náš řád je klíčovou hodnotou kontemplativní modlitba nebo meditace či jak to nazveme. V rámci denního režimu tedy věnujeme dvě hodiny tiché meditaci, máme ještě další modlitby jako jiné řády. Náš den začíná tím, že se ráno v šest hodin sejdeme k tiché modlitbě, k tomu se modlíme klasickou modlitbu, breviář, a potom se věnujeme každý své práci.